Historie obce spadá do 13. století, ale první písemná zmínka se datuje do roku 1304, kdy byly obec spolu s dalšími vesnicemi a Lanškrounem darována Zbraslavskému klášteru králem Václavem II. Původní název Johnsdorf odkazuje ke jménu lokátora, který tento kout České země kolonizoval. O dvě století později měla obec již vlastní samosprávu s rychtou. Obyvatele obce od začátku tvořili především Němci. Obecní škola vznikla v roce 1783 a o více než sto let později v roce 1886 byl založen hasičský spolek, který je aktivní dodnes. Za první republiky po roce 1918 byla obec neformálně rozdělena do dvou částí. V horní oblasti navazující na Horní Čermnou a Nepomuky převládalo české obyvatelstvo, v dolní části směrem k Lanškrounu německé. Poměr byl zhruba 1:2 s převahou německých obyvatel. Cca 1/3 občanů se hlásila k církvi evangelické, ostatní k církvi římsko-katolické. Ve třicátých letech se stejně jako i jinde v Sudetech začaly vztahy Čechů a Němců vyostřovat. Po Mnichovské dohodě došlo k připojení obce k Německé říši a české obyvatelstvo muselo ukončit veškerou spolkovou činnost. Po roce 1945 obec opustila naprostá většina německého obyvatelstva a opuštěné domy osídlovali lidé z okolních českých obcí i ostatních částí republiky.
Obec v posledních letech vyasfaltovala naprostou většinu polních cest a dostala tak provoz zemědělské techniky mimo hlavní silnici. Aktuálně se nejvíce pracuje na přípravě vybudování chodníků.
Škola a školka jsou pro obec nejdůležitější instituce občanské vybavenosti.
Dnešní Horní Třešňovec má 645 obyvatel, rozloha je cca 9,8 km2. Nadmořská výška se pohybuje od cca 385 m n. m. až po cca 500 m n. m. V posledních třiceti letech počet obyvatel vzrostl o zhruba 60. V obci jsou aktivní spolky hasičů, Sokola, klubu žen, důchodců, myslivců a rodinné centrum Serafínek. Obec plánuje investovat do parcel pro individuální výstavbu a od roku 2021 je napojená na kanalizaci.
Honzo, tohle je už tvoje třetí funkční období starosty. Tušil jsi před lety, že to bude takhle dlouhá štace?
Ucházet se o funkci starosty na malé obci bylo v mém případě, řekl bych až z neznalosti. (Smích) Člověk má nějaké ideály, které si s tímhle povoláním a ono to není povolání, spíš poslání, idealizuje. Vůbec jsem totiž netušil, do čeho jsem šel.
A nebylo to dobře, že jsi do toho šel s jistou mírou neznalosti?
Bylo to dobře, protože normální, problematiky znalý člověk, by do toho jen tak nešel. Těch znalostí, které musíš mít, je opravdu hodně. A pokud to chceš dělat poctivě, správně, s přehledem a rozhledem, tak to nemůžeš z horizontu běžného života obsáhnout.
V mém případě stála na začátku až naivita. Bál jsem se věcí, které se záhy ukázaly být až banální. Ty složité věci jsem si neuměl ani představit. Snažil jsem se vždycky se vším vypořádat nejlépe, jak jsem dokázal a nechal jsem si poradit od lidí okolo, kteří jsou mi oporou. Měl jsem na začátku dobrého učitele Jirku Marka, který dělal, myslím si, že úspěšně, starostu přede mnou a mohl jsem navázat na jeho práci. Každý rok se nám podařilo opravit alespoň kousek obecních cest, které významně přispívají k bezproblémové obslužnosti obce a určitě ji ocení i cyklisté a turisté. Zemědělské stroje jsme dostali mimo hlavní komunikaci a současně jsme jim usnadnili dostupnost polí. Kvalita je i po letech stále nesrovnatelná s okolím a přitom jsme velkou část zvládli opravit z vlastních prostředků.
Kam se jako starosta obracíš o pomoc a radu, když si s něčím nevíš rady?
Pro mě je velkou oporou náš dobrovolný svazek obcí mikroregion Severo-Lanškrounsko. Zaměstnává manažerku a další lidi, na které se můžeme kdykoliv obrátit. Opravdu ta podpora byla někdy neuvěřitelně efektivní, ať už se to týkalo legislativy nebo různých dalších kroků, které souvisí s výkonem funkce starosty a chodu celé obce.
Co všechno pro Horní Třešňovec DSO Severo-Lanškrounsko zajišťuje?
Pomáhá nám s dotačními tituly, organizuje pro nás výběrová řízení, právní servis, je toho hodně. Stejně jako jinde se ale bojuje s personálním obsazením, protože sehnat člověka na post projektového manažera je složité a finančně náročné. Chod celého svazku si platí členské obce a peněz není nikdy nazbyt.
Devítičlenné zastupitelstvo v Horním Třešňovci vzešlo ze tří stran. Je mezi vámi nějaká rivalita, nebo probíhá bezproblémová spolupráce?
Zastupitelstva u nás v Třešňovci nikdy nebyla o politikaření a stranách. Byla o lidech, kteří chtěli pracovat pro obec a někam ji posunout. Novou tváří v obci je třeba Kristýna Lutzová, která se zapojila velmi aktivně. S chodem obce neměla zkušenosti, ale je velmi činorodá v řadě věcí a vnímám ji jako silnou oporu.
Vím, že některé obce spolupracují běžně a někdy i neformálně mimo DSO. Nabízí se třeba Horní a Dolní Čermná. Jsou tohle logicky ty obce, kde je spolupráce nejtěsnější?
Už tady zaznělo, že nám velmi pomáhá DSO Severo-Lanškrounsko, kde se dá říct, že spolupracují všechny vesnice. Ale tam, kam to máme nejblíže je to samozřejmě nejčastější. Například technicky vypomáháme obci Dolní Čermná s mulčováním přilehlých pozemků a sdílíme při tom i techniku. V rámci kultury a sportu velmi dobře fungují hasiči, do kterých jsou zapojené prakticky všechny obce svazku. Vídáme se na vesnických zábavách, plesech i koncertech a je to přirozené a příjemné.
Horní Třešňovec má poměrně slušné finanční úspory v řádu cca 20 mil. Kč. To může být ale v době inflace problém, protože peníze rychle ztrácí hodnotu. Jaké plány má obec s tímto finančním fondem a co významného by se mohlo podařit v obci vybudovat v příštích letech?
Tyhle finance, které máme navíc, s nimi se počítalo na vybudování kanalizace. Nakonec jsme se ale domluvili s firmou VAK Jablonné nad Orlicí, který převzal investorství, a de facto nám peníze zůstaly. Nebylo to tak, že by se peníze skrblily. Čeká nás výstavba chodníků, které teď aktuálně projektujeme a jsme před závěrečnou fází stavebního povolení. Ještě hledáme nějakou shodu se třemi vlastníky pozemků. Bez ní by se projekt nedal smysluplně realizovat, ač je rozdělen na čtyři etapy. Dvě, ty méně důležité části od obecního úřadu po Národní dům a od Národního domu po vrchní zatáčku u Urbanů, už máme pozemkově vyřešené a brzy budeme mít územní rozhodnutí. Pro nás nejdůležitější část je ta okolo školy, ale tam se nám chodníky zadrhly na vlastnících. Nicméně platí, že ač máme peněz na účtu poměrně hodně, do výstavby se bez dotačních peněz nepustíme. Náš předpoklad je, že na výstavbu potřebujeme okolo 20 milionů Kč.
Je dotace vázaná na vybudování chodníků spojená s celou obcí, nebo lze budovat z dotací i na etapy?
Právě proto, že lze žádat o dotaci na chodník, který vede odněkud někam, jsme výstavbu rozdělili na etapy. Jednotlivé části ale musí mít vždy smysluplný celistvý ráz. Výhodou je, že můžeme budovat ve fázích.
Existuje už nějaký termín, kdy by se mohlo začít?
Ty první dvě už víceméně připravené etapy by se měly začít realizovat v příštím roce. Ale bude záležet i na možnostech dotací.
V uplynulých letech se podařilo obec napojit na kanalizaci. To byl jeden ze zásadních projektů jak svým rozsahem, tak i zapojením prostředků. Byla realizace složitější technicky, vzhledem k podloží nebo lidsky z hlediska komunikace s občany, pro které to znamenalo také spoustu nepohodlí i větší či menší finanční investice.
Třešňovákům patří velký dík za to, že to zvládli a nepohodlí strpěli. My se snažili to zkrátit na co nejkratší dobu. Plánovali jsme začít před zimní sezónou 2019, ale nakonec se to i z klimatické prognózy posunulo až na jaro 2020. Pak nám to zkomplikovalo období spojené s koronavirem, takže se původní termín červen 2021 o několik měsíců posunul. Každopádně poslední úsek se doasfaltoval na svátek 28. října 2021.
Spadl ti tenkrát velký kámen ze srdce?
Obrovský kámen! Protože to nepohodlí bylo často obrovské, stavba ne vždy komunikovala s lidmi tak, jak měla. Třeba bylo domluvené, že pokud se bude nějaký úsek uzavírat, tak všechny obejdou a všem dají vědět a ono to ne vždy fungovalo. To pak přinášelo další problémy a omezení.
Horní Třešňovec má oproti Dolnímu Třešňovci kompletně nový asfaltový koberec. Díky čemu se podařil tento „majsrtštych“ prosadit a není silnice jen vyspravená?
Oprava hlavní komunikace, která je v majetku Pardubického kraje, je určitě velkým bonusem, který vyplynul z výstavby kanalizace. Původně to měla být jen polovina komunikace tak jako v Dolním Třešňovci. Díky náměstkovi hejtmana pro dopravu Michalu Kortyšovi z Pardubického kraje, který se přijel podívat do Třešňovce, se podařilo dojednat celkovou rekonstrukci. Svezli jsme ho po naší „krásné“ silnici a shodli jsme se na tom, že by bylo výhodné opravit silnici kompletně v celé šíři. Výhodné se to ukázalo z dlouhodobého hlediska i ekonomicky. A jsem velmi rád, že se podařilo nový asfaltový povrch dotáhnout i do rozbitých úseků už mimo kanalizaci.
Jediné, co mě mrzí, že se nepodařilo vybudovat opěrnou zeď podél silnice u Seidlmanů ve středu obce už v době budování kanalizace. Pardubický kraj jako vlastník nedokázal legislativně vyřešit stavební povolení, a tak máme obec po roce a půl od rekonstrukce zase rozkopanou. Budu se snažit o to, aby se daný úsek následně znovu vyasfaltoval vcelku a ne jen zalátal.
Kolik domů se podařilo na kanalizaci napojit?
Některé nemovitosti se napojit neplánovalo, protože z finančního ani z technického hlediska to nedávalo smysl. Napojených je cca 90% nemovitostí, které tu možnost měli. 10 % zůstává nenapojeno. Zodpovědnost za případné problémy už si nesou konkrétní majitelé nemovitostí. Samozřejmě to vyplývá z legislativy, kdy každý majitel nemovitosti musí nakládat s odpadními vodami podle zákona. Každý kdo vypouští odpadní vodu, musí mít platné povolení vodoprávního úřadu. Ten je poměrně striktní, a pokud je možnost se napojit na splaškovou kanalizaci, toto povolení vlastníkovi nemovitosti neprodlouží.
Má dnes Třešňovecký potok čistší vodu?
Rozbor jsme nedělali, ale myslím si, že každý, kdo se podívá do koryta v dolní části obce, musí i z laického hlediska uznat, že se potok významně pročistil a nepáchne tak, jak to dřív bylo běžné.
Neplánuje obec investici do bytů nebo zasíťování parcel?
Máme k dispozici lokalitu za Mrázkovými, kde chceme zainvestovat 13 nových parcel pro individuální výstavbu domků. Kdysi se tam plánovala megalomanská výstavba snad 50 domků, to je dnes už zcela vyloučené. Využijeme ale jen tu horní část, která není tolik podmáčená. Zbytek zůstane loukou.
Už se na tom pracuje, nebo jde jen o plány?
Situaci už máme hotovou, máme zakreslenou komunikaci a sítě. Zástavba navazuje na územní plán, takže tam plánujeme 2 části a výstavbu jak venkovského, tak i městského typu. Parcely se pak liší velkostí od cca 900 m2 po 1300 m2. Parcely pro městskou výstavbu mohou být menší.
Lanškroun prodává parcely formou aukce, jak to bude dělat Horní Třešňovec?
Tohle je na rozhodnutí zastupitelstva, rozhodně neděláme parcely za účelem zisku. Vždycky jsme zatím prodávali za částky, do kterých se rozpočítaly náklady na zasíťování. Letos by se měl připravit projekt tak, aby se mohlo v příštím roce začít.
Je aktuálně zájem o parcely?
Třešňováci to už povětšinou mají vyřešené v rámci rodin, ale zájem o parcely je ze strany veřejnosti zatím stále velký.
V loňském roce jste odhalili pomník smíření, na kterém jsou umístěny pamětní desky s českými i německými obětmi 1. světové války. Plánuje do budoucnosti v této oblasti obec ještě posunout úroveň smíření třeba formou spolupráce s potomky bývalých německých občanů, popřípadě s obcí, kde dnes žijí?
S žádnou organizací ani obcí nespolupracujeme. Ani jsme nikoho neoslovovali. Tohle téma i bezmála osmdesát let od konce 2. světové války zůstává v Horním Třešňovci velmi citlivé. I obnovení tohohle pomníčku chtělo svůj čas a některé rány se musely zacelit. Pamětní desky obětí 1. světové války byly schované na půdě obecního úřadu. Od začátku jsme nechtěli ten původní koncept, kdy české oběti byly jinde než ty německé obnovovat, ale naopak dostat na jedno pietní místo. Ten záměr jsem měl od začátku, když jsem v roce 2014 nastoupil. Signály z obce ale nebyly pro tento záměr dostatečně příznivé. Doba se posunula a asi i díky kovidovému období, kdy jsme se museli dočasně hodně omezit a uzavřít, se změnilo naše myšlení. Názor se posunul k tomu, hodit to, co bylo, trochu za hlavu a dojít ke smíření s historií.
Mateřská školka funguje dnes na výjimku, protože dětí je až moc. To je na jedné straně dobrá zpráva, ale na té druhé výzva k řešení. Dala by se nějak navýšit kapacita školky, třeba přístavbou?
Pravda je, že se pohybujeme na hranici kapacity a museli jsme požádat o výjimku. Ale také je pravda, že umisťujeme i děti mladší tří let, což nám ubírá mírně kapacitu pro děti starší. Zatím nám demografie říká, že to zvládneme, že kapacita zůstává dostatečná. Školka je na maximu, ale naopak škola základní má volnou kapacitu, protože řada rodičů už vozí děti do Lanškrouna.
V katastru obce tady naproti obecnímu úřadu funguje ještě lesní školka. Jde o zařízení, které obec nijak finančně nepodporuje, jde o soukromou iniciativu, kterou si rodiče platí. Hornotřešňováci ale využívají především obecní školku, tohle zařízení využívají především děti z okolních obcí a Lanškrouna.
Pro většinu vesnic je klíčové v obcích udržet školu, školku, hospodu, kostel, sportoviště a řadu dalších věcí. Co z toho je v Horním Třešňovci nejsložitější?
Nejdůležitější i nejnáročnější je škola a školka. Zatím ale není třeba krom provozu přispívat na platy. Hospoda je dalším důležitým zařízením v obci. Snažíme se vyjít nájemcům vstříc a z nájmu, který je víceméně symbolický, nijak neprofitujeme. Jde nám o to udržet hospodu jako službu, a proto ji dlouhodobě podporujeme.
Obec má dvě podobné kulturní budovy. Národní i kulturní dům, jak náročný je provoz?
Není vůbec snadné udržet obě zařízení v dobrém stavu, ale snažíme se o to. Národní dům funguje jako klubovna Sokolu, který tam pořádá šachové i pingpongové turnaje. Jde o vysloveně klubové zařízení. Kulturní dům v dolní části obce slouží pro širokou veřejnost pro pořádání kulturních akcí, společenských setkání, plesů a oslav. Zájem je o něj ale poměrně velký. Víkendy jsou často plné. Ročně to odhaduji okolo 40 pronájmů, díky čemuž pokryjeme základní náklady a něco málo zbyde na investice. Nesnažíme se to ale pronajímat proto, abychom na tom vydělali. Jde nám o službu lidem z obce. I proto máme pro rodinné oslavy nižší nájemné, než pro akce komerčního charakteru
V obci funguje řada spolků. Především hasiči, spolek žen, důchodci, myslivci, ale i Sokol a rodinné centrum Serafínek spoluvytváří zázemí pro život v obci. Jak konkrétně obec pomáhá spolkům v jejich aktivitách?
Obec každoročně podporuje všechny aktivní spolky v obci. A to jak finančně, tak i zázemím. Teď třeba pro relativně mladý spolek Serafínek dala obec k dispozici nově zrekonstruované půdní prostory na obecním úřadu. Nemyslím si, že by finanční podpora byla samotnou spásou pro jejich úspěšné fungování. Naráží se častěji na lidské limity spolků, protože aktivní členové stárnou a postupně jich všeobecně ubývá. Obec ale vždycky bude hledat maximální míru podpory spolkům.
František Teichmann
