Rozhovory
TOLIK ŽIVOTA JSEM TADY NEČEKAL
Publikováno: 04. 11. 2024
Martina Břízu zná řada lidí jako zručného čalouníka, jiní jako horolezce, který v Horní Čermné vede dětský lezecký kroužek. Méně už je o něm známé, že má velmi svérázný přístup ke světu a rád pomáhá přírodě. Za tímto účelem nakoupil před třemi roky pozemky u lesa v Dolní Čermné a na cca jeden a půl hektaru začal budovat mokřadní ekosystém s několika jezírky. Jeho smělou a možná pro někoho bláznivou motivací bylo vzít kus člověkem spravované krajiny a vrátit ji žábám, čolkům a orchidejím. První jaro se sem tam nějaký ten skokan objevil. Letos jich tady v dubnu v době páření byly už stovky. Sám nepamatuje, že by kdy viděl tolik žab pohromadě.
Martin Bříza ve svém mokřadním království
MUŽ, ZA KTERÝM PŘICHÁZEJÍ POKLADY
Publikováno: 09. 10. 2024
VZPOMÍNKA NA JIŘÍHO FALTUSE
V životě lidském jsou spousty věcí, které vás mohou s ostatními spojovat. S Jirkou Faltusem jsme se potkávali zhruba 15 let pravidelně díky Listům Lanškrounska, později už jen příležitostně. Díky němu jsem získal o dost staršího kamaráda s bezvadným smyslem pro humor, kreativního kumpána obdařeného kultivovaným jazykem a výjimečnou schopností práce se slovy.
Naše blízkost pak byla utužena nezapomenutelnou společnou cestou na Slavkovský štít v Tatrách v létě 2005. Vzhledem k tomu, že jsme na expedici vzali i nevidomého Honzu Budzáka, věřím tomu, že by se dal tento zážitek přetavit ve zbrusu novou divadelní hru vhodnou do repertoáru Divadla Járy Cimrmana.
Zde odkaz na článek o tomto putování: Listy14a15_V.p65 (lanskroun.eu)
Jirka odešel a já bych ho chtěl připomenout rozhovorem, který jsme spolu připravili v létě před dvaceti roky. Je totiž jedním z těch rozhovorů, na které se nezapomíná. Bylo to setkání po všech stránkách mimořádné a také jsme si od té doby tykali.
Jiří Faltus
BYLA TO CESTA PEKLEM
Publikováno: 28. 04. 2024
Rozhovor s Vojtou, klukem, který se narodil v dívčím těle
Jsou témata, se kterými není snadné se popasovat. Když se narodíte jako 100% heterosexuál, přijde vám všechno ostatní divné. Sám sebe bych označil za člověka spíše tradičně vnímajícího svět, který vnímá biologické souvislosti a taky dodnes tvrdím, že člověk se rodí buď jako kluk nebo holka a pohlaví není věc volby. Zároveň myslím, že jsem člověk tolerantní a nijak by mě nepohoršovalo, kdyby lesby a gayové měli možnost uzavírat normální sňatky a adoptovat děti. Mraky disfunkčních „tradičních“ rodin ukazují, že soužití muže a ženy nemusí být pro dítě vždycky požehnáním.
Jenže, co když se narodíte jako kluk v holčičím těle. Transsexualita popisuje, že se to může stát. Jako se to stalo Vojtovi a on byl ten, kdo mě naučil lépe chápat, co to znamená a jak těžké může být vydat za narovnáním toho, co se přírodě nepovedlo.
Vojta
KDO NERISKUJE, NIC NEZÍSKÁ
Publikováno: 14. 12. 2023
STRUČNÁ HISTORIE OBCE DOLNÍ ČERMNÁ
Historie Dolní Čermné se datuje do stejného období, jako je tomu i u řady okolních obcí. Tedy vlády českého krále Přemysla Otakara II., který zakládal na území Čech obce i města doslova jako na běžícím pásu. Dolní Čermná je tak spojena s jeho vládou stejně jako České Budějovice, Děčín nebo Písek.
První písemná zmínka o Čermné, tehdy německy pojmenované Rottenwasser, spojujeme s vládou jeho syna Václava II. Obec je jmenovaná na nadační listině, kterou předává Václav II. lanškrounské zboží klášteru ve Zbraslavi.
Starosta Dolní Čermné Petr Helekal
CHCI POSOUVAT MÍNĚNÍ O ČESKÉM ŠKOLSTVÍ
Publikováno: 31. 10. 2023
Rozhovor s Žanetou Radimeckou, tvůrkyní webu uciteleucitelum.cz
Žaneta Radimecká boří snad všechny mýty, které by vás napadly v souvislosti s blonďatými ženami, učitelkami či ženami na mateřské dovolené. Předně vyniká tím, že když něco chce, jde si za tím, je chytrá, pracovitá a houževnatá. Rozhodně ji také jen tak něco nerozhází. Když navštívíte její stránky, uciteleucitelum.cz, uvidíte v nich pečlivost, účelnost a péči. Pracuje ráda a nejde jí jen o to, aby byl projekt úspěšný podnikatelsky, ale aby měl přínos i společenský. Když mluví o tom, že chce změnit náhled na české školství, říká to s úsměvem, ale velmi vážně to myslí. Za měsíc se z jejího webu postahuje bezmála 20 tisíc materiálů pro výuku a to už ovlivňuje desítky tisíc dětí, které to díky tomu ve škole víc baví. Proměňuje české školství zespodu, bez ohledu na oficiální ministerská nařízení.
České školství a jeho úroveň nestojí a nikdy nestále na školních osnovách, vzdělávacích plánech ani penězích, ale srdcařích jako je Žaneta.
Žaneta Radimecká
KDYŽ PRACUJI PRO PŘÍRODU, PRACUJI TAKÉ PRO LIDI
Publikováno: 08. 10. 2023
Na konci září zemřel po vážné nemoci Karel Málek. Celý svůj život zasvětil přírodě a zcela zásadním způsobem se zasadil o vytvoření, udržování a ochranu cenných ekosystémů v okolí Ostrova. Karel byl člověk svérázný a svým neortodoxním způsobem života patřil mezi solitéry, kteří neváhají jít proti proudu. Nikdy však nešel proti přírodě, kterou ctil a považoval za nejcennější hodnotu. Jako vzpomínku na něj zveřejňuji s redakčním svolením rozhovor, který s ním vyšel v Ostrovském zpravodaji.
František Teichmann
S ostrovským rodákem Karlem Málkem se potkal téměř každý místní občan. Při neúnavné práci jsme ho mohli zahlédnout kolem remízku, luk nebo mokřad. Bez závislosti na počasí nebo na dnu v týdnu se staral o přírodu ve svém okolí a díky svému nezdolnému odhodlání prosadil vznik více než 30 významných lokalit v okolí Ostrova. Znalostmi přírodních krás se vyrovná nejednomu studovanému biologovi a mnohým akreditovaným ekologům by mohl dělat průvodce.
Karel Málek
DO ŽIVOTA PATŘÍ, ŽE JE NĚCO NAD TVÉ SÍLY
Publikováno: 22. 08. 2023
Honzu Kosteleckého znám z gymplu jako spolužáka z vedlejší třídy. V badmintonové komunitě, ke které jsem jen lehce přičichl, se těší velkému respektu. Dodnes dokáže i namakané hobby hráče ničit se stoickým klidem a prakticky bez výraznějšího pohybu. Věděl jsem o něm, že se tomuhle rychlému sportu věnoval profesionálně, a že díky tomu chodí po horách s holemi a sestupy kvůli kolenům moc nemusí.
Honza je ale především fajn chlap, který se už dlouho věnuje tréninku badmintonové mládeže. Mezi dětmi je díky své pohodové povaze velmi oblíbený. To potvrzuje mimo jiné i fakt, že i ten nejmladší a nejmenší hráč mu neřekne jinak než Kosťo.
Rozhovor také připomíná, že badminton za dva roky oslaví v Lanškrouně padesátku, ale nebojte, nostalgický nebude. Jen jsme se krom veselých situací dostali také na tenkou hranici, kde se může lámat radost ze sportu do drilu a tvrdé dřiny, která rozhodně není pro každého.
Jan Kostelecký, bývalý úspěšný hráč badmintonu a dnes trenér
OBEC JE ŽIVÝ ORGANISMUS, KTERÝ POTŘEBUJE DĚTI
Publikováno: 04. 07. 2023
OHLÉDNUTÍ ZA HISTORIÍ OBCE
Horní Čermná patří mezi několik málo obcí, které lze označit za starousedlické. Což znamená, že ji nepostihl osud většiny obcí Lanškrounského regionu, které přišly o významnou část a dost často i většinu obyvatel v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva v roce 1946. Přitom až do husitských válek bylo i v Čermné obyvatelstvo především německé.
Evangelický kostel v Horní Čermné
JSME HLAVNĚ KAMARÁDI A HRAJEME PRO RADOST
Publikováno: 19. 05. 2023
Rozhovor se členy kapely FOFR
Se členy bluegrassové kapely FOFR jsem se poprvé naživo setkal v prosinci 2022 na oblíbené předvánoční akci Ve středu se nepeče, ve středu se hraje. Miloš Vávra tehdy jen stěží nacházel svůj hlas a po vystoupení měl vážné pochyby i o tom, že muzika má už ten správný zvuk. Současně se ale pochlubil, že kapela prodělává po deseti letech „zmrtvýchvstání“ a plánuje krom comebacku i velký koncert u příležitosti třicátého výročí vzniku skupiny. Slíbil jsem mu, že FOFR v květnu připomenu. Bylo to poprvé v životě, co jsem dělal rozhovor se sedmi lidmi najednou. Po celou dobu bylo znát, že si tahle partička kamarádů nic nedaruje, ale současně se mají rádi. A když na konci zmáčkli struny, bylo jasné, že hudební chemie funguje na výbornou a Miloš už dávno dostal svůj hlas tam, kde má být. V sobotu 10. června se v Zámeckých zahradách máte na co těšit. FOFR Bluegrass je zpátky ve skvělé formě.
Začátky kapely FOFR
PLÁNUJEME ZASÍŤOVÁNÍ TŘINÁCTI PARCEL
Publikováno: 17. 04. 2023
Rozhovor se starostou Horního Třešňovce Janem Duškem
Rozhodl jsem se, že více naplním obsah názvu našich stránek Listy Lanškrounska, který se odkazuje k regionu, a postupně zavítám ke všem starostům obcí Lanškrounska. Budou-li samozřejmě souhlasit. Jako prvního jsem zvolil starostu Horního Třešňovce Jana Duška. Malé privilegium v prvenství Třešňovce mi určitě odpustíte, protože jsem zde vyrostl a logicky nemůžu začít jinde.
Starosta Jan Dušek pracuje pro obec už třetí funkční období.
TEREZA JE REBEL
Publikováno: 01. 03. 2023
Rozhovor s úspěšnou hokejovou útočnicí Terezou Gildainovou
Tereza Gildainová je hokejovou odchovankyní lanškrounských Orlů. Naprostou většinu svých zápasů odehrála za chlapecké týmy, a jak prozradil její trenér Miroslav Vicenec, už jako mladší žákyně se dokázala prosadit ve hře i starších žáků. V loňském roce se jí podařilo nominovat do dívčí hokejové reprezentace na Zimní olympijské hry mládeže 2023 v kategorii U16. Česká reprezentace to neměla v Rakousku vůbec lehké, protože na konci ledna obhajovala zlato z roku 2022. Ale české sportovkyně si od začátku šly za vítězstvím. Postupně porazily Švédsko 3:2, Německo 9:1, Itálii 7:2 a nakonec ve finále i Slovensko 4:1. A lanškrounská hokejová naděje si zahrála ve všech zápasech a v tom finálovém ve Spittalu vstřelila důležitou branku.
Tereza Gildainová se zlatou medailí v Rakousku po vítězství nad Slovenskem
SOUŽITÍ S VLKY SE UČÍME
Publikováno: 26. 02. 2023
Rozhovor s předním českým odborníkem na velké šelmy a vlky Mgr. Miroslavem Kutalem Ph.D.
Téma velkých šelem rezonuje v některých oblastech Čech už několik let. Každopádně na Lanškrounsku jsme si asi neuměli ani představit, že se tu vlci mohou také vyskytnout. Skutečnost je taková, že se tudy vlci příležitostně už několik let toulají a může se stát, že se tu jednou natrvalo usadí. Máme se bát? Útočí vlk na člověka? Můžou se chovatelé ovcí a skotu na přítomnost vlků připravit? I na takové otázky mi odpověděl přední český odborník a znalec velkých šelem pan Miroslav Kutal. Z jeho zkušeností a znalostí ale vyplývá jasné poselství. Lidé se mohou naučit s vlky žít. I když to není úplně jednoduché, tak strach mít nemusí.
Miroslav Kutal
MNĚ HOLKY NA ZÁVODECH NEBREČÍ
Publikováno: 22. 12. 2022
Rozhovor s úspěšnou trenérkou pole dance Lenkou Huňkovou
Když jsem přemýšlel o nějaké šmrncovním předvánočním rozhovoru pro Listy, měl jsem v hledáčku Lenku Huňkovou, jako hlavní kandidátku. Hned mě ale napadlo, jak by bylo fajn udělat k tomu fotoreportáž z jejího tréninku. Když jsem ale měl návrh Lence oznámit, nebyl jsem si jistý, jestli bude souhlasit, a jestli to nebude vadit jejím svěřenkyním. Kupodivu nikdo nebyl proti. Ale mně bylo, alespoň ze začátku, mezi spoře oděnými dívkami jaksi nekomfortně. Padla na mě tíha zodpovědnosti za výsledek i obavy z toho, aby jim moje přítomnost v takhle výsostně ženském prostředí nebyla proti srsti. A navíc, jestli se fotky nepovedou, co pak? Budu za pitomce.
Nakonec z nás všech mírné napětí rychle opadlo. „Děláš to dobře, ale nešpul tolik zadek, to není exotic“, zaznělo, a v sále se rozezněl smích. Trénink pole dance je směsice dřiny, smíchu, potu, občasných křečí, překonávání gravitace na hranici fyzikálních zákonů, nepovedených i povedených prvků a spousty bolesti, která není vidět, ale cítíte ji jako součást každého druhého pohybu. Filozoficky se mi chce konstatovat, skvělá průprava do života!
Lenka Huňková při tréninku pole dance
NEJVĚTŠÍ POTVORY JSOU SÝKORY
Publikováno: 07. 06. 2022
Rozhovor s mladým ornitologem Janem Hajzlerem
Honzovi je teprve devatenáct let, ale díky své píli, lockdownu i nasměrování učitelem po desítkách let znovu zmapoval ptačí populace lanškrounských rybníků. Vytvořil tak nejen úspěšnou maturitní práci, ale v rámci středoškolské odborné činnosti - SOČ postoupil i do národního kola této prestižní soutěže. Během svých pozorování zjistil, že ptačí populace Lanškrounska se vyvíjí a druhová skladba se proměňuje. Někteří ptáci mizí, jiní se vrací nebo objevují zcela nově.
Pokud se o nich chcete dozvědět více, zjistit, proč nekrmit divoké kachny, anebo objasnit termín ptačí „úhápéčka“, je tenhle rozhovor určitě pro vás.
Jan Hajzler s bukáčkem malým ze sbírky SZeŠ Lanškroun
NA RANDE MUSÍM SE PSEM
Publikováno: 26. 04. 2022
ROZHOVOR S ANEŽKOU VESELOU, KTERÁ SE VĚNUJE VÝCHOVĚ VODICÍCH PSŮ PRO NEVIDOMÉ
Každá škola má svá specifika a třeba na Střední zemědělské a veterinární škole nezřídka kdy potkáte na chodbě psa. Většinou jde o „živou učební pomůcku“, která co nevidět bude obvazována, budou jí čištěny uši, dostane očkování, nebo se jí zakrátí drápky. Studentku Anežku Veselou ale potkáte se psem každodenně a troufám si konstatovat, že bez psa ji vlastně šanci potkat nemáte a to ani v kině nebo kavárně. Anežka se už třetím rokem věnuje výchově vodicích psů pro nevidomé, což představuje stát se na rok psí mámou. A to je šichta na 24 hodin denně, protože pes musí být připraven se svým budoucím pánem trávit veškerý čas.
Že to je trošku řehole, je jasné, protože bez psa se nevydá ani na rande, na druhou stranu i její příjmení naznačuje, že to umí brát s nadhledem a úsměvem.
Anežka Veselá a fenka Klea
AKTUÁLNĚ ŘEŠÍME PŘEDEVŠÍM VZDĚLÁVÁNÍ UKRAJINSKÝCH DĚTÍ
Publikováno: 13. 03. 2022
Rozhovor se starostou Lanškrouna Mgr. Radimem Vetchým o pomoci ukrajinským běžencům
Od začátku konfliktu na Ukrajině před více než dvěma týdny přišlo podle odhadu lanškrounského starosty za svými známými a příbuznými do Lanškrouna už více než 300 lidí. Krom několika seniorů naprosto převažují děti a ženy. Díky pomoci rodinných příslušníků, dobrovolníků, firem, zapojení řady organizací a solidaritě lidí z města i regionu se podařilo vše zvládnout. Situace tím ale ani náhodou není vyřešená. Chvíli bude trvat, než se podaří dořešit vzdělávání dětí a zapojení dospělých do práce. V obavách všichni sledujeme pokračující agresi Ruska, která vyvolává masivní migrační vlnu, která aktuálně míří především do střední Evropy. To se jistě bude dříve či později dotýkat i našeho města. O všem, co se událo, a jak se město připravuje na další možné scénáře, jsem si povídal se starostou Radimem Vetchým.
CÍLEM STAVBY MÁ BÝT RADOST ZÁKAZNÍKA
Publikováno: 04. 02. 2022
ROZHOVOR S ARCHITEKTEM JIŘÍM SVOBODOU
Nejeden kolega z mé učitelské branže si občas posteskne nad „neviditelností“ výsledků naší práce. Sem tam, pravda, zahřeje setkání s absolventy, ale na vzdělání člověka si reálně nesáhnete. Když projektujete domy, dá se celkem očekávat, že i vnoučata ještě budou pyšně ukazovat svým dětem, co že to ten jejich děda postavil. Jenže stejně tak dobře může někde celá desetiletí strašit nepovedená vilka a na dědův budovatelský přehmat se bude vzpomínat se soucitným úsměvem. Když projdete Dolní Čermnou, nemůžete na práci Jiřího Svobody nenarazit. Ve své rodné obci realizoval desítky menších i větších projektů a jeho rukopis je znát i ve veřejném prostranství. Doba, kdy kvůli obavám z přijetí svých projektů nespal, už pominula. Vnoučata hned tak mít nebude, ale divil bych se, kdyby jednou nechodila po Čermné s pocitem, že děda byl machr.
Architekt Jiří Svoboda
MĚL JSEM POCIT, ŽE UŽ TO NEDÁM
Publikováno: 05. 11. 2021
Rozhovor s Ladislavem Polanským, který strávil letos na přelomu září a října 12 dnů na ARU s oboustranným zápalem plic způsobeným covid-19.
Mám rád, když se o důležitých věcech mluví na základě něčeho konkrétního. Téma covid-19 se bohužel zase dostal do popředí a tak jsem vděčný, že Láďa Polanský souhlasil s tím, že se podělí o osobní zkušenost s touto nemocí. Jsem mu vděčný i proto, že je to zároveň zpověď velmi osobní, protože několik dnů nebyl jeho stav příliš optimistický.
Součást motivace k tomuto rozhovoru byla také sílící agresivita zastánců všech jednoznačných názorů, ať už jde o odpírače či nekritické zastánce čehokoliv. Obávám se bohužel, že do měsíce tu máme situaci velmi neveselou, kterou znovu odnese zdravotní personál, řada pacientů a ve výsledku celá země dalšími ekonomickými průšvihy.
Ladislav Polanský
PŘESTAT CHLASTAT DOKÁŽEŠ JEN PRO SEBE
Publikováno: 26. 10. 2021
Rozhovor s hercem Divadla Ve středu, úspěšným rybářem a také abstinujícím alkoholikem Davidem Dolníčkem
Na některé věci se člověk moc neptá a pak jsou témata, o kterých se obecně vůbec nemluví. Tím spíš, když patří do oblasti, kterou můžeme zahrnout pod pojem třináctá komnata. U Davida Dolníčka je ale jeho třináctá komnata tématem, kterému se nevyhýbá. Na mou nabídku vína na divadelní zkoušce totiž před časem lakonicky reagoval větou: „Díky, ale já už patnáct let nepiju, protože jsem abstinující alkoholik“. A pak mi vysvětlil, že má pochybnost o tom, že je nějaký alkoholik vyléčený. Mluvil tak otevřeně bez špetky sebelítosti, že mi to nedalo nezeptat se, jestli by souhlasil s rozhovorem. David mě znovu překvapil, když bez zaváhání kývl.
A tak se můžete i vy seznámit s příběhem velké lidské vůle a vnitřní síly, která dokázala vrátit Davida zpátky do života i společnosti, za což nás odměňuje třeba nezapomenutelným pojetím svého podmanivého herectví.
David Dolníček
KNIHAŘINA JE KRÁSNÉ STARÉ ŘEMESLO
Publikováno: 02. 10. 2021
Rozhovor s Mgr. Vlastou Tomanovou, vedoucí učitelkou odborného výcviku oboru Knihař na SOŠ a SOU Lanškroun.
Asi mám z mnoha důvodů ke knihám blízko. Docela si myslím, že nejsem tady v Lanškrouně výjimka. A shodou okolností zůstává naše město posledním místem, kde se dá vyučit v tradičním knihařském řemesle. To v sobě nezahrnuje jen vazbu stránek, ale i další dovednosti související s papírem, kůží i kovem, včetně paspartování a rámování. Digitální doba knihařině právě nepřeje, jenže tak je to s mnoha dalšími řemesly. Paradoxním výsledkem je fakt, že řemeslo dnes má zlaté dno ještě o dost víc než dřív.
Kdo ještě nestihl navštívit výstavu v městském muzeu, která mapuje třicet let knihařského vzdělávání, měl by to udělat. Člověk tu má zase jednou důvod, proč si vážit umu místních lidí. Jedním z nich je i Vlasta Tomanová, která od vzniku oboru nepřestává bojovat za jeho kvalitu, inovace i faktické udržení.
Mgr. Vlasta Tomanová
KDYŽ SE ZAKOUSNU, UŽ SE JEN TAK NEPUSTÍM
Publikováno: 08. 08. 2021
ROZHOVOR S FOTOGRAFEM A STUDENTEM RADKEM LEPKOU
Naprostá většina lidí zná Radka Lepku, jako muže usmívajícího se v pozadí, který klidně čeká na záběr. Trpělivě porovnává žáčky třídy, tak aby bylo na každého vidět. Objevuje se na koncertech, svatbách i křtinách. Fotí výrobky i nástroje pro firmy stejně jako maturitní emoce na plesech. Žádné téma pro něj není příliš všední nebo nezajímavé. Asi ví, že dobré záběry se skrývají v každém okamžiku.
Ve věku, kdy mnozí houpou vnoučata na kolenech a přemýšlí nad tím, jak naloží s důchodem, věnoval nemalou část své energie a volného času studiu vysoké školy, kterou právě dokončuje. Mottem jeho života je víra v sebe a soustředění se na práci. Zní to snadno, ale je to výzva pro každého z nás, kterou jen někteří dokáží naplnit. Radek Lepka to dokázal a jen se těším na jeho další volnou tvorbu.
Fotograf Radek lepka
MUZEUM JE MOJE DRUHÉ DÍTĚ
Publikováno: 26. 06. 2021
Rozhovor s odcházející ředitelkou lanškrounského muzea PaedDr. Marií Borkovcovou
Když se ředitelka muzea v Lanškrouně na vernisáži v sobotu 19. června loučila s veřejností, neubránila se slzám. Publikum ji odměnilo potleskem, který nebyl jen poděkováním za třicet jedna let usilovné práce, ale i energií, kterou v tu chvíli potřebovala k dokončení proslovu. To bylo asi poprvé, co si pamatuji, že by ji tahle velkorysá a silná žena potřebovala. Jestli totiž něčím vyniká, pak to je množstvím energie a specifické sveřeposti, se kterou přistupuje k úkolům i životu. Když se do něčeho pustí, je jisté, že to bude. Neznám nikoho, kdo by pochyboval. Zbigniew Czendlik na pódiu řekl, že pro naše město je požehnáním. Souhlasím a konstatuji, že výstižnější výraz bych jen těžko hledal.
Marie umí ještě jednu věc, dokáže propojit velmi zodpovědný až pedantský přístup se svérázným smyslem pro břitký, místy až černý humor a bohémstvím. I tím si získala řadu lidí, pro které připravila stovky zajímavých výstav. A nemám pochyb, že zůstane aktivní i v další životní etapě.
Ředitelka lanškrounského muzea Marie Borkovcová
BŮH MĚ POTRESTAL, ŽE MÁM SKORO ABSOLUTNÍ SLUCH
Publikováno: 05. 05. 2021
Rozhovor s muzikantem a mužem mnoha profesí a dovedností Iljou Michalcem
Ilja Michalec se kdysi do Lanškrouna dostal, coby student místní zemědělky. Dnes to bere jako z nouze ctnost, ale jeho sbírka motýlů i pěstitelské úspěchy v podobě broskví a melounů jsou důkazy, že na něm praktické zemědělské vzdělání leccos zanechalo.
Duší je to ale muzikant, který investoval spoustu času do mladých hudebních talentů a nejednoho z nich posunul o kus dál. Za posledních dvacet let se věnoval řadě hudebních projektů a výsledkem je krom jiného dvacítka desek, na kterých se buď podílel, nebo jsou jeho čistě autorská.
Krom kapel One Brain a Next Level, které i v nelehké době drží při životě, hrál v mnoha dalších hudebních seskupeních, včetně legendárního lanškrounského Orionu. Pokud vše dobře dopadne, můžeme se letos na podzim těšit i na dvacátý ročník Jazz a Little Otherwise. Iljův úspěšný festival netradiční jazzové hudby. Kdo by to byl řekl, že za rok bude tomuhle vitálnímu chlapíkovi už sedmdesát!
Ilja Michalec ve svém nahrávacím studiu.
NOVÁ SOMA COVIDU NAVZDORY
Publikováno: 30. 03. 2021
Když se zadíváte na mapu míst, kde stroje ze Somy úspěšně potiskují obalové materiály, ucítíte vůni exotiky i vítr opírající se do palem. Ze všeho nejvíce připomíná mapu úspěšných cestovatelů, kteří si plní své dětské sny. Flexotisky ze Somy ale necestují vždycky tak daleko, aby voněly vanilkou. Velmi často putují na sever do Polska, kde jsou ve svém oboru už druhý rok jedničkou na trhu.
Na rok 2021 je výrobní kapacita společnosti Soma prakticky vyprodaná a chce-li i v budoucnu hrát v oboru výroby flexotiskových strojů celosvětově významnou roli, nezbývá než investovat a stavět.
Do roka by proto měly v oblasti průmyslové zóny naproti Pekařství Sázava vzniknout dvě nové montážní haly.
I proto firma v těchto složitých časech investuje a v Lanškrouně postaví nový závod, který nabídne atraktivní pracovní příležitosti. To je po všech stránkách příznivá zpráva i pro naše město. Co všechno strategické investici předcházelo a jak vnímají širší investiční souvislosti, nám prozradí obchodní ředitelka společnosti Pavla Kusá a technický ředitel Jan Verner.
Technický ředitel Jan Verner a jeho sestra obchodní ředitelka společnosti Soma Pavla Kusá.
CHCEME BÝT REGIONÁLNÍ TISKÁRNOU PRVNÍ VOLBY
Publikováno: 05. 03. 2021
ROZHOVOR S JEDNATELEM A MAJITELEM FIRMY TG TISK s.r.o. JIŘÍM SLOUPENSKÝM.
Známé pořekadlo, že kovářova kobyla chodí bosá, bohužel není ani v mediální prezentaci ničím neobvyklým. I proto jsem za rozhovor s Jirkou Sloupenským rád. Jeho firma už přes 20 let podporuje Listy Lanškrounska. Poslední více než čtyři roky internetového fungování LL financuje jejich existenci kompletně a je na čase trošku to firmě TG TISK vrátit. Za bezmála třicet let se významně proměnila a díky investicím nabízí široké služby a špičkovou kvalitu nejen v ofsetovém, ale i digitálním tisku a jeho zpracování.
Velkou touhou Jirky bylo už od dětství řídit "ještěrku", tak si tuhle touhu vyplnil a jednu do firmy pořídil.
MÁ LOAJALITA MÁ SVÉ HRANICE
Publikováno: 03. 02. 2021
ROZHOVOR S ODCHÁZEJÍCÍM TAJEMNÍKEM MU LANŠKROUN JAROSLAVEM BRANDEJSEM
Myslím si, že pro většinu lidí, kteří se zajímají o komunální politiku, byla zpráva o tom, že tajemník úřadu Jaroslav Brandejs podal výpověď, překvapením. Jak jsem zjistil, tak překvapení je to také pro většinu úředníků. Na stránkách Listů Lanškrounska jsem o jeho působení v Lanškrouně psal opakovaně a většinou kriticky. Chápu, že pro někoho může být jeho odchod důvodem k otevření šampaňského a někdo možná zamáčkne slzu. V tomto on-line rozhovoru, který mi pan tajemník poskytl, jsem chtěl znát odpovědi na otázky, které takříkajíc visí ve vzduchu.
Z informací, které se mi podařilo zjistit od lidí z úřadu, není působení Jaroslava Brandejse černobílé. Alespoň částečně se chci jeho působení na městském úřadě v Lanškrouně věnovat ještě v samostatném článku, který snad v názorech více lidí lépe poskládá reálnější pohled na jeho osobu. V rozhovoru zůstal, tak jako vždy, loajální vůči vedení města, ale částečně připustil, že některé své kroky považuje za chybu.
Odcházející tajemník MU Lanškroun Jarsoslav Brandejs
UČITELKOU JSEM BÝT NECHTĚLA
Publikováno: 02. 08. 2020
Rozhovor se semifinalistkou učitelské soutěže Global Teacher Prize Miroslavou Vychytovou
Miroslava Vychytová pracuje jako učitelka. Za letitou praxi nasbírala nejen spoustu zkušeností, ale ovlivnila i stovky lidských osudů. Problém trochu je, že se tohle její působení nedá dost dobře měřit nebo i jinak efektivně hodnotit. Učitelství je na zpětnou vazbu poněkud skoupé. Až energie vděčnosti těch, kdo si i po letech dokázali uvědomit, jak důležitá byla v jejich životě „paní učitelka“, může zpětně potěšit kantorské srdce. Miroslavu Vychytovou přihlásili její bývalí žáci do prestižní učitelské soutěže, ve které se ocitla až v semifinále. A to jsou hned dvě silné zpětné vazby, že svou práci dělá skvěle a do školy si nejde odučit, ale zaučit. Mirka boří i letitý mýtus o učitelích, který říká, že kdo nic neumí, jde učit. Slušný výkon na někoho, kdo před tabulí stát původně vůbec nechtěl.
Miroslava Vychytová
STRACH? MOC JSEM O NĚM NEPŘEMÝŠLEL!
Publikováno: 23. 07. 2020
Zemřel pan Josef Švarc, veterán 2. světové války a účastník bojů u Dunkerque. K československé jednotce se dostal krkolomně a až poté, co musel nejprve nastoupit do německé armády jako neplnoletý mladík ze smíšeného manželství. Když jsem s ním v roce 2009 připravil tento rozhovor, bylo mu 83 let a mnoho dalších let se účastnil besed se školáky, kterým oživoval historii 20. století. Život neměl lehký ani po válce, protože spolupracoval se spojenci na "špatné" světové straně. O to důležitější bylo, že mu byl dán do vínku dlouhý život a mohl do posledních dnů hovořit o tématech, jako je vlastenectví, odvaha a čest. „Když jsem se poprvé setkala s panem Švarcem, šel z něho respekt. Drobná postava v uniformě budila na škole pozornost a všichni jsme stáli v pozoru. Když poté usedl na židli do kruhu dětí a začal popisovat svůj zajímavý příběh, stal se z něj příjemný vypravěč s nebývalým smyslem pro humor“, doplňuje vzpomínku má žena Martina.
Pod rozhovorem je umístěn životopis, který jeho složité životní peripetie popisuje do podrobností. Připravili ho žáci ZŠ A. Jiráska v rámci soutěže Amavet.
Josef Švarc při setkání s dětmi
NA JEVIŠTI JSEM PRŮHLEDNEJ JAK PAPÍR
Publikováno: 18. 06. 2020
Moderátor je velmi specifická postava kulturních i sportovních akcí. Někdy je to uvaděč v pobryndaném saku, který z papíru špatně přečte název kapely, jindy udělá z večera nevšední zážitek, kde si lidi utírají slzy od smíchu i dojetí. V tom druhém případě víte, že jeho místo je nezastupitelné a jeho schopnosti nepopsatelné. Nebo si umíte představit Stardance bez Marka Ebena? Dobrý moderátor, málo platné, musí mít z hůry dáno.
Celoměstské slavnosti v rámci Kopy nemusím domácím připomínat, ale myslíte si, že by vás bavily stejně i bez Ondry Pokorného? Domnívám se, že by byly jiné a chudší. Ondra určitě patří do té energetizující skupiny lidí, která dokáže navodit atmosféru, umí říznout, aby to nebolelo, a nechybí jim pokora. Konec konců ji má ve jméně i DNA. Před rozhovorem nezapřel ani svůj skrývaný perfekcionalizmus a než jsme rozhovor natočili, poslal mi fotky, které za účelem tohoto rozhovoru nafotil Honza Roller.
Moderátor Ondra Pokorný.
JSME MISTŘI NA PODRŽTAŠKOPRÁCE
Publikováno: 03. 05. 2020
Rozhovor s Honzou Fišerem a Michalem Kačerovským dobrovolníky, kteří pracují v domově pro seniory v Praze.
Kamarádi a dobrovolníci Michal Kačerovský a Honza Fišer.
HLEDÁME NOVÉ PRACOVNÍKY
Publikováno: 28. 04. 2020
Jak koronavirová krize ovlivňuje lanškrounské firmy ?
Mnohé velké lanškrounské firmy si zatím v koronavirové krizi stojí dobře a vnímají situaci jako příležitost. Ač je současnost komplikovaná, připravují se i na černé scénáře. Momentálně jim však spíše pracovníci chybí, než by je propouštěly.
Největší potíže jim dělají uzavřené školy a školky a omezené možnosti cestování. To komplikuje nejen servisní a montážní závazky výrobců strojů a zařízení, ale i nemožnost polských pracovníků dojíždět do zaměstnání. To se týká třeba největší lanškrounské firmy AVX. Více představí následující rozhovory.
Firma SOMA i v době krize hledá nové spolupracovníky.
SITUACE SE DRAMATICKY MĚNÍ ZE DNE NA DEN
Publikováno: 24. 04. 2020
Jak koronavirová krize ovlivňuje lanškrounské firmy ?
Současná celosvětová krize se nedotýká jen problémů souvisejících přímo se zdravotnictvím, omezeným nebo zcela utlumeným pohostinstvím či zdecimovaným cestovním ruchem a leteckou dopravou. Zasahuje i do mnoha dalších oborů a to do jisté míry nepředvídatelně. O to složitější je predikovat, kam bude další vývoj směřovat, a jak moc to naruší složité vztahy mezi subdodavateli, výrobními podniky a obchodníky.
Výrobní závod firmy Pekařství a cukrářství Sázava.
ROZHOVOR S PACIENTY POSTIŽENÝMI KORONAVIREM
Publikováno: 16. 03. 2020
Situace kolem koronaviru má velmi dynamický vývoj. Tady v Lanškrouně o chlup jiný, protože tu jsou již lidé s potvrzenou nákazou. Jsou to skutečně jen tito manželé, nebo jsou zde desítky dalších bez vážných příznaků nebo dokonce zcela bez příznaků? To jsou jen spekulace, ale získal jsem souhlas a tak přináším autentický rozhovor s manžely, kteří mají koronavirovou nákazu potvrzenou. Tímto rozhovorem chci předejít spekulacím a zároveň uklidnit veřejnost před panikou, není pro ni důvod!
JAZYKY KE MNĚ PŘICHÁZELY TAK NĚJAK NÁHODOU
Publikováno: 27. 01. 2020
Rozhovor s učitelem jazyků a multilingvistou Ing. Josefem Hegerem
My všichni, co už léta bojujeme o alespoň průměrnou znalost angličtiny, máme z lidí, jakými je pan Heger zasloužený respekt. Výčet jazyků, kterými vládne, je tak úctyhodný, že stojí za to si je všechny vyjmenovat: němčina, angličtina, holandština, francouzština, italština, španělština, portugalština, polština, ruština, hindština, čínština a japonština. Je také autorem největšího Česko-německého a Německo-českého technického slovníku u nás. I ve svých 75 letech učí týdně více hodin než běžný učitel základky. Dělat to nemusí, baví ho to stejně jako sváření, práce na zahrádce a každá minuta všedních dnů. Jeho životní příběh i pracovní elán jsou více než inspirativní a nakažlivé.
Multilingvista Ing. Josef Heger se svým Německo-českým a Česko-německým technickým slovníkem
TANEC BYCH UČIL I ZADARMO
Publikováno: 21. 12. 2019
Rozhovor s tanečním mistrem Ing. Aloisem Bílkem
Když jsem se před časem dozvěděl, že taneční mistr pan Bílek je stále aktivní a v kondici, dvakrát jsem neváhal a vypravil se k němu do Moravské Třebové, abych tohoto legendárního a stále šarmantního muže představil. Pravda, nebyl jsem nijak svědomitým žákem jeho lekcí a nejednou jsem vyrazil „za taneční“, ale i tak neodmyslitelně patřilo setkání s panem Bílkem k zásadním momentům mého dospívání v první polovině devadesátých let.
Taneční mistr Ing. Alois Bílek chodí tančit každý den
NA TRIKOLORY SE STŘÍHALY STUHY Z MEDAILÍ KOPY
Publikováno: 16. 11. 2019
Rozhovor s přímými organizátory změn v Lanškrouně po 17. listopadu 1989 Jirkou Krejčou a Michalem Stasiowským.
Patřím ke generaci, která 17. listopad 1989 prožívala velmi silně, ale zároveň do děje nijak aktivně nezasáhla. O to víc je zajímavé poslechnout si autentické vyprávění těch, kteří dokázali zorganizovat v Lanškrouně generální stávku v pondělí 27. listopadu 1989. 17. listopadu se dějiny nakročily, ale bez tisíců dobrovolníků v celé republice, na vesnicích i městech, kteří se dokázali postavit za demokratické změny, by se žádná sametová revoluce neuskutečnila. Nebo by byla úplně jiná. Jistotu, že se vše podaří, že nenastanou represe v zaměstnání a stíhání veřejnou bezpečností, nikdo z nich neměl. Šli do toho, protože cítili morální povinnost. A jak zjistíte, mají Jirka s Michalem podobné pocity i dnes, 30 let od zlomových událostí. Boj pokračuje, jak řekl v závěru Michal.
Jirka Krejča a Michal Stasiowski
VYMĚNIL JSEM DYNAMIKU ZA NOBLESU
Publikováno: 05. 08. 2019
Rozhovor s pilotem balónu Vladimírem Křivkou
Létací sny už jsem léta neměl, leteckou dopravu snáším dobře, ale vnitřně jsem nastaven na to být nohama na zemi. Vím, že mě baví lidská perspektiva a ptákům i rybám ať zůstává, co jejich je. Pohled shora, přiznávám, je úžasný, ale nejlépe, když se k němu dohrabu sám. Klidně po čtyřech. Někoho pohled shora pohltí natolik, že už by bez něj jeho život ztratil svou kvalitu. Chápu to, protože rozumím lidské vášni, která provází leckterou naši činnost. Vláďa Křivka se tak rád díval do mraků, až se stal pilotem balónu.
Pilot balónu Vladimír Křivka
ČEŠI JSOU PRAKTIČTÍ A HODNĚ IMPROVIZUJÍ
Publikováno: 20. 06. 2019
Rozhovor s americkými učiteli, manžely Nieceäou a Patrickem Wilsonovými, kteří strávili 10 měsíců na SZeŠ a dalších školách v Lanškrouně.
Nieceä Wilson s telátkem na Zemědělské škole
STOJÍ ZA TO SE BRÁNIT
Publikováno: 20. 05. 2019
Kauzu výstavby Za Střelnicí II. si stojí za to připomenout s jednou z občanek, Petrou Waclawovou, která se vůči městu dokázala vzepřít a nakonec nad ním i vyhrát, ač si vysloužila nálepku hysterky a nepřítele lidí. Za sebe je mi její postoj sympatický, protože to nevzdala, i když mnohokrát chtěla a okolnosti ji k tomu tlačily, ale cosi silnějšího, dejme tomu smysl pro čest a spravedlnost ji nedovolil hodit flintu do žita.
MÁLEM JSEM BYL ADOLF, A BYLO TO O FOUS
Publikováno: 06. 05. 2019
Rozhovor s jubilantem a vášnivým lanškrounským patriotem Ing. Jiřím Kohoutem
Po více než deset let jsem se s Jirkou potkával na redakčních radách Listů Lanškrounska. Psaní byla a je totiž jeho velká celoživotní vášeň. Publikoval u nás celkem více než 100 článků. Pamatuji si jako dnes, že při diskusích nad čímkoliv otáčel témata záměrně do úhlů, ze kterých jsme na věci většinou neuměli, nebo nechtěli pohledět. Debaty s ním byly ve výsledku přátelsky provokativní, ale zároveň doslova „trpěl“ potřebou konflikty mezi lidmi uhlazovat, spory neměl rád. Když jsem se, přiznám díky facebooku, dozvěděl, že oslavil osmdesátiny, bylo jasné, s kým připravím nejbližší rozhovor.
Dodatečně jsem přelouskal jeho třídílné Životní střípky, ve kterých často formou historek dokumentuje své životní eskapády. Jednu si neodpustím. Když se v roce 1957 natáčel v jeho rodných Teplicích film Dědeček automobil, byl pro svou vytáhlou postavu vyloučen asistentem kamery ze skupinky komparzistů. To ho tenkrát muselo dost naštvat, ale na druhou stranu, kdo může říct, že ho ze scény vyvedl Miloš Forman.
PRÁCE MUSÍ BAVIT, JAKO DŘEVO VONĚT
Publikováno: 13. 02. 2019
Rozhovor se stavitelem dřevostaveb a interiérů Mirkem Vyskočilem
Na vojně mu říkali Forest. Do mnoha projektů se vydává po hlavě s vrozenou i získanou modelářskou precizností. Žádné řešení ho nenechává v klidu a neustále přemýšlí, jestli by to nešlo jinak a lépe. Během patnácti let postavil desítky dřevostaveb a realizoval spousty interiérových zakázek, které se vyjímaly na titulních stránkách časopisů o bydlení a získaly řadu ocenění. Když se rozhodl, že dcerám smontuje dřevěné sáňky, skončilo to tím, že bude vyrábět retrosáňky pro sáňkařskou reprezentaci Slovenské republiky na zimní olympiádu v Pekingu v roce 2022.
Miroslav Vyskočil si plní touhy své chlapecké duše naplňováním snů a tužeb druhých. Jeho přístup k zákazníkům je unikátní, pracovitost fenomenální a smysl pro humor i vyprávění podmanivé. V hlavě mu neustále raší nové projekty, a tak se není co divit, že se teď aktuálně připravuje na stavbu prvních mořských dřevěných kajaků. Mám pocit, že kdybych navrhl, aby sestrojil dřevěné kolo, na kterém by se dala objet Afrika, příští rok na jaře by mi kolo dovlekl a já musel vyrazit.
Miroslav Vyskočil je i zábavný vypravěč
Chyběl nám chleba, scházet nám bude vřelost
Publikováno: 23. 08. 2018
ROZHOVOR O ŽIVOTĚ V CONNECTICUTU SE ZUZANOU KROČÁKOVOU
Vždycky jsem svým kamarádům, kteří zažili dlouhodobější pobyt v cizině tak trochu záviděl. S narůstajícím věkem o to více lituji, že jsem se po škole nevydal na kousek života za oceán, nebo alespoň někam po Evropě. Nu což, třeba to ještě doženu, příležitosti se občas objeví, jak dokládá i rozhovor s mou gymnaziální spolužačkou Zuzanou Kročákovou, která strávila dva roky v Connecticutu. Když během našeho povídání vzpomínala, jak je tam bylo bezpečno a jak prima bylo prakticky nic nezamykat, asi jen málo tušila, že jí před kavárnou U Jakuba právě někdo šlohnul uzamčené tátovo kolo. Poněkud nestandardní zakončení naší rozpravy jen potvrzuje, že sousloví divoký západ patří už hlavně do historie. Drzý lanškrounský chmaták pak Zuzanu usadil zpátky na nohy a poukázal na fakt, že na některé connecticutské zvyky musí v Čechách zapomenout.
Zuzka Kročáková a jarní kafe v Central Parku
Děti ať hrají, co se jim líbí, jejich osobní projev je jedinečný, měli bychom si jej vážit
Publikováno: 22. 07. 2018
Rozhovor s muzikantem a učitelem ZUŠ Jindřicha Pravečka Lanškroun Petrem Oravcem
Když jsem v květnu zašel na Lanškrounský Džem, užil jsem si na živo nezapomenutelný hudební zážitek díky mladým lanškrounským muzikantům, kteří s velkou chutí zvládli šlágry, na kterých jsem vyrostl. Uvědomil jsem si, že za kapelou ORdrums musí být taky pořádný kus poctivé kantořiny. Velmi rychle jsem zjistil, že Petr Oravec je učitelský samorost s laskavým přístupem k dětem a dobrodruh, což dokládá nejen fakt, že má pět dětí, ale i celý jeho život. Bavorská vlajka u jeho domova ve Studeném mu připomíná jeho druhý německý domov, ze kterého mu nejvíc chybí prachobyčejná mezilidská slušnost.
Muzikant Petr Oravec
BOTY SE VYBÍRAJÍ NEJMÉNĚ HODINU
Publikováno: 06. 05. 2018
Jindra a Lenka Sadílkovi otevřeli v prosinci první kamennou běžeckou speciálku v širokém okolí. Že je to obchod svým způsobem unikátní, se dočtete v rozhovoru, ale hned na začátek je třeba prozradit, že už po čtyřech měsících se zařadil mezi pětici nejlepších obchodů tohoto druhu v Čechách. Své zákazníky si doslova hýčkají a pokud někde platí rčení: „Náš zákazník, náš pán", tak tady určitě a ještě s dovětkem a také náš kamarád. Vítejte v obchodě, který vám nabízí služby 21. století.
Lenka a Jindra Sadílkovi v jejich kamenném obchodě nejen pro běžce
VYPSANÁ FIXA ZA PĚTIKILO
Publikováno: 30. 03. 2018
Rozhovor s Davidem Knápkem, jehož klub Apollo oslavil před nedávnem 20 let
Pominu-li diskotéky v kulturáku, mám své mládí hodně spojené s akcemi, které proběhly v klubu Apollo. Konečně jsme se tu sblížili i s manželkou. Můj lehce nostalgický vztah k tomuhle místu nebude určitě ojedinělý a bude dost dalších, kteří tu prožili pár nezapomenutelných okamžiků života. Zní to neuvěřitelně, ale Apollo oslavilo dvacáté narozeniny. Voní to tu novotou, na všech místech je znát, že se slavilo hodně pracovně. Nezbývá něž se za lepšími i horšími léty Apolla a lanškrounské kultury ohlédnout s Davidem Knápkem. A nebojte se, vzpomínání to bylo docela veselé a David mi prozradil i nějaké plány do budoucna.
David Knápek zavzpomínal na dvacet let Apolla
Vzpomínka na Dušana Šlahoru
Publikováno: 30. 01. 2018
Nepíše se mi to snadno, ale 29. ledna zemřel Dušan Šlahora, kterého můžeme považovat za duchovního otce i těchto stránek. Dost dobře nevím, co by na ně řekl, protože nebyl přítelem internetu a moderní technologie ho minuly, ale určitě by to bylo něco laskavého. Fandil totiž věcem, které oživují jakékoliv prostředí, kultivují ho a rozšiřují prostor pro informace i polemiku a věděl, že vše potřebuje svůj čas.
Dušan Šlahora ve své pracovně
CÍTÍM SE BÝT VYPRAVĚČEM PŘÍBĚHŮ
Publikováno: 03. 01. 2018
Rozhovor s dvojnásobným vítězem Czech Press Photo fotografem Vojtou Hurychem
Na první rozhovor pro rok 2018 jsem si záměrně připravil rozhovor s fotografem Vojtou Hurychem. Vojta žije v Hradci králové a pochází z Litomyšle, čímž překračuje formát Listů Lanškrounska hned několikrát, zároveň je tak inspirativním člověkem, že jsem si nikoho lepšího neuměl představit.
Jako fotograf dosáhl v krátké době výrazných úspěchů, ale to nebyl ten důvod. Inspirativní je příběhem, který by směle mohl sloužit jako příklad potvrzující citát z knihy Paula Coelho, kde se říká: "Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit." Myslím, že v jeho životním příběhu se celý vesmír spojil, protože Vojta dělá moc dobré fotky a tvůrčí krize dokáže přetavit v úspěchy.
Všem čtenářům Listů přeji, aby se v roce 2018 nebáli vydat do nejistých vod a plnili si své sny, jde to.
Vojta Hurych
Obě jsme dost náladové ženské
Publikováno: 03. 12. 2017
Říká o sobě a své kobylce Rimušce čerstvá vicemistryně a šampiónka ČR ve westernovém ježdění Tereza Kněžourová z Ostrova. V příštím roce ji čeká maturita na SZeŠ a pak možná vysoká škola nebo Amerika, která je jejím velkým snem. Jak ale znám tuhle příjemnou a skromnou dívku, spíš to bude kombinace obojího. Za tím, co chce, si jde krok po kroku, nenásilně ale vytrvale, tak, aby ji to bavilo. A když ji vidíte v sedle koně, který v klidu a bez zaváhání pracuje takřka na myšlenku, dochází vám, že je to velmi úspěšná metoda.
Tereza Kněžourová se svou kobylou Rimuškou
Dělám si, co chci, a ten pocit je báječný
Publikováno: 27. 09. 2017
Rozhovor s hercem Šimonem Knápkem
Sedmý ročník Lathife se blíží, tak se snad nikdo nebude divit, že jsem aktuálně vyzpovídal jednoho z klaunů Šimona Knápka. Rozhovor to však nebyl až tak o divadelním festivalu, ale spíše o tom, jaký život vlastně herec vede. Pro leckoho to může být představa dosti strastiplná a nejistá a nedivil bych se ani naježeným chlupům na zátylku. Komedianství je tvrdý chleba, na který musíte mít nejen silné zuby, ale jeho chuť pro vás musí zůstávat opojnou.
Šimon je jedním z těch, kdo si ho okusili během studií na lanškrounském gymnáziu a dnes se mu věnuje profesionálně. Mě osobně těší, že se o kus jeho fascinující chutě dělí i s námi Lanškrounskými, právě prostřednictvím Lathife.
Šimon doma v Horním Třešňovci
Pik Lenina není žádný krasavec
Publikováno: 05. 09. 2017
Rozhovor s Milanem Gregorou, který 28. července spolu s Pavlem Janouškem úspěšně vystoupil na vrchol Pik Lenina 7134 m n.m.
Slovo Pamír mělo u českých horolezců vždy svůj nezaměnitelný nádech. Za bolševika asi jediné dostupné a opravdu vysoké pohoří na světě s vrcholy převyšujícími 7000 m n. m. vítalo početné české expedice hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech. Se zánikem Sovětského svazu se pohoří dostalo na mapu Tádžikistánu a částečně i Kyrgyzstánu. Ze severu na něj navazuje obrovitý masív Tan-Šan z jihu pak Hindúkuš a Karákóram. Etnicky, politicky a nábožensky je oblast ještě barvitější neb na Pamír se tlačí Afghánistán, Pákistán, Indie i Čína. Pohoří má dva zásadní vrcholy. Nejvyšší Kongur 7719 m a pak Pik Lenina 7134 m. Horolezecká ikona mezi dostupnými sedmitisícovkami zlákala letos i čtveřici lanškrounských sportovců: Milana Gregoru, Pavla Janouška, Hanu Honsovou a Libora Peichla. Výprava dala pořádně zabrat jak fyzicky, tak i psychicky. Na fyzickou zátěž se dá připravit, ale na mnohahodinový pobyt ve stanech, kdy jednou se teploty pohybují hluboko pod bodem mrazu a podruhé se doslova vaříte ve vlastní šťávě, dost dobře připravit nejde. Jak vysvětluje v rozhovoru Milan Gregora, v jehož hlavě se nápad s Pikem Lenina zrodil.
Milan Gregora s Pavlem Janouškem na vrcholu Pick Lenina 7134 m n.m.
Jak se dělají svaly
Publikováno: 19. 06. 2017
Reportáž ze společného tréninku Romana Fialy a Jirky Chládka
Jeden pracuje jako nástrojař a pracovně se oddal CNC technologiím, druhý prodává zeleninu a ovoce na náměstí v Lanškrouně. Jeden brázdil kopce na horském kole a posilování před dvaceti lety bral jako doplněk, druhý proháněl po hřišti mičudu tak usilovně, až mu hrozila okolo čtyřicítky operace páteře, což se rozhodl vyřešit zpevněním zádových svalů. Pro oba se postupně stalo zvedání železa koníčkem a vše co k tomu patří určitým životním stylem. Oba však svým smyslem pro humor, nadhledem i vitalitou nenuceně popírají klišé o bezmozcích obalených svaly. Roman Fiala a Jirka Chládek se v posilovně MD Fitness na Pivovarském náměstí dokázali i s nějakým tím křížkem na krku vypracovat mezi elitu české kulturistiky a své sportovní kvality potvrdili i v silových soutěžích. Jak vypadá takový jeden trénink, jsem si zašel nastudovat i s foťákem minulý pátek.
Jirka Chládek dřepuje 180 kg
Chceme vyrábět ještě za sto let
Publikováno: 07. 05. 2017
Krize zdržela výstavbu vlastního závodu firmy Wendell o bezmála deset let. Bratři Švecovi však v rozhovoru připouští, že je těžké období mnoha věcem naučilo a zároveň semklo zaměstnance celé firmy. V letošním roce firma v prostoru bývalých Technických služeb postaví svůj vlastní závod. Těžko může elektrotechnická firma s více než stovkou zaměstnanců oslavit patnácté narozeniny lépe.
Bratři Radek a Pavel Švecovi
AVX bude investovat do technologií i do lidí
Publikováno: 03. 05. 2017
Rozhovor s novým ředitelem AVX Lanškroun Hynkem Stejskalem
O AVX se někdy v Lanškrouně mluví s despektem jako o montovně. Už dávno to neplatí, naopak ale zůstává pravdou, že řada místních firem vyrostla právě díky spolupráci s AVX a pro část z nich stále zůstává klíčovým partnerem.
Aktuálně má největší lanškrounská firma nového ředitele, který v této firmě doslova vyrostl. V době, kdy jsem jako vysokoškolák trávil čas v klubech, cestováním a v odborných učebnách univerzit, musel můj spolužák Hynek chodit na dvanáctky a živit rodinu. K tomu doháněl ony "tvrdé" dovednosti v oblasti elektrotechnických technologií. Časem přišly příležitosti a on je dokázal využít, konec konců vždycky měl pro strach uděláno i dostatek specifické drzosti a odvahy. I to byly důležité vlastnosti, aby před několika týdny dokázal kývnout v Americe na nabídku stát se ředitelem této lanškrounské firmy. A za to má můj největší respekt, protože převzít zodpovědnost za dva tisíce zaměstnanců chce už pořádnou kuráž.
UMÍM JEN PŘIDÁVAT PLYN
Publikováno: 14. 03. 2017
Rozhovor s farářem Zbigniewem Czendlikem
Jeho knihu Postel, hospoda, kostel jsem ještě v surové podobě četl už v červnu. Byl jsem požádán, abych ji podrobil nekompromisní kritice. A tak jsem ji četl s odhodláním vyčíst tomu textu všechno, co by mě jen trochu zatahalo za uši. Jenže já u té knížky stejně často dostával zcela nekontrolované záchvaty smíchu, jako vážné náměty k zamyšlení. Zibi to zkrátka s námi, co do kostela moc nechodí, umí. Když si chce zakouřit, zdvořile zajde za všemi v okolí a omluvně je žádá o svolení. Je to gentleman se spoustou chyb, v tom se od mnohých z nás neliší. Zároveň co chvíli pomůže, potěší slovem, nebo svou knihou, která zahřála u srdce a donutila k zamyšlení tisíce lidí. To je i jedno z nejdůležitějších poselství, které v ní najdete. Nemá smysl trápit se nad vlastními nedostatky, důležité je umět každý den někomu pomoci, udělat něco smysluplného. Za tenhle velkorysý postoj mu chci poděkovat. Třeba i tímto velmi osobním rozhovorem.
Zbigniew u portrétu Petra Jelita
Byl jsem taková kreatura
Publikováno: 14. 01. 2017
Na konci filmu Dobytí ráje pozoruje dvojice mužů stárnoucího a zlomeného Kryštofa Kolumba. Jeden z nich říká: „Je to tragédie, takový marný život!“ Na což mu Gabriel Sanchez odpovídá: „Marný? Jestli si na nás někdo jednou vzpomene, bude to díky němu!“
Troufám si tvrdit, že ve stejném duchu budou jednou historici hodnotit první čtvrtinu 21. století tady v Lanškrouně. Bude to období rozkvětu urbanismu a moderní architektury pod taktovkou Přemysla Kokeše. Pokud se ptáte, proč si to myslím, pak právě proto, že on vidí o něco dál a má poněkud smělejší cíle než většina z nás.