Na úvod musím podoktnout, že jsme naší obranu dotáhli do konce jenom díky neuvěřitelné shodě a soudržnosti sousedů, každý přidal ruku k dílu, tam kde byla jeho silná parketa, hodně nás to také sblížilo. Tento rozhovor ale poskytuji pouze za sebe.

V pátek 3. května mělo proběhnout zastupitelstvo, na jehož programu bylo především veřejné projednání problematiky výstavby bytových domů v lokalitě Za Střelnicí II. Co odstartovalo aktivity lidí, kteří v dané lokalitě už bydlí? Mimochodem podle oficiálního vyjádření nejsilnější koaliční strany LF jste odpůrci bytové výstavby.

Vůbec to není boj proti bytové výstavbě. Jen nesouhlasím s tím, že za zahradou má být něco diametrálně jiného, než co město představovalo v době, kdy jsme si vybírali pozemky, a k čemu nás zavázalo, když jsme stavěli dům. Za každou zahradou měl navazovat jeden rodinný dům, pak pokračovat ulice řadových domů a až následně nízké bytové domy. Tato parcelace byla představena už při výběru pozemků, podle toho jsme si ho vybrali a situovali dům. Vše jsme plánovali tak, abychom měli na zahradě co největší klid.

Vy jste tedy počítali s tím, že se tady bude stavět. Když se město rozhodlo podpořit developerskou výstavbu bytů, oslovilo vás jako majitele nejbližších nemovitostí s tím, že chce regulaci území na žádost developera změnit?

My jsme samozřejmě počítali s tím, že se tady bude stavět. Nikdo by proti tomu vůbec nic neměl, kdyby bylo dodrženo to, na čem jsme se domluvili. Nikdo za námi nepřišel s tím, že se plánují nějaké změny. Já jsem se o tom, že vedle nás má stát osm čtyřpatrových, a jak se později ukázalo, de facto pětipatrových bytových domů dozvěděla čistou náhodou někdy v polovině října. Následovalo období zhruba jednoho měsíce, kdy jsem se snažila na úřadě zjistit, co tady bude stát. Podařilo se mi získat změny podmínek a studii, ze které bylo zřejmé, že změnou nejsou jen bytovky, ale že místo rodinných domů naváží na naše zahrady řadovky. A to tak, že s každou zahradou budou sousedit cca tři řadové domy. Už teď je na zahradách docela velký provoz a tahle změna by byla úplnou ztrátou soukromí.

Jak se k této situaci stavělo město?

Pro mě bylo nemilé překvapení především jednání s některými úředníky, kdy jsem se setkávala s velkým množstvím dezinformací nebo doslova protichůdných informací. Koupili jsme od města jeden z nejmenších a nejdražších pozemků s nejpřísnějšími regulativy zástavby. Koupili jsme ho proto, že jsme věřili, že město je partnerem, který dodrží dohodnuté podmínky. Neumíš si představit ten šok, když zjistíš, že to tak není.  A postoj, jaký město zaujalo k vyřešení situace, byl šokem asi ještě větším. Nenašla jsme nikoho, kdo by byl ochoten opravdu vyslechnout a pomoci.

Klíčovou roli v tomto ohledu měla ale rada města. Ta schvalovala změnu regulativů, ta dojednávala spolupráci s developerem.

Už někdy okolo 20. října jsem poprosila pana starostu Vetchého o setkání, které se konalo 14. listopadu. S obyvateli z Italské ulice se setkal pan starosta, oba místostarostové, pan architekt Bittner a vedoucí stavebního úřadu pan Martinec. Oni nám chtěli představit, co nás čeká. My už to věděli a nešli jsme se zeptat na to, co nás čeká, ale proč. Proč má vedle nás vyrůst diametrálně jiná výstavba a my o tom vůbec nevíme z veřejně dostupných podkladů a musíme to zjišťovat pokoutně. Proč k této situaci vůbec došlo atd. Zazněla zde spousta „divných“ připomínek vůči nám v tom smyslu, proč nám vadí navýšení sousedů, že snad nemáme rádi lidi. Neměla jsem pocit, že by se nás kdokoliv snažil vyslechnout a pochopit naši situaci. To, co nám nejvíc vadí, nikdo z nich slyšet nechtěl. Napadlo někoho, že jsou mezi námi také jejich voliči a jak se asi cítíme, když nás takto zastupují?

Situace následně dospěla k tomu, že jste ses rozhodla jednat s úřadem Pardubického kraje. To, jak jste pochodili u něho, muselo mít na vývoj okolností asi podstatný vliv?

Já jsem se na Pardubický kraj obrátila proto, že jsem před tím opakovaně komunikovala s místním lanškrounským stavebním úřadem a ten si opakovaně trval na tom, že vše je v pořádku a v souladu s právem. Já nejsem odbornice, ale tak, jak jsem chápala stavební zákon, se mi zdálo, že to v souladu s právem není. Proto jsem se obrátila na krajský stavební úřad. Ten mi v první odpovědi z ledna sdělil, že věc postupuje na tajemníka města Lanškroun, pana Brandejse. Nicméně v odpovědi se píše, že město nemůže vlastní územně plánovací dokumentaci změnit jakýmkoliv jiným dokumentem, i když je schválený radou. Tajemník v odpovědi odeslané šedesátý první den napsal, že mou stížnost shledává nedůvodnou a opřel se pouze o vyjádření vedoucího stavebního úřadu v Lanškrouně.

Takže ač vám krajský úřad dal za pravdu, pan tajemník Brandejs to odmítl.

Tak jsem tu jeho odpověď vnímala. Prostě z toho bylo zřejmé, že se tím nemíní zabývat. Pouze zopakovali všechny předešlé odpovědi lanškrounského stavebního úřadu. V odpovědi na druhou stížnost krajský úřad konstatuje, že částečně nesouhlasí s vyjádřením tajemníka, protože není v souladu s platnou právní úpravou, že regulativy z roku 2017 nejsou v souladu s Územním plánem a že rada překročila svoje kompetence, když je schválila.

Vy jste ale ještě před tím dali celou věc k soudu. To já osobně považuji za velmi mezní situaci, že se občan musí domáhat svých práv u soudu a navíc vůči městu a vedení, které se v předvolebním období zaštiťovalo komunikací s občany. Moc velké šance jste si na začátku asi nedávali, proč k tomu došlo?

Důvodem bylo prosincové jednání s panem starostou, ze kterého bylo zřejmé, že naše požadavky s developerem vůbec projednány nebyly. Byly navrženy pouze kosmetické změny developerského projektu a pan starosta mi sdělil, že toto jsou změny poslední, developer takto zpracuje dokumentaci a vyjadřovat se k tomu budeme až v rámci stavebního řízení.  Když jsem tento návrh projednala se sousedy a vyslechli jsme si znovu zvukový záznam z jednání, uznali jsme, že jednáním s městem nejsme schopni ničeho dosáhnout. Den před jednáním jsem obdržela analýzu od právní kanceláře Frank Bold, která poskytuje konzultace zdarma, ve které radí, že jedinou šancí je dát žalobu ke správnímu soudu o zrušení regulačních podmínek z roku 2017. Nejzazší termín pak míjel 31. prosince 2018. Od 1. ledna 2019 by byly regulační podmínky platné a nikdo by je už nemohl změnit. Nikdo z nás není z tohoto vývoje vůbec šťastný, je nám to lidsky velmi nepříjemné, cítili jsme se zatlačeni do kouta. Když se město dozvědělo o žalobě, proběhla 2 jednání s jedněmi ze sousedů, developer navrhnul první částečný kompromis a mělo konečně dojít ke schůzce, o kterou jsme prosili od prosince. Ale dříve než k ní došlo, přišel rozsudek.

Výsledek přišel kupodivu už 30. dubna 2019. A ve své podstatě soud uznal, že jste byli kráceni na svých právech tím, že rada schválila změny stavební regulace území protizákonně. Následně pak soud tyto regulace zrušil a nechal v platnosti ty z roku 2013, podle kterých jste kupovali pozemky a stavěli.

Přesně tak to je. Soud shledal, že nezáleží na tom, jak se to jmenuje, podle obsahu a způsobu používání se jedná o regulační plán. Ten může být měněn pouze postupem podle stavebního zákona, který v tomto případě nebyl dodržený. Regulační plán může schvalovat pouze zastupitelstvo, musí být vyvěšený a musí být veřejně projednán. Nic z toho se nestalo. Občané musí mít šanci se k tomu vyjádřit a ochránit svá práva. To v Lanškrouně neproběhlo, soudu nezbylo než změny z roku 2017 zrušit.

Dohrou mělo být páteční jednání zastupitelstva 3. května 2019. Bylo svolané kvůli vám?

Když jsem se dozvěděla, že opozice plánuje poslat žádost o svolání zasedání v dřívějším termínu než 15. 5. 2019, poprosila jsem, aby byla přidána k projednání i výstavba Za Střelnicí. Uvítala jsme to, protože jeden ze sousedů byl 15. 5. v Číně a nebyl sám, komu se to nehodilo. Chtěla jsme také kvůli lidem, aby se tato záležitost projednala v odpoledních hodinách. Na březnovém zasedání jsme museli čekat až do 23 hod, než se záležitost prodloužení smlouvy developerovi dostala na řadu.

Koalice se však evidentně dopředu domluvila, jak hlasovat a neschválením programu ukončila zasedání během pěti minut. Ty jsi, Petro, tušila, že k tomu dojde, a že to bude blamáž?

Začala jsem to tušit už ve čtvrtek večer, protože jsem našla rozhodnutí rady města, které na ten den schválilo třem koaličním zastupitelům, včetně pana starosty Vetchého, zahraniční cestu. Pan starosta začal na všechny příspěvky reagovat zveřejněním rozsudku, kde je napsané, že se to bude projednávat 15. 5. Ráno mi to tedy už bylo jasné, jen jsem netušila, jak to provedou technicky.

Tam ale přišlo dost občanů, které tahle lokalita a výstavba v ní zajímala. Máš tušení, kolik lidí si muselo najít čas a přijít? Tedy nehledě na úředníky a další lidi zajišťující technické zázemí.

Při tak krátkém trvání jsem neměla čas to počítat, ale odhaduji, že nás občanů tam bylo asi 40.

S jakým pocitem jde člověk domů?

Já tenhle krok vůbec nepochopila. Pro mě by bylo smysluplné, kdyby město 2. května zveřejnilo, místo očerňování lidí a slov o ohrožené výstavbě bytů Za Střelnicí II., informaci, že obdrželo rozsudek a z důvodu nové situace zasedání zrušilo. To by bylo velmi pochopitelné. Takhle jsme na ně koukali jak z jara, pak jsme se začali spontánně smát a tleskat. My nejsme žádní politici, takové chování nás naprosto šokovalo. O ztrátě času se nemá smysl ani bavit. Já změnila plány na celý víkend, ale na druhou stranu jsem včera měla volný večer na svůj narozeninový den!

Ve své podstatě Vám to asi nevadilo, celou záležitost vyřešil rozsudek soudu.

Možnost představit průběh celého sporu byl pro mne velmi důležitý. Tím jak město nenaslouchalo, byl jen asi dvěma osobám znám důvod, proč záležitost dospěla až k tomuto konci, v místním tisku proběhlo také několik dezinformačních sdělení, záleželo mi na tom, aby veřejnost a zastupitelé vyslechli také nás. Ale především, důvodem, proč se to mělo projednávat, byla petice proti tak velkému navýšení počtu obytných jednotek, kterou podepsalo celkem 533 občanů. Na Čelakovského byl na žádost občanů snížen počet bytových domů, v oblasti Na Výsluní byl po veřejném projednání v roce 2018 snížen počet bytů na méně než polovinu z původně plánovaných. Nerozumím, čím se oblast Za Střelnicí liší od těchto dvou lokalit.

Vám ale rozsudek zaručil, že bude výstavba probíhat tak, jak jste s tím počítali

Úplně tak to není, město mělo ještě několik možností, jak si prosadit svou. Jednou z nich bylo podat kasační stížnost, která trvá několik let, vydat stavební povolení na projekt v aktuální podobě, s tím že se předjímá pozitivní výsledek kasační stížnosti. Než by byla vyřešena, bytovky by již stály. Měli jsme pro tento případ nachystanou linii obrany. Jsem opravdu vděčná, že ji použít nemusíme.

Začalo s vámi město jednat alespoň po obdržení rozsudku?

Ano, na základě naší iniciativy, požádala jsem jednoho z radních, ať se na území přijede podívat z našich zahrad. Setkali se s námi dva, uznali, že z této perspektivy nám již rozumí a že by se bránili stejně jako my. Na prvním setkání nám radní sdělil, že role města se již skončila, že pozemek je prodaný developerovi a bude na nás, abychom si s ním vyjednali podobu budoucí výstavby. Naštěstí na závěr této schůzky došlo k dohodě, že město bude při jednáních s developerem hájit zájmy občanů. Následně si ještě jeden ze sousedů dohodl schůzku se starostou, na té bylo slíbeno, že město dodrží parcelaci, která je součástí našich smluv.

Tento slib padl také na jednání ZM dne 15.5.2019

Jsem opravdu ráda, že nám pan starosta veřejně slíbil, že za naší zahradou bude řada rodinných domů a následně za silnicí řada řadových domů. Mám za to, že došlo k veřejnému potvrzení obsahu našich smluv. Je trochu smutné, že pan starosta již podruhé konstatoval, že bez rozsudku by náš hlas vyslyšen nebyl.

Petro, od našeho prvního setkání nad touto problematikou už uteklo půl roku, muselo Tě to stát hodně času a úsilí, jak zpětně hodnotíš, toto období? Šla bys do toho znovu?

Posledních 6 měsíců bylo opravdu jako zběsilá jízda na horské dráze. Když jsem před půl rokem přemýšlela, jak mám s informací o změněné výstavbě naložit, zda to nechat plavat, anebo se bránit, nebyla jsem si jistá hlavně sama sebou, zda mi stačí síla a odhodlání. Život beru jako dobrodružnou cestu k sobě samé. Mohla jsem během tohoto období zjistit spoustu věcí hlavně o sobě a objevila nečekané zásoby vnitřních sil. A odhodlání? Finanční ztráta na hodnotě našeho majetku by byla mnohonásobně vyšší než náklady, které jsme s tím měli. A ztráta na komfortu bydlení v dalších letech by byla nesrovnatelně znatelnější než diskomfort, kterým nyní procházím. Takže svého rozhodnutí nelituji. A radím to všem, stojí za to se bránit. Cestou jsem potkala pár lidí s otevřenou pomocnou dlaní, moc za ni děkuji. Nejcennější radu jsem dostala první týden: „věřím, že aktivní a otevřený postoj je cestou ke spokojenému životu, nikoliv frustrace, že člověk nic nezmění“.

František Teichmann