Rok 2020 byl pro TG TISK rokem investic. Byla to jen shoda okolností, nebo to nějak souviselo i se strategií, že v době krize je třeba investovat?

Byla to spíše shoda okolností. Investiční úvahy jsme měli už na konci roku 2019 s tím, že jde o do jisté míry cyklickou změnu. Na začátku covidové krize jsem chvíli zvažoval, že se investice oddálí, ale, díky nejisté době, bylo možné technologie zajímavě nakoupit i zafinancovat, což bylo v rozhodování významné. Určitý pokles nahrával i tomu, aby se změny uskutečnily právě v této době, kdy firma nebyla tolik vytížená. Instalace nového tiskového stroje a změna technologie z menšího do většího formátu zcela vyřadila ofsetový tisk na dva týdny. Což není pro žádnou tiskárnu jednoduché období i vzhledem k zákazníkům a jejich potřebám.

Nový ofsetový stroj umožnil mimo jiné i tisk větších formátů.

Je taková změna technologie jen za účelem zvyšování rentability, kvality a rozšíření nabídky zákazníkům, nebo hraje svou roli i  lidský rozměr, kdy každý nový stroj přináší něco zajímavého také do života nejen tiskařů, ale všech lidí v tiskárně?

Na oboje musím odpovědět, že ano. Jde to ruku v ruce. Neustále se musím dívat na to, jak se na trhu vyvíjí zakázky a jakou část z nich dokážu pro firmu získat se stávající technologií. Dlouhodobou perspektivu jsem už v této situaci neviděl a vzhledem k tomu, že předchozí technologie za sebou měla deset let, nastal čas posunout se dál. V ofsetovém tisku nejsou posuny až tak zásadní, jako to můžeme vidět třeba u automobilů, ale náš nový stroj má větší formát i větší míru automatizace. To znamená větší míru komfortu pro obsluhu, ale i nároků na ni, protože bude větší tlak na produktivitu práce. V praxi to znamená zkrácení tiskové přípravy a zrychlení všech procesů. Zapálení zaměstnanců a jejich zájem pro věc jsou samozřejmě klíčové, protože jinak by nebylo, s kým to dělat.

TG TISK se prezentuje jako rodinná firma. Z hlediska počtu zaměstnanců i jejich stálosti je dlouhodobě velmi konzistentní. Je v tiskařině spokojený a motivovaný zaměstnanec to klíčové pro udržení kvality, protože není tak snadné v tomto oboru někoho nahradit?

Je to asi důležité v každém oboru, ale zároveň platí, že každý je nahraditelný. Ten obor tady ve městě nemá tradici, byť by se mohlo zdát, že s Lanškrounem se papírenský průmysl dlouhodobě spojuje. Ve skutečnosti šlo o docela jiné odvětví. Historicky tu tiskárny našeho typu nebyly, krom interních oddělení jednotlivých průmyslových závodů. I naše firma de facto vznikla na základě zkušeností z takového oddělení Východočeských papíren v Lanškrouně. Už tehdy ale trh vyžadoval mnohem modernější technologie, natož pak ve srovnání s tím, co to předpokládá dnes. Není snadné někoho do našeho oboru získat, vysvětlit mu, co se od něj očekává a zároveň to spojit s fyzickou zdatností, která je v našem oboru práce s papírem nezbytná. Ideální to není ani v jiných firmách a odvětvích, ale snad i díky naší firemní kultuře a tomu, jak se u nás k sobě lidé chovají, máme i případy, kdy se k nám lidé po čase vrátili. I to je ukázkou toho, že je to u nás jiné a snad i přívětivější, než bývá ve firmách zvykem. Pozitivní je to pak i signál pro ostatní zaměstnance.

Tiskařina je obor s poměrně velkou konkurencí. Tlak na ceny, dodací lhůty a úroveň služeb jsou obrovské. Mění se na tom něco v poslední době?

V našem oboru ani není tlak na kvalitu, ta je brána jako samozřejmost. I když se kvalita liší, tak zákazníci málokdy zohledňují kvalitu vůči ceně. Zákazníky zpravidla zajímá pouze cena. Konkurenční tlak je obrovský a často větší, než by bylo standardní. Výsledkem je, že některé jak větší, tak menší tiskárny končí. Současné covidové období v tom ale hraje jen menší roli. Problém může být jednak generační, protože ne každý chce v tomto často rodinném oboru po rodičích pokračovat. V posledním desetiletí i do tiskařiny vstoupil faktor, který ovlivňuje více odvětví průmyslu, a to jsou dotace. Za mě do podnikání nepatří, protože to ničí přirozenou konkurenci a vztahy firem. Jsou tu tiskárny, které čerpaly stovky milionů na vybavení a i díky tomu se konkurenční boj může přiostřovat. Z dlouhodobého hlediska práce momentálně ubývá, neprobíhají veletrhy, výstavy nebo kultura, což znamená, že určitá část práce mizí z trhu a není jasné, jak moc se vrátí. V polygrafii se dost často nepočítá dostatečně dopředu, což vede k tomu, že někoho tyto počty dříve nebo později doženou.  Nicméně se domnívám, že i když někteří hráči z trhu zmizí, nebude zde prostor, který by nabídl možnost narovnání dlouhodobě podtržených cen na trhu.

Osobně mám pocit, že rentabilnější jsou větší zakázky, byť investice TG TISKU směřovaly také k těm menším formátům, třeba do digitálního tisku umožňujícího i malé série. Jak to tedy ve skutečnosti je?

Je to přesně naopak, rentabilní jsou častěji ty menší zakázky. Je samozřejmě důležité si definovat, co jsou to malé zakázky. Pro nás je však lepší mít více menších zakázek v řádu stovek nebo nižších jednotek tisíců kusů, protože tam dokážeme zúročit naše technologie, které jsou velmi flexibilní a dokážeme tak vyrobit celou řadu i velmi odlišných zakázek v relativně krátké době a s velkou přidanou hodnotou. Svou roli hraje i to, že u menších zakázek nebývá ten konkurenční boj tak výrazný. Většina firem se dívá hlavně na obrat a objem, ale milionové zakázky nemusí být vždycky to terno.

Digitální technologie umí vysloveně malé zakázky. Vycházíte tím vstříc zákazníkům, abyste jim uměli nabídnout široký sortiment služeb, nebo jsou i tyhle drobnosti pro firmu ekonomicky důležité?

Malé zakázky jsou pro nás důležité z několika důvodů. Jednak nás těší, že je můžeme nabídnout a neutíkají nám i ty drobné peníze. Umíme je dneska udělat velmi rychle, takřka na počkání. Některé technologie, které tu máme, jsou stále unikátní. Třeba stroj Horizon Smart Slitter, který je určen především na zpracování digitálního tisku – ořezávání, bigování i odtrhovou perforaci v jednom průchodu je, pokud se nepletu, stále jediný na trhu v Čechách i na Slovensku. To nám může dávat určitou konkurenční výhodu a zákazníkům zajímavou cenu.

Posledních deset let byla řada odvětví spojena s velkým technologickým vývojem. Už jsi zmínil, že pro ofsetový tisk to až tolik neplatí. To ale přece neznamená, že se polygrafie nevyvíjí?

Dalo by se shrnout, že v polygrafii má v posledních letech největší „drajf“ především obalářský průmysl a naopak náš segment – kalendáře, brožury, katalogy, knihy – zjednodušeně definované jako propagační materiály neboli merkantil, se poněkud upozaďují. Já ale tomuhle segmentu věřím a myslím si, že je do jisté míry nenahraditelný. Tomu jsme podřídili i svou vizi, se kterou jsme začali před sedmi roky investovat. A stále platí, že se v tomto ohledu snažíme být co nejlepší. Jestli jdeme správnou cestou, však ukážou až následující léta. Zatím jsme si vždycky dokázali svou pozici na trhu udržet a obhájit, aniž bychom k tomu potřebovali dotace, nebo dělali práci pro práci.

Zákazníci firmy TG TISK se dlouhodobě rekrutovali z celé republiky. Dalo by se říci od Prahy po Vsetín. Zůstává to i dnes stejné, nebo firma získává více i regionálních zákazníků?

Snažíme se být více regionální. Pro nás region představuje Pardubický kraj, nebo dejme tomu 80 – 120 km od Lanškrouna. Je to z toho důvodu, že jednak rostou dopravní náklady, ale především je to proto, aby naši zákazníci měli komfort, který lze zajistit do zmíněné vzdálenosti dostatečně efektivně, ale na větší vzdálenosti už hůř. Máme i zákazníky z Prahy a středních Čech, nebo z východní Moravy, ale jedná se většinou o dlouholeté zákazníky. Cíleně na vzdálenější zákazníky nemíříme. Já se také snažím si zajišťovat služby, dodavatele a partnery z místa nebo blízkého okolí. To podporuje regionální ekonomiku a dává to celkově smysl. Očekávám to samé i od jiných, ale bohužel v Lanškrouně z části stále platí, že doma není nikdo prorokem. Zdá se mi, že někdy dá místní firma práci raději přespolnímu, než aby „soused“ vydělal. Je to tvrzení nadnesené a určitě neplatí o všech, ale občas se to stává. Máme přitom i dost významných zákazníků z Lanškrouna a velmi si toho vážím. To je totiž náš cíl, být významnou tiskárnou v našem regionu.

Část společnosti sídlí i v prostorách Forea.

V tiskařině se občas objeví významná, nadčasová zakázka, na kterou může být firma hrdá, a na které se dá ukázat, co všechno umí. Měla společnost TG TISK v loňském roce takovou zakázku?

Těch věcí bylo více, ale na konci roku se nám podařilo dokončit zakázku na učebnice pro porodnictví, která má bezmála dvě kila, 800 stran a stovky špičkových ilustrací. V historii firmy to byla publikace s největším počtem stran absolutně. To, že jsme ji dokázali získat, bylo díky investicím, které jsme loni udělali. Zakázka se povedla a pro nás je to především zajímavá reference, že i takovou knihu dokážeme vyrobit. Těší nás i velmi kladná odezva od zákazníka, pro kterého jsme tiskli. Určitě to ale není zakázka, kterou budeme dělat každý měsíc.

Už jsi zmínil, že v roce 2013 jste plánovali na 7 let. Skoro se nabízí otázka, jestli takový plán máte i pro příští období, nebo se teď v době nejisté plánuje na kratší dobu?

My takový plán mít musíme, protože obnova strojů, úvěry a investice do vybavení se musí plánovat s nějakou vizí. Splatnost úvěrů je většinou těch 5 – 7 let, takže musíme mít představu, jak bude naše podnikání v příštích letech vypadat. Principiálně se na našich plánech po sedmi letech nic nezměnilo. Chceme být významnou regionální tiskárnou. Pokud to převedu na region, dejme tomu okresu Ústí nad Orlicí, tady chceme být tiskárnou první volby pro typ tiskovin, ve kterých se cítíme být silní. Bude to chtít trochu zapracovat na marketingu, aby o nás firmy věděly. Zároveň to nebereme jen jako cíl, ale také jako závazek, že neslevíme ze svých kvalit, nabízeného sortimentu a zákaznického servisu.

Firmu TG TISK v roce 1994 založil tvůj táta. Dnes už je více méně na tobě o ni pečovat, ale přece jen bych se divil, kdyby se alespoň občas do péče o ni ještě nezapojil.

To rozhodně pořád chce, i když mu letos bude 75 let. Není to sice každý den, ale je tady rád a rád pomůže, je-li to v jeho silách. Je dobré, že se pořád mám u těch zásadních rozhodnutí s kým poradit a probrat to, i když z jeho strany to většinou končí konstatováním, že si to musím rozhodnout sám, a že mi věří, že to udělám dobře. To je velmi silný pocit důvěry, který mi dokáže dát a tím mi pomáhá asi ze všeho nejvíc.

Otec a syn Sloupenští.

Jak se ti daří skloubit život jednatele a majitele firmy s rolí otce dvou celkem malých dětí?

Řekl bych, že je to náročné, ale rodina mě v mé práci dobíjí. Po patnácti letech v podnikání se už na celou řadu situací dokážu dívat s nadhledem. Vím, že každý problém se dá překonat a vyřešit. Děti mě učí, abych svůj čas trávil efektivně, což se ne vždy daří, ale v zásadě platí, že svůj čas dělím jen mezi práci a rodinu. Zatím není nic mezi tím. Spatřuji v tom mnohé výhody a ukazuje mi to třeba, že život není jen o práci.

František Teichmann, foto archiv TG TISK a autor.