Často jsem měl pocit, že jsi byl firemní patriot. Měl jsi tenhle pocit vždycky?

Určitě to tak nebylo od začátku. Já jsem do AVX nastupoval v roce 1994 bez znalostí firmy jako operátor a vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat. A upřímně řečeno, to nebyl můj sen. Bral jsem to tehdy spíše jako nutnost, spojenou s potřebou obživy. Měl jsem doporučení od svého táty, který tady v té době pracoval a tak jsem to zkusil.

Srdcem každé firmy bývá vývoj, jak si v tomhle ohledu stojí AVX, platí to i pro něj?

Určitě, to je pro nás ta nejcennější věc. Nejsme běžná montovna, která jen dává dohromady jednotlivé díly. Tím že je tu silné zázemí technologů, vývojářů má AVX budoucnost. Vděčí za to určitě Tesle, do které přišli lidé ze všech koutů republiky a ve svém oboru patřili bezesporu ke špičce v celém tehdejším Československu. Z toho AVX především na začátku profitovalo. Ti lidé rostli už v Tesle díky dobře nastavenému systému řízení. Přirozeně přešli do AVX, kde se jim otevřely další možnosti osobního rozvoje. Vývoj je tu dodnes na velmi vysoké úrovni. Máme výrobky, které získaly významná světová ocenění, třeba teď naposledy na Elektře 2015. Špičkový vývoj je naší výhodou, protože už není snadné takovou výrobu jednoduše replikovat a je to záruka toho, že tu AVX bude dál.

Zmínil jsi generaci lidí, kteří přišli ještě z Tesly.To je generace dnešních padesátníků a šedesátníků. Jak si ale stojí dnešní mladí inženýři?

Je to určitě horší, než to bylo. Šikovných lidí s technickým vzděláním ubývá, protože tohle studium není tak atraktivní, jako tomu bylo dříve. Spousta mladých lidí dnes chce mít peníze rychle a dělá proto kariéru v bankovnictví nebo finančním poradenství. “Fabrika“ není tak lákavá, technické vzdělání víc bolí, je to tvrdá dovednost, nejsou to měkké „skills“, které se dají okecat. V technice si člověk musí vydřít matiku, chemii i fyziku. Je to určitě ta těžší  cesta a finanční ohodnocení není na začátku moc atraktivní, byť časem se to mění. Školství má v tomto ohledu dost velké rezervy, mělo by technické obory více podporovat, pokud nechceme být těmi zmiňovanými montovnami.

Speciální série 600 tantalových kondenzátorů z Lanškrouna je dodnes aktivní na Marsu ve speciálním vozítku Curiosity, které zkoumá povrch Marsu. Jak moc významné je pro pozici AVX právě zapojení do projektů Evropské vesmírné agentury?

Myslím si, že se o tom málo ví. Neumíme takové věci prodat. V té schopnosti prezentovat úspěchy a pochlubit se tím, co umíme, máme značné rezervy. Přitom naše kondenzátory mají klíčový význam. Dodávají energii laseru, který analyzuje složení hornin. Zajímavé je, že Curiosity už má vlastně odslouženo, ale ono stále pracuje a analyzuje, což je důkazem kvality všech komponentů, které překonávají předpokládanou životnost.

Za čtvrtstoletí, co tu AVX je, prošlo docela složitým vývojem. Které okamžiky považuješ za zlomové.

Těch mezníků je několik. Prvním je rok 1992, kdy AVX začalo působit v Lanškrouně. To byl krok do neznáma. Jen několik lidí, tehdejších zaměstnanců Tesly, se s plným nasazením pustilo do projektu, který neměl jasnou budoucnost. Oni však věřili, že jejich práce na rozjetí výroby tantalových kondenzátorů má velký potenciál. To byl určitě zásadní moment. Jako další bych viděl rok 1997 – 1998. Do té doby zde probíhala pouze montáž. V roce 1998 se ale do Lanškrouna z Británie přestěhovala i úvodní část procesu spojená s mícháním tantalového prachu a chemickými provozy. Tam je klíč k celkovému know-how a tam se podařila velmi neuvěřitelná věc. Skupina manažerů a technologů odcestovala do Velké Británie do tamního závodu v Paigntonu. Byl jsem součástí týmu, který se učil pro nás tehdy úplně novou výrobu. Mezitím probíhala výstavba nové výrobní haly, následně se přestěhovala úvodní část výroby a v relativně krátké době jsme byli schopni původní závod Paigntonu zastínit, jak co se týče objemu, tak i kvality. Ten náš trénink byl perfektně připravený, a když si na to zpětně vzpomenu, tak vidím, jak to bylo precizní. Dnes se všechno dělá hrozně rychle, není prostor na plánování a občas nás potkávají nepříjemné problémy, které by se nemusely řešit, pokud by bylo více času na plánování. Výsledkem byl absolutní a dodnes neuvěřitelný úspěch! Později přišly další významné projekty, vývoj polymerů, nioby, ale nic nebylo tak zásadní, jako přesunout do Lanškrouna kompletní výrobní cyklus a zbavit se závislosti na dodávkách rozpracovaných výrobků odjinud. Navíc mohl následně posilovat i vývoj a celková pozice Lanškrouna!

Byl tím klíčovým člověkem, který tohle všechno dokázal vykomunikovat, Jiří Skála?

Bezesporu a myslím, že to nikdo nemůže zpochybňovat. Nebýt jeho, tak dnes AVX není. Určitě byl v tehdejší době zcela výjimečná osobnost a troufnu si říct, že v rámci celé České republiky. Vydobyl si respekt svých zahraničních partnerů a nadřízených. To jak dokázal takticky a strategicky plánovat, vyjednávat jen pár let po pádu socialismu považuji za neuvěřitelné. Byl vynikající psycholog a dokázal ovlivňovat chod věcí okolo sebe v tom již tehdy složitém světě, který nás považoval za amatéry.

Svého času se šířily i zvěsti, že firma může co nevidět skončit. Byly to pouze fámy, nebo, jak se říká, na každém šprochu je pravdy trochu?

Já si myslím, že tohle nikdy nehrozilo. Jen v rámci malého města vnímáme ty věci poněkud dramatičtěji a za každým poklesem leckdo vidí konec světa. Je pravda, že AVX prošlo relativně složitým obdobím, někdy okolo roku 2000. Tehdy jsme byli velmi závislí na trhu mobilních telefonů a objednávky náhle výrazně poklesly. Ekonomika byla docela přehřátá, vyráběli jsme na 130 mil. kondenzátorů týdně a v krátké době jsme spadli na polovinu. To znamenalo výraznou redukci operátorů, ale k tomu je třeba připomenout, že firma v té době zaměstnávala přes 4000 lidí. To byla docela těžká doba, ale postavili jsme se zpátky na nohy. V roce 2008 to bylo něco jiného. To přišla globální krize, postihla všechny trhy a logicky i nás, museli jsme snižovat náklady. Nikdy však nebyla na stole alternativa, že by zde AVX končilo.

Stále platí, že jsme v Lanškrouně největší firma a je na nás tudíž docela vidět. I proto se stává, že negativní zprávy jsou vždycky rychlejší a poněkud přibarvenější.

Co je dnes pro AVX v Lanškrouně nejprogresivnější oblastí vývoje?

Určitě se dnes chceme a čím dál více orientujeme na výrobky s vysokou přidanou hodnotou. To je naše vize, omezit výrobu pro spotřební průmysl a orientovat se na špičkové výrobky pro zdravotnictví, automobilový, letecký průmysl. Tam spatřujeme ekonomicky mnohem zajímavější prostředí, kde při významně nižším objemu výroby dosahujeme velmi zajímavé ziskovosti. V současné době je pro nás klíčový vodivý polymer. V tomhle segmentu jsme v určitých výrobcích jedničkou na trhu. Hlavně v případech, kdy se využívá velký vnitřní objem kondenzátoru. Další zajímavý program je výroba wet-tantalů - mokrých elektrolytických kondenzátorů, které se používají do speciálních aplikací. I tam je cena zcela nesrovnatelná s běžnými komerčními výrobky. Prakticky neexistují substituty a zákazníci preferují vysokou kvalitu i za vyšší cenu. Uvedu příklad. Když budete vybírat, jestli budete mít kardiostimulátor s kondenzátorem z Lanškrouna, který prošel desítkami testů v zátěžových podmínkách, jako je vysoká teplota a napětí, nebo obyčejným kondenzátorem, co vypadl z pásu a dostal se do stroječku, který rozhoduje o vašem životě, volba bude asi docela jednoduchá, co si člověk zvolí.

Co bys doporučil dnešním mladým lidem, aby šli studovat, z hlediska toho, co má velkou budoucnost? Chemii?

Určitě ano, ale třeba i elektrotechniku. Je to velmi zajímavý svět, který se neustále vyvíjí. Já sám nejsem v těchto oborech specialista, ale mám okolo spoustu lidí, kteří tomu rozumí, a se všemi se shodujeme, že na trhu práce lidé s těmito znalostmi chybí. Proto je třeba podporovat tento typ vzdělání a my sami se chceme zapojit do podpory například lanškrounského gymnázia právě s vybavením chemické laboratoře. Máme ale i další projekty pro jiné střední a základní školy. Vnímám, že je tu celá řada možností, jak podpořit technické vzdělávání i spolupráci škol a firem. A je nutné, aby se k technice přilákalo více mladých. Manažerů a finančních poradců bude brzy přebytek, ale odborníků nedostatek, to je třeba zvrátit.

Zpětně, když se ohlédneš, co bylo ve tvé kariéře, kterou lze definovat jako klasický „americký sen“, kdy se z pozice operátora dopracuješ až na místo ředitele, to nejpodstatnější?

V roce 1994 jsem nastoupil do AVX s tím, že jsem potřeboval nějakou práci. Později jsem začal chápat, jak výroba funguje a pomalu jsem se rozhlížel po tom, jak se ve firmě lépe uplatnit, protože mě práce operátora přestala uspokojovat. Chtěl jsem se učit novým věcem, chtěl jsem mít více zodpovědnosti a větší možnost věci ovlivňovat. Zkoušel jsem různé konkurzy na různé pozice. Moc mi to zpočátku nešlo, ale v roce 1997 se vybíral tým do Anglie, který by do Lanškrouna přivezl klíčovou část výroby a já byl nakonec vybrán. Byl jsem benjamínkem týmu. Zpětně si uvědomuji, jak nezkušená ucha jsme tehdy byli, včetně všech mladých inženýrů. Byla to ale naprosto úžasná možnost, za kterou jsem byl vděčný a na oplátku jsem byl ochoten dát firmě všechno. Pracoval jsem velmi tvrdě, nekoukal jsem na to, kolik času trávím v práci. To byl první důležitý krok, kdy jsem se začal seznamovat s tím, jak vést kolektiv lidí a uplatňovat osobní dovednosti a vlastnosti tak, abych přispěl, byl inspirativní a motivující. Snažím se to dělat i dnes a doufám, že se mi to daří!

Než člověk usedne do takhle zodpovědné pozice, musí mít plán, lépe vizi, kam firmu směřovat, na co se soustředit. Čím jsi oslovil své nejbližší spolupracovníky, ale potažmo každého kmenového zaměstnance?

Prakticky mě zastihuješ uprostřed tohoto konání. Snažím se získat lidi pro směr, který považuji za perspektivní a dlouhodobě prosperující. Chci svým konáním přesvědčit své kolegy, že jsem schopen situaci v AVX posunout dopředu. Je to stejné, jako když jsem šel dělat mistra a chtěl jsem, aby mi lidé mohli věřit, že se mnou mají v AVX budoucnost. Dostávám nyní obrovskou podporu od manažerů v USA, kteří věří, že ten potenciál ke změnám tu je.

Toho jsme se zatím nedotkli. Firma se v  době nedávno minulé nenacházela v právě nejlepší mentální kondici. Všichni už jsme byli docela frustrovaní, zasaženi dobou, kdy jsme museli výrazně redukovat náklady a zvažovat investice. Můj hlavní úkol proto dnes je, přesvědčit můj tým, že AVX má vůli investovat jak do technologií, tak i do lidí. To se nám už částečně podařilo a do Lanškrouna putují docela zajímavé peníze, jak na produkci nových výrobků, tak i na mzdy zaměstnanců. I tam jsme měli, myslím, určité rezervy.

Ono je dnes populární mluvit o úsporných programech a vím z vlastní zkušenosti, že mají smysl, ale nic se nesmí přehánět. Ve skutečnosti pak firmu ke dnu pošlou nespokojení zaměstnanci a zastaralé technologie. Každá investice musí být obhajitelná, nemá smysl peníze vyhazovat z okna, ale myslím si, že v našem podnikatelském prostředí a s našimi výsledky můžeme a musíme investovat víc než doposud.

Není tak úplně tajemstvím, že jsi chtěl dát firmě sbohem. Co tebe samotného motivovalo k tomu zůstat?

Ta frustrace z dlouhodobého šetření a jistého pocitu bezvýchodnosti a neperspektivy dopadala na všechny. Bohužel několik vynikajících lidí i odešlo a o to začínala být situace těžší. I já jsem měl konkrétní nabídky a skutečně jsem vážně uvažoval o změně. Při mé poslední návštěvě v USA jsem dostal prostor, abych prezentoval pro divizní a korporátní vedení svou vizi. Představil jsem, co bych chtěl v AVX změnit a jak se pohnout z místa. Oni mě na základě toho podpořili a dali mi zelenou. To bylo to, co mě přesvědčilo, a uvěřil jsem v obrat k lepšímu.

Pamatuji se, že jsem dětem v zeměpise vysvětloval, že tantalové kondenzátory, které jsou uvnitř mobilů, se s velkou pravděpodobností vyrobily tady v Lanškrouně. Svého času se odhadovalo, že je může mít až polovina všech mobilních telefonů. Platí to ještě a kam všude se aktuálně výrobky AVX montují?

Protože se elektronika montuje prakticky do všech spotřebičů, lze říci, že naše výrobky jsou opravdu skoro všude. V mobilech, autech, letadlech, počítačích, na co si člověk vzpomene. Pravdou na druhou stranu je, že v běžné užitkové elektronice jich ubývá. Jde totiž o poměrně kvalitní, trvanlivou a drahou součástku, což mnohdy neodpovídá filozofii nízkých cen a rychlé recyklaci všech zařízení. Naštěstí AVX dosud získávalo větší podíl na trhu tantalů, čímž se tento úbytek částečně kompenzuje.

Oni kondenzátory z tantalu dokonce časem zrají a mají čím dál tím lepší parametry.

 Ano, tak to je, ale to dnešní doba tak moc nepreferuje. Nechci být sarkastický, ale mantra naší doby je ekonomický růst, což znamená vyrábět více a více výrobků při zkracování jejich životnosti. Podezřívám některé výrobce, že své produkty designují tak, aby si člověk za rok, dva pořídil nový. Ač ho ve skutečnosti nepotřebuje! Samozřejmě spotřeba podporuje ekonomiku a růst, ale na druhou stranu je menší poptávka po výrobcích, které mají po deseti letech lepší vlastnosti, než měly na začátku. Jinak je to docela unikátní věc s těmi tantaly. Proto se dnes chceme orientovat na ty výrobky a trhy, kde kvalita má svůj neoddiskutovatelný smysl, například v lékařství, protože život určitě také neplánujeme jen na dva roky, ale delší časový horizont.

Dá se vlastně tantal nějak efektivně recyklovat?

Určitě ano. A nezískává se zpětně jen tantal, ale i další materiály, jako například stříbro. Tantal je však na kondenzátoru to nejcennější a tvoří okolo 50% ceny. Zkoušeli jsme recyklaci i u nás v Lanškrouně, ale aktuálně se jí zabývá pouze specializovaný závod v USA.

 

Hynek Stejskal při svém oblíbeném sportu

Nemůžu se nezeptat, jak reagovalo na tvé jmenování nejbližší okolí a rodina?

Samozřejmě pro mou rodinu je to velký zásah a není to úplně jednoduché. Už na předchozí pozici výrobního manažera nebyla má pracovní doba standardní. Teď je to pochopitelně ještě náročnější. Minulý týden jsem byl první večer doma až v pátek. Rodina to určitě chápe a rozumí tomu, že teď mám opravdu hektické a náročné období. Přitom samozřejmě očekává, že se to časem podaří usadit. Nejsem si ale jist, mohu-li to garantovat.

Já to mám tak, že když už do něčeho jdu, mám svou představu a snažím se přesvědčit i okolí o tom, že to byla volba správná. Nebylo to jednoduché, ale snad se mi o tom podařilo přesvědčit i ženu a děti. Momentálně to máme tak, že společně trávíme alespoň víkendy, protože během týdne není čas na nic.

Stres je něco, co ke tvé pozici určitě patří. Ty jsi docela odolný typ, ale přece jen občas potřebuješ trochu relaxovat. Ještě chodíš pravidelně plavat?

Snažím se držet jednou týdně bazén a tenis. To jsou momenty, kdy si naprosto vyčistím hlavu a neumím si představit fungovat bez toho. Doslova v bazéně vnímám, jak dokážu během chvíle všechen stres odplavit, a to, co jsem považoval ještě odpoledne za neřešitelné, má už večer své východisko.

František Teichmann