Balón se musí nejprve dostatečně nafouknout a pak prohřát

Hráz Dlouhého rybníka a Krátký rybník

Takhle vypadal náš let od sídliště

Jaké překvapení bylo, když naše auto zahnulo na Lískovci na louku, na které se připravoval start balónu. A se mnou se počítalo, že budu stát v koši a poletím! „Čím sis to zasloužila?“, zeptala se má spolucestující. „Asi věkem, konstatovala jsem v předtuše mého nadcházejícího výročí.“ „Tak si nastupte“, zněl jasný pokyn našeho pilota a nebyl čas váhat. Najednou se moje rodina skládala jen z malých teček pode mnou a já se plavila v koši směr Lanškroun. „Z koše balónu je dost slyšet, proto se bavíme slušně a na nikoho moc nepořváváme,“ varoval mě pilot číslo 2, když jsme se košem skoro dotýkali hladiny dlouhého rybníka. Přemýšlela jsem, zda by se vůbec dalo v této posvátné chvíli zneužít postavení v horkovzdušném balónu a zneuctít tyto nádherné zážitky nějakým neurvalým pořváváním. Asi ne. Letání balónem je vlastně jako těhotenství. Na začátku vystoupáte do výše překvapivě rychle, během cesty si uvědomujete nebezpečí, které vám hrozí, někomu se může i zamotat hlava a na konec vlastně ani nechcete pomyslet. Když přijde vlastní porod, víte, že vás to nemine a že to musí být. Na konci si uvědomíte, že tenhle zážitek už vám nikdo nevezme a přesto, že stojíte oběma nohama na zemi, duší jste ještě pořád tam nahoře.

Můj velký dík za dnešní překrásné ráno patří společnosti www.balonsumperk.cz.

Martina Teichmannová