Benchpress mám rád, protože se u něho leží

"Mám rád klasické cviky, které rozvíjí sílu i celé tělo, dřepy, benchpress, přítahy činky, tricepsové kliky. Rád si v jednom tréninku procvičím celé tělo," říká Jirka a postupně jde přesně podle toho, co řekl. Dřep začíná s prázdnou tyčí, na kterou postupně naláduje hromadu kotoučů. Posledních šest opakování zvládá se 180 kg na zádech. V jeho podání to vypadá snadno. Dobře vím, že bych neudělal dřep ani s polovinou. "Tři, čtyři roky trvalo, než jsem si dal do kupy zdraví, pak jsem se trošku rozkoukával a tak pět let už cvičím a žiju tak, aby to přinášelo i nějaké výsledky. Pochopil jsem při kulturistice hromadu věcí, třeba to, že musíš být trpělivý, všechno chce svůj čas i pravidelnost a nic se nedá ošidit, pokud chceš mít výsledky. Taky jsem se naučil věci neodkládat, co se dá udělat hned, jdu a udělám. To mi vyhovuje a jsem za tuhle změnu rád." Při cvičení benchpressu (tlaky s činkou, kterou v leže na zádech zvedáte nad prsa - poz. autora) nakládá váhu až na 150 kg a bez zjevných potíží zvládne šest opakování, jen si u toho trochu zaúpí. "Tenhle cvik mám rád, protože se u toho leží a já rád ležím. Letos jsem byl na MČR masters, v kategorii nad 50 let jsem vyhrál a v absolutním pořadí jsem skončil třetí," komentuje se smíchem Jirka svůj výkon a já si uvědomuji, že tenhle zasloužilý čtyřnásobný otec a dnes už i dědeček má pořádnou sílu. Vypráví mi o svém životě a tak se dozvídám, že nejstarší dceři je už dvaatřicet a té nejmladší deset. Ráno vstává před pátou, aby připravil všechno v obchodě, ale zeleninu u Bomby, jak se jmenuje jeho legendární obchůdek, chce pověsit na hřebík a tak studuje masérství, ve kterém vidí svou budoucnost. Kulturistika se dá dělat do vysokého věku a Jirka si chce díky ní udržet dost sil i vitality pro, jak on říká, druhou část života. Jeho recept na budování svalů zní trochu překvapivě: spánek, jídlo a trénink. A ani jedno se nemůže podcenit.

Roman se Jirkou potkává v posilovně několikrát do týdne

Kulturistika mě naučila vařit

"Nejde o to, abych spal deset hodin, stačí šest až sedm, ale jde o to vyspat se v klidu a kvalitně. Žádná televize, žádný mobily u hlavy. Díky kulturistice jsem se mimochodem také naučil vařit a vařím každý den, docela často i pro rodinu. Jídlo stavím především na zelenině a kuřecím mase, toho sním fakt dost." Ostatním masům se nevyhýbá, ale jsou už hůře stravitelná, mají více tuku anebo jsou o dost dražší, což se týká hlavně ryb. Je jasné, že kulturistika není sport, na kterém se dá zbohatnout. "Spokojený nejsem nikdy. Letos jsem na mistrovství republiky v kulturistice v masters nad 50 let udělal stříbrnou medaili. To je dobré, ale druhý den vidíš, že je spoustu věcí špatně a je třeba jít znovu trénovat, protože dokonalé to není a je co zlepšovat. Rád se poměřím i s těmi mladšími," komentuje Jirka svou letošní úspěšnou sezónu. Ubezpečuje mě však, že vyrazit na dovolenou bez cvičení není problém, protože poctivě budované svaly jen tak nezmizí a tělo si alespoň vydatně odpočine. Na odpočinek se však určitě ještě nechystá: "Jsem sice starší, ale cvičím teprve devět let. Z toho pět systematicky, takže jsem vlastně na konci juniorského věku a stále ještě se zlepšuji. Cíle jsou stále velký, ideálně urvat nějakou medaili mezi muži, nebo se alespoň dostat do finále! A pravda je, že mi chybí i ta žlutá medaile z masters. Na druhou stranu mě těší, když na republice vypadám dobře a nikdo nemůže říct, že mám na zadku sádlo, medaile, to už je jen takový bonus! Každopádně uvidíme příští rok na jaře, kdy budu mít další závody."

Romanův trénink prsních svalů s jednoručkami

Mám to za sebou a jde se domů

O soutěžích jsem nesnil

Roman se kromě sjezdů na horských kolech věnoval také karate a posilování mu pouze zpevňovalo tělo a zlepšovalo kondici. Postupně, aniž by dokázal vysvětlit proč a jak, se doplňkové cvičení stalo tím hlavním. Roman nikdy nesnil o soutěžích, tyhle záležitosti mu šly dost proti srsti, ale když jeho kamarádi viděli, jak dokáže zabrat v tréninku, vyhecovali ho k prvním, nejprve silovým závodům. "Už to jsou tři roky roky, kdy jsem poprvé zkusil silové závody benchpress EQ Mistrovství Čech a hned jsem skončil třetí. Cením si ale nejvíc loňského druhého místa z MČR v kulturistice, protože je tam o dost větší konkurence." Je to určitě i proto, že poslední sezóna mu zdaleka nevychází tak, jak by si představoval. Od prosince ho zlobí zdraví a limituje v přípravě. Snaží se chodit a udržovat formu, ale jak říká, občas už mu to, že nemůže makat na plno, leze na nervy. "Tohle je sport na dlouho a musíš prostě chodit, i když se necejtíš nejlíp. Nejsem ten, kdo to jen tak vzdá, tak snad už se to začne lepšit!" Dodává s mírným optimismem Roman. Jeho příprava se od přípravy Jirky v mnohém neliší a s brašnou na cestě na trénink ho potkávám skoro každý den. Jen s tím kuřecím má tak trochu problém, protože mu moc nechutná. Jenže jak říká: "Musíš to tam dát, tak jako většina ostatních." Pro oba platí také fakt, že se přiklání k moderním trendům v kulturistice, při kterých se už tolik bezhlavě nenabírá a spíše se udržuje "plážová" forma, aby nemuselo být období rýsovaní tak úmorné. Jídlo doplňují potravinovými doplňky, především proteinovými nápoji, ale tím to končí. Za každým dekem svalů už jsou jen pot a prsa vodňanských kuřat.

František Teichmann

PS: Před čtvrt stoletím jsem také chodil trápit tělo do legendární špinavé špeluňky u Dělňáku, kde začínali mnozí kulturističtí matadoři tohohle sportu. Dnes už posilovnu navštívím jen sem tam, když potřebuji vyladit sílu na převisy, ale stále mi voní surovost železných kotoučů i atmosféra dřiny, která se s tímhle sportem neodmyslitelně pojí. Tímhle článkem proto vzdávám hold všem, kteří dokáží léta tvrdé dřiny přetavit ve sportovní úspěchy a nastavovat zrcadlo o generaci mladším borcům.