„Dneska je to za odměnu a vypadá to, že skončíme okolo půlnoci. Není to ale běžný, kouknul jsem do papírů a kolegové občas končili i ráno ve čtyři.“ Říká mi Zdeněk Kristejn, zatímco se pozorně naklání dopředu, aby pohledem zkontroloval pohyb radlice. V pravé ruce drží cosi, co mi ze všeho nejvíce připadá knipl v helikoptéře, ale milovníci počítačových her by asi řekli: „dost dobrej joystick“.  V levé ruce pak drží jakýsi půlvolant. Na nohy nevidím, ale je jasné, že mají také co dělat. Radlice vepředu shrnuje horní vrstvu sněhu, načechrá ji a rovnoměrně rozptýlí na svah. Naklání se v několika směrech a na bocích má ještě samostatně ovladatelné části, které upravují šířku záběru. Ten bude až okolo šesti metrů. Shrnovací zařízení je i vzadu a k tomu mechanismus, který sníh hutní a manšestruje.  Fascinující monstrum! Po chvíli se nedivím, že tihle chlapi, ať už to dělají jako hlavní zaměstnání nebo jenom zimní brigádu, jsou srdcaři. Také mě napadá, že řídit rolbu bude něco mezi řízením tanku, traktoru a vrtulníku. Oficiálně vám k tomu stačí řidičák na traktor a školení. V praxi to bude chtít i dost zkušeností, protože sníh a jeho struktura se často mění a ani svah není zdaleka tak rovný, jak se nám může z pohledu lyžaře zdát. Zdeněk jako jediný z dnešní směny jezdí jen na vedlejšák po práci. Bydlí v Klášterci nad Orlicí, kde pracuje aktuálně jako servisák malotraktorů. Není ani žádný velký fanda do sjezdovek. Ve volném čase sice s nadšením lyžuje, ale na běžkách, které také trénuje.

Když se potkají dvě rolby

Rolbařům sezóna začíná už v polovině listopadu, kdy se začíná zasněžovat a končí až s příchodem jara. Základem každé sjezdovky je totiž už po léta technický sníh. „Teď v sezóně jezdíme každodenně, hned jak se sjezdovky uzavřou, to je okolo půl páté, ale práce nám začíná už ve tři odpoledne přípravou a servisem rolb.“ Pokračuje Zdeněk a vysvětluje, že tady se spotřeba nafty neudává na 100 km, ale na takzvané motohodiny. „Pod dvacet litrů to neklesá, ale nahoru to leze raz dva, stačí, aby byl sníh mokrý. U některých rolb se pak využívá i lan, které zvyšují výkon a umožňují zvládat příliš strmé svahy nebo velké množství mokrého sněhu. Tyhle rolby však na to nejsou uzpůsobené.“

Na úpravy sjezdovek má Skiresort Buková Hora k dispozici tři rolby. Další rolbou disponuje obec Čenkovice, která si udržuje svou sjezdovku sama. Nejmenší rolbu má Sdružení Orlicko, které se stará o běžecké tratě a tak jim stačí záběr radlice cca od dvou do tří metrů. Zdeňkovi přeji, ať se mu vyhýbají blbé počasí a všechny nechtěné hrboly i vlnky, které se jen těžko napravují a patří mezi černé můry všech rolbařů.

František Teichmann