Laura a její tygři, ti chodili do Apolla jako do obýváku

Byl to před těmi dvaceti lety tvůj nápad, vyklidit brambory a udělat v Lanškrouně hudební klub?

Původně v tomhle baráku byla výrobna lahůdek. Barák vlastnili a dodnes vlastní moji rodiče, kteří zde v roce 1993 otevřeli restauraci. Moje cesta k Apollu začala někdy v době, kdy jsem byl na civilní službě. Nedostal jsem se na vejšku a přemýšlel jsem o tom, co bych chtěl dělat. Vymyslel jsem si to sám, ale spolupracoval jsem na tom s rodiči, bez nich by to nešlo.

Ptám se trochu indiskrétně, ale bral sis na to úvěr nebo se to zvládlo bez půjčky?

Úvěr se na to bral, bez toho by to nešlo, nebral jsem si ho ale já, protože bych ho v té době nedostal. Dostali ho rodiče.

Když se ohlédneš zpátky za dvaceti lety, v čem jsi byl nejvíce naivní?

Po dvaceti letech mě asi nejvíce vyškolilo město Lanškroun. Dodnes se stává, že je hlad po určitých akcích a když se pak podíváš na osazenstvo, tak víš, že spíš přijeli než přišli, protože to nejsou Lanškrouňáci. S podobným pocitem jsem se potýkal i v kulturním centru. V Lanškrouně se s oblibou kultura kritizuje. Lidé by "něco" chtěli, ale pak, když se "něco" udělá, tak kritiky v publiku nenajdeš. Nejvíc naivní jsem byl, když jsem si myslel, že to dělám jenom pro místní. Naposledy jsem to zažil letos na podzim. Pořádal jsem koncert kapely - 123 minut a  moc se nepovedl. Nepovedl se moc jen počtem návštěvníků, ale povedl se v tom, že 90% lidí bylo přespolních. Lidi dneska neváhají sednout do auta a jet za svou kapelou třeba 50 km. Před několika lety tu byla kapela Zrní, ještě nebyla tak známá a ani drahá. Seděli tu lidi, neznal jsem je a pak mi řekli, že jsou ze Zlína, že sem přijeli kvůli jednomu koncertu. To mě dostalo. Místní nepřijdou a ze Zlína ano. Mrzí mě tenhle přístup Lanškrouňáků.

Myslíš si, že místní vyráží někam jinam, nebo sedí doma u televize?

Myslím si, že tady se hodně chodí do hospod a pak už na kulturu nemají tolik času. Sleduju, že občas někam vyjedou, ale ta hospoda, ta je hlavní. Sem tam někam vyrazí, nebo zajdou na něco tady v Lanškrouně, ale většina sedí doma.

Na druhou stranu, přišlo i něco, na co bys v roce 1997 ani nepomyslel a ono se to nakonec podařilo?

No to jsi mě zaskočil. To musím promyslet. Zpočátku jsem chtěl dělat Apollo hodně tanečně -  house, techno a tak. V těch začátcích to ale nemělo takový ohlas, jak jsem si myslel. Až po mnoha letech uděláš akci na tématickou taneční hudbu, lidi přijdou a povede se to! To je fakt překvapení. Živé kapely, s těmi to bylo na houpačce, někdy to bylo úplně skvělý, jindy to nevyšlo. Je to hodně individuální a dost dobře se to nedá odhadnout dopředu.

Já si v téhle souvislosti vybavuji skvělý koncert Psích vojáků. Co pro tebe byly za těch dvacet let ty nejlepší koncerty?

Protože jsem ze staré školy, tak vrcholem toho, co se tu odehrálo, byl pro mě osobně koncert kapely Helmutova stříkačka. Pamatuji si, že jsem o jejich koncert usiloval snad tři roky. Dnes už nehrají vůbec, tenkrát hráli hodně málo, ale atmosféra i diváci byli skvělí a tak to dodnes považuji za jeden z vrcholů Apolla. Vzpomínám taky na His Boys. To byl unikátní projekt Honzy Křížka, který v té době zpíval s Blue Effect a měl vlastní kapelu Walk Choc Ice. Laura a její tygři, ti už jezdili do Apolla jako do obýváku. Pro mladší musím uvést UDG. Tahle kapela tu vytvořila rekord v návštěvnosti. To číslo raději neřeknu, protože okresní hygienická stanice by nás asi dodatečně pokutovala (smích). Bubeník Jugy (Přezdívka Tomáše Staňka pozn. autora) dostal při hře chuť na rum a při koncertě po rukou lidí doplaval až k baru, dal si panáka a stejným způsobem se zase vrátil zpátky a hrál dál. Dvakrát tu hrála Vypsaná fixa. Poprvé jen za cesťák z Pardubic, to byla pětistovka. Podruhé za 3000 Kč. A teď do třetice bych chtěl, ale už bych je nezaplatil! Skvělé bylo i vystoupení slovenské kapely Polemic. Muzikantů bylo devět, žádné odposlechové bedny. Všichni měli v uších sluchátka, zvukař přišel s fleškou, dal si ji do mixáku a zvuková zkouška byla za třicet vteřin hotová! Jirka Macháček z Mig 21 sem přišel po Kopě a ptá se: "Můžu si pustit jednu písničku z telefonu?" A pak tady hrál až do rána, obdobně si na dýdžeje zahrál i Richard Krajčo, moc ho teď nemusím, protože se paktuje s Babišem. Ale i ten tady rozjel parádní mejdan. S Matějem Homolou jsme tu vydrželi do šesti do rána. Ten je nesmrtelnej, ale naštěstí já taky. Bylo toho hodně!

Písničkář Jiří Schmitzer v Apollu

Populární UDG v Apollu

Helmutova stříkačka byla kapela první poloviny devadesátých let. Vzpomínáš na tohle období, kdy šlo všechno snadno a svoboda měla přece jen roztaženější křídla než dnes s nostalgií, nebo se díváš hlavně dopředu?

Určitě rád vzpomínám. Když se Apollo otevíralo, bylo mi dvacet a v člověku tahle doba zanechá spoustu dojmů a pocitů a nebojím se to ani promítnout do současnosti. Rád se třeba vracím k hudbě z té doby a nevidím v tom žádný problém.

Kdy mělo Apollo své zlaté období? Já bych si tipnul, že to bylo v letech 2000 - 2005?

Ona to byla taková sinusoida. Střídání lepších a horších dob. Zaváděli se akce, které se povedly a staly se tradičními. Vyzdvihnul bych třeba štědrovečerní Apollo. Zmínil jsi dobu na začátku milénia a fakt to bylo dobré období. Myslím si, že to bylo tím, že v té době nebylo až tolik věcí na výběr a lidi neměli problém si někam zajet. Dnes je to hodně ovlivněné konkurencí.

V okolí působilo několik vyhlášených klubů. Především litomyšlská Kotelna a Duku-duku v Moravské Třebové. Znali jste se? Spolupracovali jste?

Zrovna s těmi, co jsi zmínil fungovala spolupráce moc dobře a funguje dodnes. Hlavně okolo Kotelny mám spoustu kamarádů. Spíš dnes narazíš na problém, že když připravíš tématickou akci, tak na ten samý termín je podobná akce někde blízko. Někdy mám pocit, že jsou to naschvály. To dřív nebylo. Nepamatuji se, že bych měl nějaké konflikty, spíš jsme úspěšně spolupracovali. I pro kapely bylo fajn, že když hrají šňůru po klubech, tak jsou rádi, když mohou mít v regionu dva koncerty. Tady v pátek, tam v sobotu a lidi si můžou vybrat.

Technicky vzato se ti z hlediska byrokracie a legislativy podnikalo snadněji na začátku nebo dnes?

Určitě dřív. Hodně věcí taky řešíš jinak jako mladej. Nerozumíš tomu, neznáš to, moc se tím nezabýváš. Nechci zabíhat do detailu, ale je to podstatně těžší. Už jenom tím, že musíš mít licenci na prodej alkoholu, musíš miliardu věcí zařizovat a o EET ani nemluvím. Dřív to bylo o dost jednodušší.

V tomhle klubu jsem zažil nejedno zásadní setkání, třeba i se svou manželkou. Asi by bylo zajímavé ptát se, jak moc tobě vlezlo Apollo do osobního života?

Krom sebe to mám spojené i s řadou přátel ze širšího okruhu. Zrovna nedávno se mi stalo, že jedna bývalá barmanka tu poznala svého přítele, se kterým má dvě krásné děti. Vždycky, když je vidím, tak mám radost, že je Apollo dalo dohromady. Mám taky pocit, že když se tu dělají nějaké oslavy, tak mají své kouzlo. Doufám a věřím tomu, že klub má po těch dvaceti letech svého ducha. Samozřejmě jsem tu zažil zapíjení svobody, oslavy narození dětí a tak podobně a myslím, že to vždycky bylo dobrý!

Jsi srdcař?

Tak to bylo a tak je to i dnes. Důležitá jsou i ta čísla, samozřejmě, nejde to pomíjet. Ale nebylo to na prvním místě. Šlo mi vždycky o to, abych slyšel, díky Davide, byl supr mejdan. To kolik bylo v kase, bylo a je vedlejší. Apollo je půlka mého života a je to takové moje dítě.

Neříkej mi, že jsi za těch dvacet let někdy nebyl pesimista a neměl chuť s tím švihnout?

Byl jsem pesimista a nejvíc v té době desátého výročí.

Tedy zhruba v době, kdy jsi se stal ředitelem Kulturního centra v Lanškrouně?

Bylo to v té době, ale přímo to spolu nesouviselo. Ředitelem jsem se stal proto, že jsem byl připravený na změnu a asi jsem ji i potřeboval.

Zúročil jsi své desetileté zkušenosti i ve veřejném sektoru, nebo funguje hodně jinak?

Veřejná sféra má samozřejmě spoustu jiných pravidel. To bylo potřeba se naučit, ale z hlediska uspořádání koncertu nebo nějaké akce se to moc neliší. Určitě bylo plus, že jsem ty zkušenosti měl. Funguje to ale i obráceně a dnes při provozu Apolla využívám i toho, co jsem se naučil v kulturním centru. Rozdíly jsou především administrativní.

Z Kulturního centra jsi neodcházel s úplně pozitivními pocity. Byl tvůj konec hodně trpký?

Když jsem odcházel, tak to bylo trpké hodně, ale dnes už to hodnotím jen pozitivně. Všechno zlé je k něčemu dobré a můj život se po těch dvou letech obrátil k lepšímu. Zhubnul jsem třeba pětadvacet kilo! Uzavřela se jedna etapa a začala nová. Jen mi přijde, že některé věci okolo kulturního centra byly podpásovky a neproběhly fér. Protože jsem to neřešil tehdy, když to bylo aktuální, tak už to řešit nechci ani teď, je to za mnou.

Spolupracuje dnes kulturní centrum s Apollem?

Ta spolupráce určitě fungovat může a jinde taky funguje. Třeba zmíněná Kotelna je městem Litomyšl podporovaná. Docela dobrý příklad alternativního klubu, kterému město pomáhá, představuje i Modrý trpaslík v České Třebové. Možná na škodu pro Apollo se to dříve nedělo, i proto, že by to vzhledem k mému působení ředitele KC, bylo vnímáno jako střet zájmů. Nevím, jestli je dnes nějaká šance na spolupráci s KC, spíše si dokážu představit spolupráci města a klubu. Nebránil bych se jí.

Příznivci klubu Apollo stárnou s ním, ale přichází sem i mládež. A jaká je?

Jsem strašně rád, že sem přichází nová generace. Ti historičtí návštěvníci už sem nezavítají tak často, ale když už, tak to stojí za to. (smích) V podstatě se od nás moc mládež neliší, jen žijí v jiné době. Taková častá jejich otázka je dnes: "Dáš mi heslo na wifi?" To mi před dvaceti lety nikdo nepoložil! (smích) Stále ale zůstává jádro zvědavých lidí, kterým je jedno, jestli je rockový koncert, jazz nebo taneční party. Prostě se přijdou bavit. Jasně, přes den už jezdí s kočárkem a chodí normálně do práce, ale pořád tu je velká parta, která se sem ráda vrací.

V Lanškrouně vzniká nový kulturní dům. Nemůžu se nezeptat, jak vidíš tenhle veliký projekt? Bude znamenat rozvoj kultury?

Když se začal řešit kulturák, ještě jsem tam byl. Byla proti tomu spoustu výtek, sepsala se petice. Od začátku mi vadilo, že to byla politická záležitost. Odborné argumenty tu nehrály roli. Teď už se to zastavit nedá. Staví se nový sál a já se po těch deseti letech zkušeností na kulturním centru musím ptát řečnickou otázkou: "Pro koho se to vlastně staví?" Nevím, proč se buduje kulturák za bezmála 200 míčů, protože nevěřím, že tu začnou chodit za kulturou stovky lidí. Kulturák je pro Lanškroun strašně veliký a drahý. Když přijede do Lanškrouna pražský soubor se skvělým obsazením, tak je šance, že se těch 189 míst na zámku vyprodá. Vůbec z toho ale nevyplývá, že je potřeba mít kapacitu 500 míst. Nehledě na to, jaké využití zůstane stávajícím prostorům KC. Jak jsem svým založením optimista, tak v případě kulturáku jsem spíš pesimista. Diskotéky se tam nevrátí, kapacita sálu pro divadlo se využije sem tam, pankáče tam neuděláš, od května do září je okurková sezóna, stejně jako v lednu. K tomu je třeba přičíst, že ač mám Kopu a celoměstské slavnosti rád, tak kulturu v Lanškrouně křiví, protože je celý program zadarmo a lidé si zvykli, že nic nestojí. Budou v kulturáku platit, když ty kapely už měly, nebo budou mít zadarmo?

Do klubu jsi v posledních měsících docela investoval, září novotou. Jaké jsou další plány na příštích... dvacet let, bude se nějak měnit dramaturgie?

Zatím se moc nemění, hodně energie jsem dal do toho, aby to tu bylo teď příjemnější, ale pořád tvrdím, že jsme "vesmírná posádka" a chceme dávat svým návštěvníkům něco nového. Jeden zásadní plán mám už spoustu let a leží támhle za těmi dveřmi. Je to bývalá mlékárna, kde už se povedlo několik představení Lathife. Tam je něco, za čím bych rád šel. To je motivace a zároveň obrana proti vyhoření. Když ses mě ptal na to, kdy jsem s tím chtěl skončit a já opravdu měl před deseti lety pocit, že už mi to nic nepřináší, přišla odezva od lidí v tom smyslu: "To nám nemůžeš udělat!" A já mám dnes chuť jim to vrátit! Hodně mě motivuje právě Šimon s Martinem a jejich Lathife, které je velmi inspirativní a ukazuje, kam se může i Apollo časem posunout.

František Teichmann, foto autor a archiv Jana Rollera