Jsou psi vaše rodinná tradice, nebo sis musela svou lásku ke kynologii vybojovat?

Bojovala jsem, protože mi nechtěli vlastního psa dovolit. Báli se, že se o něj budou muset starat, což nechtěli. Doma už mají několik zvířátek a mají s nimi práce až dost. Protože je ale pes pořád se mnou, nikomu starosti nehrozí. Dneska už si všichni zvykli a berou to, jako součást mého života.

Představ nám svou fenku.

Jde o černou fenku labradorského retrívra Kleu a jsou jí tři měsíce. Bude se mnou až do jejího cca jednoho roku. Pak ji čekají zdravotní testy a povahové zkoušky, pokud uspěje, bude pokračovat v dalším výcviku.

Pro tebe je tahle fenka už nekolikátý pes. Tuším, že třetí. Bylo těžší se rozloučit s tím prvním nebo naopak až s tím druhým psem?

Zpočátku jsem si myslela, že to nebude vůbec žádný problém a nebudu to řešit. Měla jsem představu, že to jen tak přejdu. Jenže nakonec jsem s tím prvním odchodem trochu problém měla. Bylo to i proto, že pes ze zdravotních důvodů nešel dál do výcviku. S druhým psem už jsem měla více zkušeností a věděla, co mě čeká a jaké to na konci je. Těžší byl až ten poslední týden, ale zvládla jsem to dobře, když je to pro správnou věc.

Fenka Klea je součástí třídy na SZeŠ Lanškroun

Dá se vůbec pes organizaci nevrátit?

Podepsala jsem smlouvu a nelze si psa nechat, pouze v případě, že by byl vyloučený z dalšího výcviku pro zdravotní nebo povahovou indispozici. Řeší se to individuálně, ale přednostně se v takovém případě nabízí tomu, kdo o něj už pečoval. Můj první pes měl problémy s lokty a přešel do rodiny, která ho dostala zdarma, ale zavázala se, že později, až to bude vhodné, zaplatí operaci.

Stává se často, že pes k dalšímu výcviku není vhodný?

Často ne. Většinou jsou to ale zdravotní komplikace, proč pes nemůže do tréninku. Třeba konkrétně u labradorských retrívrů bývá problém s dysplazií zadních končetin. Skoro v každém vrhu se to u některého štěněte řeší. Problém dysplazie je, že psi začnou mít brzy problém s chůzí, což je u vodících psů vážný handicap a pro svého majitele by začali být brzo přítěží. Ani naše zastřešující organizace nechce, aby nevidomí museli řešit drahou léčbu.

Jak dlouho pes ve službě vydrží a co se děje se psem „důchodcem“?

Je to určitě individuální, většinou do 9 – 10 roku. Pokud jsou problémy, vyřadí se ze služby i dřív. Pokud pes ve službě skončí, zůstává většinou se svým nevidomým majitelem jako mazlíček až do smrti, i když už nezvládá plné nasazení. Většinou dobře funguje i s novým vodicím psem. Pokud by se zdravotní stav psa neslučoval se stylem bydlení nevidomého, například by bydlel ve 4. patře bez výtahu, může být umístěn i do náhradní rodiny.

Na první pohled je výcvik psa k tomu, aby bez potíží zvládal jakékoliv běžné situace docela snadný. Je právě tahle dovednost klíč k tomu, aby mohl být dobrý vodicí pes?

Určitě to tak je. Bez toho se žádný asistenční pes neobejde. Výcvik probíhá tak, že celý rok musí být štěně se mnou a musí se mnou chodit do všech prostor a to i tam, kam je běžně psům vstup odepřen. To je někdy složité, protože v obchodě s potravinami mi ne vždy vyjdou vstříc, i když je pes řádně označený. Tady v Lanškrouně mě už vyhodili a nezajímalo je, že jde o výcvik vodicího psa, který má ze zákona možnost doprovázet svého pána kamkoliv. Základem výcviku je krom jiného zvládnout právě pohyb i v rušném prostředí s velkou mírou podnětů, včetně obchodů s potravinami, vlaků anebo autobusů. Slušně se chovat a nerušit musí umět i v kině nebo divadle. Problém jim to nedělá, protože kde můžou, tam psi spí.

Předpokládám, že kryté bazény a sauny jsou ale i vodícím psům zapovězené.

Určitě a patří k tomu i venkovní koupaliště, zábavné parky nebo dětská hřiště. U hřišť a venkovních bazénů se ale najdou výjimky osvícených a ohleduplných majitelů. Pravidlo to však ani zdaleka není.

Jak to bere ten pes, je pro něj služba zábavou?

Já si myslím, že to psy baví. Oni za to také dostávají spoustu pamlsků a to se jim nikdy neomrzí. Nevidomí lidé mají své psy velmi rádi a jsou na ně citově vázaní, je to člen domácnosti a má se u nich velmi dobře. O jejich životní pohodu nemám žádnou obavu.

Co asistenční psi zvládají snadno a co naopak je nejtěžší?

Myslím, že nejtěžší je zvládnout jiné psy a doslova je ignorovat. On se za nimi nesmí ani otočit a to pro psa není právě přirozené. Stejně tak nesmí reagovat ani na ostatní lidi a děti. To je opravdu těžké. Naopak celkem jednoduše se dají zvládnout třeba dopravní prostředky, protože pro většinu psů představují místo, kde se mohou natáhnout a prospat.

Neumím si představit, jak se učí ignorování jiných psů a zvířat třeba v období puberty?

 Řeší se to dost těžko. Chodím s ní proto okolo různých plotů, kde psi jsou a posiluji její soustředění na mě. Což jde nejlépe prostřednictvím různých dobrot. Dále se to posiluje prostřednictvím socializace a trvá to po celou dvouletou dobu výcviku. I z tohoto důvodu jezdíme na srazy štěňat, kde musí být v kontaktu se svými sourozenci a vrstevníky. Musí tam být v klidu, učí se chodit u nohy a základní povely, ale současně nesmí řádit a běhat s ostatními. Nejlépe, když štěně na ostatní vůbec nereaguje.

Jaké další dovednosti musí zvládnout pes, před dalším navazujícím výcvikem?

Učíme psy základní poslušnost. Sedni, lehni, obraty u nohy, přivolání a odložení. Do budoucího výcviku už se snažíme je naučit to, aby označovali začátky a konce chodníků a uměli zastavovat před schody. Jde ale o úplný základ. To klíčové se teprve učit bude.

Jakou míru podpory máš ve svém výcviku, co všechno ti při péči o štěně platí?

Organizace hradí celou veterinární péči po dobu, kdy u sebe psa mám. Dávají také peněžní příspěvek na pomůcky a stravu. To pokrývá prakticky veškeré potřeby a něco málo mi zůstane. Dalo by se to brát, jako taková minibrigáda. Ale vydělávat se tím nedá.

Jak vypadá komunikace s budoucím majitelem? Musí si dát nějakou žádost?

Vodicí pes je kompenzační pomůcka. Podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR může být hrazena cena pomůcky až do výše 90% pořizovacích nákladů. O příspěvek se žádá na úřadě práce. Organizace Mathilda, jakožto nadační fond pak doplatky za psa řeší právě nadačním příspěvkem. Vždy je to maximálně do částky 10%.

Představ nám organizaci Mathilda.

Je to malá nezisková organizace, která se zabývá pomocí zrakově handicapovaným lidem. Jednou z hlavních náplní je i odchov, výchova a výcvik vodicích psů pro nevidomé. Organizace je pojmenovaná po své zakladatelce a patronce hraběnce Mathildě Nostitzové.

Dnes je to pro tebe součást života, bereš to tak, že by ses ráda věnovala výcviku asistenčních psů i v budoucnosti?

Už by pro mě bylo divné být někde bez psa. Takže počítám s tím, že psi budou do mého života už trvale patřit. Jako práci bych to ale dělat nechtěla, jen jako koníček.

Jsi studentkou Střední zemědělské a veterinární školy tady v Lanškrouně. Jaké bylo tvé přijetí u kantorů i spolužáků? Přece jen není běžné, že mají žáci pod židlí stočeného psa.

Víceméně musím konstatovat, že všechno probíhalo dobře. Většina učitelů neměla žádný problém. Malý problém nastal jen úplně na začátku, protože někteří spolužáci nedávali dost pozor, protože se věnovali štěněti. To trvalo jen tak týden a pak už si všichni zvykli. Štěně většinu času prospí a učitelé ani netuší, že ho tam mám.

Nevěřím tomu, že by se ti nikdy nestal nějaký průšvih.

Já si nevybavuji žádný vyslovený průšvih. Občas se pravda vyčůrali tam, kde neměli. Ale toho si nikdo snad ani nevšiml, protože to hned uklidím. Snad jen jednou fenka udělala louži v nákupním centru, což bylo docela složité, protože jsem neměla ubrousky a musela jsem je složitě shánět.

Může asistenční pes do postele?

Nesmí. A nesmí ani na gauč, křeslo nebo židli. To je pravidlo, které se musí naučit. Také nesmí aportovat, protože to komplikuje výcvik podávání věcí. Zároveň se nedoporučuje se se štěňaty přetahovat a to ze stejného důvodu jako u aportu. Pes by se neměl také plést pod nohama a slalomovat, protože u handicapovaných lidí můžou tyhle věci komplikovat soužití a zvyšovat pravděpodobnost zranění. Také se učí, aby nepodcházeli překážky, jako jsou závory, ale obcházeli je.

Jinak pes chodí pořád se mnou i do koupelny nebo na záchod.

Počkej, takže pes je s tebou, i když jdeš na rande?

I na rande musím se psem a partner to musí zvládnout!  (Smích.)

Máš před maturitou a jako vynikající studentka míříš na vysokou školu. Dá se výcvik asistenčního psa skloubit i s univerzitou?

Ano, určitě dá a už jsem to zjišťovala, protože tou dobou bych měla ještě tuhle fenku mít u sebe. Mám zkušenost od jiných lidí, kteří jsou také na vysoké škole a zvládají to dobře.

František Teichmann, foto autor a archiv A. Veselé