Wendell měl stavět novou továrnu už v roce 2008. Byla to světová krize, co změnilo vývoj firmy a oddálilo zásadní investici o téměř 10 let?

RŠ: Naprosto. V roce 2007 sice v České republice krize ještě nebyla, ale ve světě už ano. Průmyslová elektronika je na takové situace docela senzitivní, a tak jsme to začínali pociťovat. Rozhodli jsme se, že do projektu nejdeme, protože by to bylo příliš velké riziko. Krize nám dala za pravdu, protože i tak pro nás bylo pět let docela těžkých.

Během deseti let se toho ve firmě hodně odehrálo a už zmíněná krize určitě dominovala. Zajímá mě, jestli nebylo tohle těžké období tím, co vás ve výsledku posílilo?

RŠ: Jednoznačně to mohu potvrdit. Krize z našeho pohledu začala 2007, naplno se projevila v roce 2008 a trvala až do přelomu let 2010 – 2011. Výrobu si v té době držely všechny firmy doma, nevznikaly nové výrobky ani aplikace a na trhu bylo výrazně méně práce. My jsme se museli zmenšit a zásadně šetřit peníze. To bylo hodně razantní. Zároveň jsme se na tom hrozně moc naučili.

PŠ: To musím doplnit. Nejen, že jsme se zúžili, ale zároveň jsme vytvořili silný a neuvěřitelně soudržný tým, který vymýšlel, jak být aktivní a co dělat dál. V té době jsme se třeba rozhodli vstoupit do  odvětví Medical, které je velmi specifické. Zároveň jsme implementovali certifikaci, byť byla velmi nákladná jak pracovně, tak i finančně. To posílilo naši marketingovou pozici a zároveň to byla výzva, jak zjednodušit a zefektivnit všechny výrobní procesy. Současně s tím proběhlo razantní zeštíhlení ze 150 na 70 kmenových zaměstnanců, což pro mnohé představovalo navýšení objemu jejich práce, protože se rozběhly nové projekty. Už zmiňovaný Medical a pak to byl, myslím, projekt Delfín. Na základě databáze jsme telefonicky kontaktovali tisíce evropských firem a dávali jim informace o tom, že tu jsme a jakou službu poskytujeme. Zasévali jsme semínka budoucí spolupráce. A tady musím vysvětlit, že první spolupráce po prvním telefonu přichází třeba až za rok, za dva nebo i za tři. Nestáhli jsme se do ulity, ale naopak jsme hodně bojovali.

Bylo těch projektů, které vám pomohly z krize, více nebo přišel jeden zásadní kontrakt?

RŠ: Z počátku jsme se museli především razantně uskrovnit. Přestali jsme například mít finanční ředitelku, zdvojovali jsme pozice, třeba Láďa Sychra měl výrobu i IT apod. Neplatili jsme žádné nadstandardní funkce a ten úzký tým si musel dokázat poradit sám. Výsledkem bylo, že se v práci netrávilo 8 hodin, ale třeba 12. Tam jsme se uskrovnili, ale zároveň jsme investovali do nových technologií a dělali všechno proto, abychom byli co nejrychlejší ve službách pro zákazníka. Tenkrát jsme se velmi naučili rozumět zákazníkům, protože když máte hluboko do kapsy, tak jste mnohem vnímavější k tomu, co po vás někdo chce. To nás posunulo. Žádný zásadní kontrakt ale nepřišel. Měli jsme dobré vztahy s Vailantem, s Rieterem v Ústí nad Orlicí a pokračovala spolupráce s Japonci s Panasonic. Ceny byly špatné, ale moc jsme se učili.

PŠ: Při zpětném pohledu vidím v té době krom investic a obchodních partnerů také obrovské odhodlání lidí, nenechat firmu padnout. Přitom jsme byli v té první linii, kterou krize v Evropě zasáhla. Tým, který tehdy vznikl a nemyslím jen management, ale i lidi na dílně, měl neuvěřitelnou chuť to zvládnout. Trvalo to opravdu pět let a nebylo to snadné! V té době nám velmi pomohl Petr Kopecký, který vedl firmu. Nechci říci, že by to byl krizový manažer, ale lidsky dokázal všechny spojit a vytáhnout z nás to, co bylo potřeba a ještě trochu navíc. Ten semknutý tým byl velmi důležitý a je dodnes.

Těžíte z tohohle nadšení dodnes?

PŠ: Dnes je situace docela jiná a lidé potřebují novou motivaci. Tehdy šlo o přežití. Dnes je to investice do nové stavby, nových produktů, procesů a technologií. Takže přišly nové výzvy. Shodli jsme se ale ve firmě, kam dál chceme jít a to je důležité.

Wendell se od začátku rekrutoval jako firma subdodavatelská, která dokáže vyrábět elektronické komponenty různé složitosti a doslova od jednoho kusu po milion. Změnilo se na této strategii něco a má dnes Wendell i nějaký svůj konečný výrobek?

RŠ: Wendell vyrábí pro zákazníky elektroniku. Zákazník si ji vymyslí a vyvine, my ji pomůžeme vyrobit a pak ji dodáváme. My tedy nastupujeme až ve chvíli, kdy zákazník ví, co chce, jen neví, jak přesně to vyrábět. Potřebuje to testovat a tak dále. Důležité je přiznat, že my nemáme vlastní výrobek a nechceme vlastní výrobek. Proč? Protože to co my umíme, je dodávat spolehlivou elektroniku. Napínáme sílu k tomu, co neumí zákazník-vyrábět. V historii jsme, pravda, koketovali mnohokrát s myšlenkou na vlastní výrobek a těch nápadů bylo určitě okolo stovky, ale záměrně jsme tento Rubikon nepřekročili. A za to děkuji svým kolegům! Vidíme totiž u různých firem, že pak začnete samozřejmě dávat přednost své produkci a o zákazníky už se tolik nestaráte. Dlouhodobě je to pak znát. Myslím si, že je to čisté a férové, vyrábět jen pro zákazníka.

Není to ale někdy trochu psychologický problém, že vy na výrobku oddřete hodně práce a ten, kdo to zabalí do krabice a prodá, z toho slízne té smetany více?

RŠ: Pokorně si přiznejme, že on to musí vymyslet. Nese to riziko, a proto mu patří významný díl zisku. My to umíme vyrobit a je dobré znát v tom procesu své jasné místo a svou roli. Ano, my máme na výrobku stovku a zákazník dva tisíce, tak to je a je to tak správně.

Tomu rozumím. Čím se pak rádi pochlubíte, co vám přináší tu satisfakci?

 RŠ: Jsme třeba jediný evropský dodavatel, který vyrobil do plazmových televizí Panasonic řídící desku. To Japonci nikdy nepustili ze zřetele. Půl milionu televizí hraje díky výrobě z Lanškrouna, na to jsme pyšní!

PŠ: Z těch novodobých věcí jsou to věci z projektu Medical. Podílíme se významně na elektronice dávkovačů kyslíku na jednotkách intenzivní péče v nemocnicích. S tím, že tato věc, která rozhoduje o bytí a nebytí člověka sama o sobě dokládá kvalitu, kterou dokážeme vyrobit. Na to jsou naši lidé také, myslím, velmi hrdí. Na konečném výrobku sice není naše logo, ale lidé velmi dobře vědí, co a pro koho vyrábí.

Služba pro zákazníka je to, co nás naplňuje, pokud samozřejmě pominu peníze, které jsou důležitou součástí byznysu. To, že se zákazníkem neřešíte jen potíže, ale společně vymýšlíte, jak růst, jak výrobek vylepšit, jsou také chvíle, které dávají naší práci smysl.

Wendell vnímám jako středně velkou, ale svým způsobem rodinnou firmu. Narážím na prostředí malého města, kde sídlí a na skutečnost, že majitelé firmy zde vyrostli a navazují na tradici odborníků z Tesly, kteří určitě ještě tvoří významné jádro firmy. Pociťujete v souvislosti s tím větší míru zodpovědnosti, určitý respekt k lidem a tradici?

RŠ: Určitě to tak je. Říkám, že chceme v Lanškrouně vyrábět elektroniku i za padesát nebo klidně sto let. Naše branže je cyklická a jsou léta hojnosti i odříkání. S tím je třeba počítat a vytvářet si zázemí. O to se snažíme. Do budoucna předpokládáme, že výrobky budou čím dál tím menší a složitější, ale chceme to dělat tady v Lanškrouně.

PŠ: To je jeden pohled. S tím já souhlasím a určitě nechceme fabriku za pár let zavřít nebo ji stěhovat do Rumunska. Přidám k tomu ještě ten pohled, že firmu zakládal náš otec, který celý život pracoval v Tesle Lanškroun na hybridních integrovaných obvodech. Já firmu vnímám také jako poctu tátovi, který ji založil. Jako poctu jménu Švec. On byl ten, kdo to vymyslel a přinesl sem know how.

RŠ: Je to pochodeň. On byl ten, kdo to postavil na nohy, vymyslel a rozhýbal výrobu. Byť zákazníků moc neměl. To oba vnímáme. Děláme to jako synové dílem i proto, že víme, že z toho má a bude mít radost.

PŠ: Alespoň v to doufáme. On to totiž asi nedá najevo! (smích)

V prostoru po bývalých TS Lanškroun vznikne ještě do konce roku nový závod. Čím bude své zákazníky, ale i zaměstnance a běžné lanškrounské občany tento nový objekt oslovovat?

RŠ: My chceme, aby se Wendellu dobře žilo ve městě a městu s Wendellem. To znamená žádnou megalomanskou stavbu. Chceme, aby to byla normální výrobní hala zapadající do svého okolí, a myslíme si, že to bude lepší varianta než v současnosti opuštěný areál Technických služeb, který je už na konci životnosti. My se na to hodně těšíme, protože si po patnácti letech plníme sen vyrábět na jednom patře ve špičkovém otevřeném prostoru.

Vizualizace nového závodu firmy Wendell

PŠ: Když jsme to prezentovali našim lidem, tak jejich bezprostřední reakce byla: „Hurá, konečně je to tady!“ To nadšení bylo velmi spontánní a důležité, protože oni se zásadně podílí na fungování společnosti a bez nich bychom tu nebyli. Návrh od Přemysla Kokeše považuji za krásný a shodujeme se, že v jednoduchosti je krása. Myslíme si, že touto investicí nepomůžeme jen sobě s investicí, ale i městu, protože se výrazně zlepší pohled na Lanškroun při příjezdu od Rudoltic.

RŠ: Samozřejmě věříme tomu, že budeme vyrábět ještě lepší věci pro nové a náročnější zákazníky, kteří potřebují i to špičkové prostředí. A nejen z hlediska technologií, ale i pocitově. Jsou zvyklí na vysoký standard a já pevně věřím, že novým závodem předčíme i leckteré německé firmy. Je to z velké části o emoci, kterou zákazník při vstupu k nám dostane.

Dnes se spousta elektroniky vyrábí v Číně. Proč vaši zákazníci budou jezdit do Lanškrouna a ne do Šanghaje?

RŠ: Myslím, že zásadní rozdíl je v péči. Když chce zákazník něco na výrobku změnit, tak u nás to jde prakticky hned. Jenom přepravní doba z Číny do Evropy je dva a půl měsíce. Evropa je otevřená a cokoliv kamkoliv dovezete v řádu jednoho dvou dnů. Důležité je, že i kulturně si rozumíte. Technici si rozumí, protože ač mluví jiným jazykem, tak oba studovali podobné věci a dokážou si snadno vše vysvětlit. Shodou okolností třetí spolumajitel firmy  Petr Langr, který  se našeho rozhovoru neúčastní, se právě nachází na pravidelné obchodní cestě v Číně.

PŠ: V letech 2008 – 2009 odcházelo hodně firem do Asie. Vyzkoušeli si to a zjistili, že je to stojí strašně moc energie. Nám se dnes vrací zákazníci, kteří to v Číně zkusili. Když nám vysvětlují proč, tak právě kultura je velmi důležitá. Jsme si blízko. Servis, který nabízíme a naše flexibilita je něco, co v Asii jen těžko nacházeli. Firmu jsme v posledních letech posílili i díky  Aleně Neffové a jejímu oddělení obchodu a nákupu. Dokázali jsme se zákazníky vybudovat nadprůměrné vztahy a povýšit námi nabízené služby na standardy, které nároční zákazníci očekávají.

Víte, není to jen čistě o penězích a konec konců i Čína už není zdaleka tak levná jako dřív. I odtamtud se závody stěhují do levnějšího Bangladéše, na Filipíny a do Vietnamu.

Co vám z hlediska podnikání v Lanškrouně dělá největší vrásky? Platí pro vás to, co pro ostatní, že narážíte na nedostatek technicky vzdělaných lidí a špatnou dopravní obslužnost?

RŠ: Všichni jsme z Lanškrouna, tak to známe. Dalo by se dělat lépe a více, jen to nejde, protože není dostatek lidských kapacit. Neřekl bych, že je smysluplná cesta lidi si přetahovat přeplácením. Lidé sice mohou být krátkodobě spokojenější, ale zákazníci začnou odcházet a budou hledat levnější dodavatele. Na Ukrajině, v Rumunsku nebo Bulharsku. Z tohoto ohledu vidím budoucnost především v tom, že se do výroby zapojí mnohem více automatiky tak, aby se lidská práce pošetřila.

PŠ: Automatizace je velmi aktuálním tématem i pro nás, ale musí se to dělat hodně chytře, protože proinvestovat se dá mnoho peněz bez velkého efektu. Trend ve výrobě elektroniky je ale zjevný. Lidé by se zároveň neměli bát o práci, protože stroje jim jen pomohou od těch monotónních a rutinních činností. Každopádně vše má svůj čas a pro nás je teď prioritou výstavba haly. Zároveň víme, že musíme do Lanškrouna dostat experty z jiných regionů, a proto už jsme na tom začali pracovat.

RŠ: Optimální by bylo, kdyby lanškrounské školy chrlily specialisty. Myslím si, že by s tím řada firem dokázala pomoci. My už spolupracujeme se školským zařízením z České Třebové a i zde v Lanškrouně. Efekt to má prozatím jen malý, protože za rok to jsou pouze jednotlivci, kteří se k nám dostanou. Časem nebude možné, aby se elektronika vyráběla jinde, než tam, kde se používá. To je velmi důležitá ambice. Nikdo totiž tak úplně netuší, co všechno v té elektronice přesně je a to může do budoucna představovat jistá rizika.

Ze současných pronajatých prostor by se firma měla stěhovat do Vánoc

Vím, že firma Wendell byla pojmenována na počest  profesorce ekonomie Wendellové. Za co přesně jí jste vděčný?

RŠ: Paní profesorka Wendellová mi promine, protože ono to nebylo vysloveně na její počest, ale bylo to díky ní. Proč? Protože to byla přímá ženská, byla férová, přátelská a moc zajímavě jí to přemýšlelo. Byla osobitá a lidsky velmi originální. Myslím si, že taková by měla být i firma a nekoukat se na to, jak to dělají jinde. To je, myslím, ta její stopa v naší firmě.

Kde vidíte budoucnost elektrotechniky?

RŠ: Elektronika bude všude. Každý třeba bude chtít mít doma robota-přítele a pomocníka. Tak jako teď má každý doma auto. Ne za rok nebo za dva, ale v horizontu deseti-patnácti let to vidím velmi reálně.

František Teichmann