Pro Ostrov je chrakteristická malebná krajina

Současnost obce

Dnes je Ostrov moderní obcí s přibližně 703 obyvateli. Za posledních 25 let se počet obyvatel rozrostl o bezmála 150 lidí. Hodně díky tomu, že se sem přestěhovaly mladé rodiny z Lanškrouna a okolních obcí. Obec se rozkládá na ploše 18,48 km² a je známá svou malebnou krajinou a klidným venkovským životem. V obci se nachází několik významných památek, včetně farního kostela svatého Mikuláše a přírodní památky U Kaštánku. V obci najdeme malotřídní školu a školku s celkovou kapacitou 85 dětí. Kapacitně je tedy naplněná cca ze 2/3. Nejvýznamnějším zaměstnavatelem obce je firma Forez s.r.o. s 350 zaměstnanci. Firma, která v příštím roce oslaví třicet let, významnou měrou zajistila rozvoj obce i nárůst obyvatel. Od roku 2022 je společnost věnující se především výrobě plastových komponentů pro automobilový průmysl součástí ostravské společnosti BR Group.

Ochrana přírody a chráněné lokality

Ostrov u Lanškrouna je obklopen krásnou přírodou, která je významně chráněna. V okolí obce se nachází více než třicet cenných lokalit o celkové ploše 130 hektarů, které jsou domovem vzácných druhů rostlin a živočichů. Jednou z nejvýznamnějších přírodních památek je přírodní rezervace U Kaštánku, která je známá bohatou mokřadní a vlhkomilnou faunou a flórou. Díky aktivitám zapálených nadšenců sdružených do spolku Trosečníci, založeného Karlem Málkem, může být dnes obec považována za ušlechtilý příklad toho, jak lze smysluplně budovat projekty ekologické stability. Naposledy se to podařilo zdařilým projektem obnovy meandrů a tůní v okolí potoka Rudoltičky.

Historie obce a její název

Nejstarší název obce Ostrov villa Michaelis se váže k roku 1292 a donační listině krále Václava II., který daroval Lanšperské panství Zbraslavskému klášteru. Později se vžil německý název Michelsdorf, který má podobný původ, jako u části ostatních obcí Lanškrounska nesoucí jméno po svém německém lokátorovi. V průběhu staletí v obci přibývali čeští osadníci a už v roce 1417 se obec na listinách označuje českým názvem Vostrev. Toto slovo je staročeským označením pro ostruhu, kterou používali jezdci na koních od nepaměti. Jestli dnešní název vesnice Ostrov vznikl zkomolením slova, nebo odkazuje na polohu obce v údolí obklopeném lesy a dvěma vodními toky se mi zjistit nepodařilo. Lanškrounské obce byly až do třicetileté války převážně protestantské, a to platilo i pro Ostrov, tou dobou už nejlidnatější obec panství. Po nástupu nového majitele panství Karla z Lichtenštejnu museli všichni protestanští kněží Lanškrounské panství opustit. Život tu byl těžký a naprostou většinu obyvatel živilo zemědělství na typicky červených půdách vzniklých erozí prastarých permských železitých pískovců. Až v roce 1773 se obec vzchopila a postavila jednolodní barokní katolický kostelík zasvěcený sv. Mikuláši. Věž byla dostavěná až o čtvrt století později. Začátek nové kulturní a průmyslové epochy v roce 1803 ohlásily nové kostelní hodiny. Poněkud raritní zdroj obživy řady místních rodin bylo vlásenkářství, tedy sběr, shromažďování a třídění vlasů na výrobu paruk. V polovině 19. století došlo ke zrušení poddanské roboty a lidé již nemuseli povinně pracovat tři dny týdně na panském. Mnohé vesnice se tou dobou čím dál tím častěji potýkaly s přelidněním, a tak i z Ostrova zamířili lidé za štěstím za oceán. Odhaduje se, že mezi léty 1850 a 1880 odplulo do Spojených států amerických okolo 400 místních. Většina z nich zamířila do Wisconsinu, Severní Dakoty a Minnesoty.

V 19. století se rozmáhá i zde spolkový život. Nejstarším spolkem byli podobně jako jinde dobrovolní hasiči, kteří jsou, stejně jako spolek Sokol založený v roce 1924, aktivní dodnes. Poválečné období sdílel Ostrov s okolními obcemi. Většinové německé obyvatelstvo bylo až na výjimky odsunuto a obec byla dosídlena z českého vnitrozemí. Do fungování života v Sudetech se po roce 1948 zakousl socialismus a výrazně zemědělskou zvlněnou krajinu ovlivnil melioracemi, narovnáním toků, scelováním pozemků a především kolektivizací.

Po roce 1989 Ostrov získal především tím, že se v obci usídlila společnost Forez, která byla a je nejvýznamnějším zaměstnavatelem obce.

Starostka Marta Schiplová

DOUFÁM, ŽE KULTURNÍ DŮM JEDNOU POSTAVÍME

ROZHOVOR SE STAROSTKOU OSTROVA MARTOU SCHIPPLOVOU

V ORP Lanškrounsko jsou jen dvě starostky, obcím tady vládnou muži. Ostrov je výjimkou, která potvrzuje, že starostovský blázinec „od nevidím do nevidím“ se špatně slučuje s rodinnými povinnostmi. Starostka Marta Schipplová ale má tyto závazky už splněné, a tak se může své profesi věnovat naplno.

Ostrov je rozvíjející se obec, kterou čeká řada významných investic do chodníků, komunikací a časem i kultury. Doufejme, že v obci, která se pyšní řadou unikátních přírodních lokalit s výskytem zajímavých druhů rostlin i živočichů se časem podaří posílit i spolkový život. V dotazníku, kterým obec zjišťovala, co lidem chybí významně zaznělo, že by životu v obci prospěl kulturní dům. Doufejme, že se paní starostce podaří udělat kroky, které by obec přiblížily k realizaci.

Jste starostkou třetí volební období, čím se od sebe jednotlivá období lišila?

Když jsem přišla do prvního období starostování, už jsem měla o té práci poměrně jasnou představu, protože jsem v přechozím čase byla neuvolněnou místostarostkou. Starosta měl k funkci ještě svou práci, což bylo, z hlediska komunikace, docela nepraktické. Určitě takové dva roky jsem se s prací ve vedení obce jen seznamovala. Období to bylo hodně zajímavé, ale také dost náročné. Proto si myslím, že je trochu problém, když se lidé na této pozici často mění. Není snadné se seznámit s veškerou poměrně složitou agendou.

Každé období mělo něco a provázel ho nějaký méně, či více náročný projekt. Jak ta období porovnat? My jsme aktuálně ve svazku mikroregion Severolanškrounsko a musím říct, že je to veliká pomoc. Na začátku jsme nikde zapojeni nebyli a já na všechno byla sama. To bylo někdy zdlouhavé a složité. Přineslo mi to však řadu informací a zkušeností. V tomto ohledu je to dnes snazší, ale na druhou stranu máme výrazně větší rozpočet a věnujeme se vícero složitějším investičním projektům najednou.

Mění se třeba nějak i atmosféra v obci?

Osobně si nemyslím, že by se vztahy výrazně měnily nebo třeba zhoršily. Ale platí, že lidé jsou na některé věci teď citlivější. Člověk musí být větší diplomat. Před deseti lety se třeba tolik neřešily osobní údaje, teď to bez toho není možné. Člověk musí myslet na všechno a řada věcí je složitější. Nejde o to, že by lidé byli horší, ale celková situace je méně přehledná a od covidu se toho hodně událo. Přibývá požadavků, zákonů i povinností, a to dopadá na nás všechny jak na občany, tak i na zastupitele a někdy je to na atmosféře znát.

Obec nedávno připravila dotazník, ve kterém se občané mohli vyjádřit k životu v obci i tomu, co jim schází. Nasměřoval vás dotazník k nějakým konkrétním plánům?

Dotazník už jsme vyhodnotili a zveřejnili a určitě se budeme jeho výsledky zabývat. Jsou tam podněty jak přímo pro mě jako starostku, tak i řada připomínek a nápadů k diskuzi. Některé věci můžeme zlepšit a realizovat. Třeba v kultuře si myslím, že se nám několik věcí podařilo posunout a zlepšit, třeba obecní zpravodaj. Přičítám to práci výborů, které jsou novinkou posledního období a těší mě, že se osvědčily. A to jak výbor pro komunikaci s občany, tak i ten pro kulturu a sport. Na letošní rok je na každý měsíc připravené něco. Jeden měsíc bylo setkání seniorů, teď bylo bruslení v Lanškrouně na stadionu. V únoru byla přednáška.

Z dotazníku budeme vycházet i v plánování budoucích projektů, jen se nedá vyhovět úplně všemu.

Hodně se v dotazníku mluvilo o potřebě kulturního domu, nějakém společenském sále, kde by si mohli lidé zacvičit, zatancovat, přijít na přednášku atd. Je v dohledné době taková stavba pro obec reálná? Má obec k dispozici alespoň nemovitost, která by se dala pro tyto účely předělat?

Postavit kulturní sál by po finanční stránce až tak velký problém být nemusel. Máme teď celkem slušné úspory a příjmy obce nejsou vůbec špatné. U nás je větší problém s tím, kde ho postavit. Máme jedno místo, ale nepodařilo se na něm najít shodu. Na návsi máme polorozpadlou budovu, která je vhodná tak na zbourání. S majitelem jsme řešili odkup, daly by se sehnat dotační peníze na demolici, ale zatím jsme se nedomluvili. Bohužel od realizace nás tolik nevzdalují finance, jako spíš shoda na tom, kde kulturní sál postavit. Aktuálně máme také rozjeté jiné akce, které rozpočet odčerpají. Do budoucna doufám, že se podaří najít shodu na místě a sál postavíme.

Jaké investice považujete pro obec za prioritní?

Úplně aktuální je výstavba chodníků, do příprav jsme se pustili před cca rokem a půl. Nyní již probíhá výstavba. Chodník navazuje na už realizovanou část z centra k bytovkám a vede obcí směrem k hornímu konci Ostrova ve směru na Dobrouč. Celkem jsou to dva kilometry se dvěma zastávkami autobusu, které mají chodníky proti sobě. Rozpočtová cena byla 28,7 mil. Kč. Nám se to podařilo vysoutěžit za 23 mil. Kč. Ze Státního fondu dopravní infrastruktury máme přislíbenou dotaci ve výši 85 % uznatelných nákladů. Součástí chodníků je ale i výměna veřejného osvětlení, což je 7 mil. Kč, které nejsou uznatelnými náklady. Takže příslib máme cca 13,5 mil. Kč dotací.

Naplánovanou máme ale ještě větší investici, a tou je oprava dolní komunikace. To je ten druhý směr od nás k lanškrounským rybníkům a nahoru na hlavní komunikaci na Ústí nad Orlicí. To jsou také bezmála dva kilometry komunikace, ale ta je už ve vlastnictví obce. Od sedmdesátých let se jen opravuje. Bohužel nemá udělané kvalitní podloží a je podmáčená. Několik let už tuto akci připravujeme, máme projekt, stavební povolení i rozpočet, ale ten je na 55 mil. Kč. Máme na to peníze našetřené, ale je to hrozná „darda“, bohužel žádné dotace aktuálně nejsou k dispozici. Čekáme, jestli se neotevře něco na Ministerstvu pro místní rozvoj, snad by to mohlo dopadnout příští rok. Na druhou stranu po těch letech nemůžeme čekat s rekonstrukcí do nekonečna.

Počítá se v rozpočtu i s chodníkem?

To bohužel ne, částka je vysoká proto, že komunikace nemá podloží a bude technologicky obtížné ji opravit. Po dohodě s projektantem jsme zvolili tzv.  recyklaci za studena, kdy se vyfrézuje základ, část materiálu se smíchá s dalšími materiály a pojivy a vytvoří se stabilní pevná deska, na kterou se nanese asfaltový povrch. Současně chceme opravit propustky a udělat odvodnění a obnovit příkopy, které jsou zasypané. Místy se silnice musí rozšířit, v jednom místě má silnice jen 3,5 metru a teď si vezměte, že tam denně projede 50 autobusů v obou směrech. A to nemluvím o zemědělcích a tom, jaké mají dneska stroje. To je pro nás velká a prioritní investice. Složité to bude pro lidi, protože rekonstrukce je plánovaná na 12 měsíců a přinese i řadu dopravních omezení. Chceme se do toho pustit co nejdříve, aby se to stihlo ještě v tomto volebním období.

Čekají nás i menší akce, třeba oprava hřbitovní zdi, která je památkově chráněná a nebude to ani jednoduché, ani levné. Původně byla zeď v majetku církve, ale teď už je naše, takže to musíme zařídit my jako obec. Už máme projekt a také vybraného dodavatele a věřím, že opravu zvládneme zrealizovat v první polovině tohoto roku. Podařilo se nám na tuto akci získat dotaci přes MAS Lanškrounsko.

Obec v posledních letech, hlavně po roce 2000 docela rostla a zvedl se i počet obyvatel. Plánuje obec i investice do přípravy parcel na individuální výstavbu?

Momentálně žádné investice do parcel neplánujeme. My jsme před lety získali řadu pozemků, které jsme nabídli stavitelům. Tou dobou tu vzniklo hodně nových domů, které stavěli jak místní, tak i lidé z okolních obcí. Obec teď už mnoho pozemků k dispozici nemá a pokud by se už něco prodávalo, šlo by o nezasíťované jednotlivé plochy, kde by si sítě musel zajistit stavebník. Soukromí vlastníci ale plánují zainvestovat své pozemky a nabídnout je veřejnosti. Mají to být, tuším, dvě lokality, ale jde o soukromé projekty bez vztahu k obci.

Před lety se v obci hovořilo o kanalizaci. Tu obec dodnes nemá. Znamená to, že se ani do budoucna neplánuje a splaškovou vodu si musí řešit každá nemovitost sama?

Ano, je to dáno legislativně, že každý stavebník má zodpovědnost za nakládání s odpadní vodou. Co ale chceme v blízké budoucnosti posílit, je místní vodovod. V sušších letech jsme měli opakovaně nedostatek vody, a tak jsme vybudovali nový vrt, který plánujeme propojit s vodovodní sítí, aby byla do budoucna tato situace vyřešena.

Řada obcí dnes investuje nebo přemýšlí o „zelené“ energetické infrastruktuře, například zateplování nebo fotovoltaice, které snižují obcím výdaje za energie. Uvažuje i Ostrov o podobných projektech?

Zatím zjišťujeme informace. Přes svazek mikroregion Severolanškrounsko jsme se zapojili do projektu energetického managementu. Aktuálně zjišťujeme současný stav budov a jejich energetický audit. Následně se připraví dokument místní energetické koncepce, ze které vyplynou už konkrétní náměty, které můžeme realizovat. Místní opatření už řešíme na úrovni úspor vody, tepla a elektrické energie. Loni se třeba vyměnila v části Ostrova výbojková svítidla za ledková. Což šetří spotřebu. Investice do fotovoltaiky v této chvíli neplánujeme, ale máme vytipovanou jednu budovu, kde by to do budoucna instalovat šlo.

Většinu obcí v posledních letech dostihly odpady, to se nevyhýbá ani Ostrovu. Jak je třídění odpadů vyřešeno v Ostrově?

Zatím si myslím, že jsme celkem včas a snad i úspěšně vyřešili komunální odpad pomocí popelnic na tříděný odpad. Zrušili jsme sběrná místa a kontejnery a každá domácnost zdarma obdržela dvě popelnice, jednu na plasty a druhou na papír. Teď funguje svoz dům od domu a myslím si, že se situace hodně zlepšila, když mají lidé doma popelnice, tak třídí tak, jak mají. Směsný odpad zůstává na stejných tunách jako dřív, ale plasty hodně narůstají. Díky tomu získáváme od EKO-KOMu odměny a financování nám vychází hezky a poplatek za odpady zůstává na částce 500 Kč na obyvatele. Což nám zatím k financování celého systému stačí a není třeba doplácet. Pravda je, že časem bude skládkování výrazně dražší a my budeme muset zvládnout určitý daný podíl vytříděnosti. To je 60 %. Toho jsme v loňském roce ještě nedosáhli a uvidíme, kam se to v příštích několika letech vyvine. Předpokládám, že lidé pochopí, že obec a potažmo i oni budou platit poplatek za odpady podle toho, jak efektivně budou třídit.

Jak vám pomáhá zapojení do mikroregionu Severolanškrounsko?

Nejvíce těžím ze spolupráce se starosty, předávání informací a spolupráce s manažerkou svazku. To se netýká jen ohledně dotací a projektů, ale i běžné správy obce a přenesené působnosti z hlediska státu. Opravdu, cokoliv mohu konzultovat, pokud si nejsem jistá a během krátké chvíle mám všechny informace. To je opravdu skvělá úspora času.

My starostové musíme obsáhnout mnoho zákonů z mnoha oblastí a nikdo nemůže znát vše a orientovat se v každé situaci. V tom je spolupráce na této úrovni skutečně neocenitelná.

Se kterými obcemi Ostrov nejvíce spolupracuje?

Já, když potřebuji něco probrat, tak nejčastěji spolupracuji s Honzou Duškem z Horního Třešňovce. Myslím si, že často řešíme podobné problémy, což může vyplývat z toho, že i tamní občané mají podobné smýšlení.  Bohužel na úrovni sportovní nebo kulturní příliš mnoho spolupráce mezi obcemi nemáme, snad jen vím, že ostrovské děti poměrně hodně jezdily trénovat fotbal do Rudoltic nebo do Lanškrouna.

V rámci ORP Lanškrounsko mám pocit, že jste jediná starostka. Je pro vás výhodou, že jste žena v tomhle jinak dosti mužském světě?

Nejsem sama, ještě Albrechtice mají starostku. Bývalo to lepší, ale teď jsme jen dvě. Osobně si myslím, že ženy se na řadu věcí dívají jinak. Muži bývají rozhodnější a ráznější, ale ani to nemusí být pravidlo. Pravdou je, že si neumím představit, že bych starostovala a měla malé děti. To může být pro řadu ambiciózních žen důvod, proč o tuhle práci nemají a možná ani nemohou mít zájem. Já, protože už tyto závazky nemám, si mohu ten zápřah dovolit, protože je to zaměstnání na celý den. Telefony běžně řeším ještě večer po osmé, a i během víkendu se něco občas semele.

Jestli je výhoda to, že jsem žena, bych asi nepotvrdila.

Má obec nějak organizované pravidelné aktivity pro místní děti? Třeba cvičení v Sokolu nebo hasičský sport?

Bohužel nemáme. Hasiči tady třeba fungují už dlouhé roky a jsou aktivní v pořádání kulturních akcí, podobně jako Sokol. Ale co se týče kroužků, nenašli se lidé, kteří by na sebe vzali zodpovědnost a dětem se pravidelně věnovali. U hasičů třeba postupně přibývají mladí hasiči, ale v naprosté většině jde o děti stávajících členů.

Rudoltička už je zpátky v meandrujícím korytě a v okolí je i řada tůní

Ostrov je rozhodně obcí, která má velký přesah z hlediska ochrany přírody. Díky Karlu Málkovi se podařilo nejen na papíře, ale i v reálných podmínkách vytvořit řadu biokoridorů a lokálně významných přírodních prvků o celkové ploše 130 hektarů.  Teď aktuálně se Ostrovu daří vrátit část Rudoltičky do meandrů a obnovit tamní mokřad. To určitě nebyl snadný projekt?

Osobně si myslím, že je to jeden z největších projektů tohoto typu v republice. I tohle byla iniciativa Karla Málka už od samého začátku, kdy v období pozemkových úprav před dvaceti lety, na které navazoval nový územní plán obce, prosadil vyčlenění pozemků pro tuto akci. Bez toho by dnešní revitalizace Rudoltičky neproběhla, protože už tam se podařilo obci získat pozemky od státu. Tehdy se předpokládalo, že akci bude realizovat Státní pozemkový úřad v rámci plánu společných zařízení pozemkových úprav. Bohužel k tomu nedošlo a ani Povodí Moravy nemělo tehdy vůli. Měli jsme v plánu se do toho tedy pustit sami jako obec. Bohužel původní projekt zastaral a bylo nutné nechat zpracovat nový, který nás stál skoro milion korun. V rámci stavebního řízení jsme však narazili na podmínky Povodí Moravy, které pro nás byly finančně neúnosné.

Nakonec přeci jen došlo k dohodě s Povodím Moravy s.p., který tuto akci teď realizuje ve vlastní režii a my jsme pro ně jen partnerem na základě dohody o spolupráci.

Aktuálně jsou hotové zemní práce, teď bude probíhat výsadba dřevin a výstavba brodů a do léta by mohlo být hotovo.

Jste na ten projekt hodně hrdá?

Já to beru jako něco, co chci dotáhnout i pro Karla. On si to určitě za ty roky dřiny zaslouží. Jsem taky moc ráda, jak se to podařilo. Vzniklo krásné meandrující koryto a asi 25 tůní. Doufám, že to bude pěkné místo, kam budou naši lidé i s dětmi chodit, a že jim tam bude dobře a bude se na co koukat. Snad tam bude i hodně živočichů. Samozřejmě bude skvělé, až to zaroste.

František Teichmann, foto autor a Jiří Šubrt