Kdyby vás zajímalo, jaké plemeno psa je pro běh nejlepší, tak to logicky budou psi, kteří rádi táhnou a jsou dostatečně velcí. Na Bukovce bylo však vzhledem ke psí pestrosti jasné, že běhat se dá s každým psem, jakékoliv rasy, pokud mu to stáří a zdravotní stav umožňuje. Jak se canicross dostal na Lanškrounsko jsem se zeptal pořadatelky Jany Pecháčkové: „S kamarádkami jsme se shodli, že tady v naší oblasti, není moc závodů a tak bychom mohly něco zorganizovat. Vyvrbilo se to ale tak, že si ani moc nezaběháme, protože nás úplně pohltí organizace“, říká s úsměvem a popisuje závod okolo Bukové hory: „ Zatím je to jen sólový závod bez začlenění do závodního systému, ale uvidíme, třeba se to časem někam vyvine. Mám radost, že tady sešli závodníci z širokého okolí i větší dálky. Canicrossoví závodníci jsou specifická komunita, se kterou se potkáváme po celých Čechách, jak na západě, tak i na východě. Stále to jsou ti samí lidé. Letos máme u prezentace mapku, aby každý puntíkem označil své bydliště, tak uvidíme, snad budeme mít přehled z jakých koutů se nám tady sportovci sešli“.
V sobotu se okolo Bukové hory proběhlo cca 120 závodníků a po loňském roce, kdy jich odstartovalo 93 je letošní ročník bezesporu úspěchem. Určitě pomohlo i to, že závod se loni hodně líbil díky skvělé organizaci i zajímavé trase.
„Ráda bych poděkovala všem dobrovolníkům, kteří nám pomáhají závody zajistit. Je to neskutečné množství času a práce. Určitě bych chtěla moc poděkovat všem sponzorům, včetně okolních měst a obcí. Bezvadně nás podpořila třeba firma Schaeffler, která zaplatila startovné všem svým zaměstnancům“, popsala Jana Pecháčková.
Hanka Jurajdová s Corrym
Skvělého času na devítikilometrové trase dosáhla Hana Jurajdová, která přijela z malé obce Ženklava, kousek od Štramberku. Se svým dobrmanem Corrym byla nejrychlejší závodnicí na trati. I mezi muži by se s časem 38:27 neztratila a skončila na 3. místě. První závody si zkusila v roce 2019 a od roku 2021 už se věnuje závodnímu pravidelně. K temperamentu svého psího parťáka řekla: „Je trochu problém Corryho na začátku zvládnout, má 38 kg a velkou sílu. Ale zároveň nemá vytrvalý tah. Na začátku táhne hodně silně, na moji váhu až moc a je těžké to ustát. Reálně mně ale pomůže tak kilometr, pak už táhne jen slabě, protože je hodně nasvalený a nezvládá to s kyslíkem. V tom vytrvalostním módu běží docela dobře, ale moc netáhne. Více mi pomohl až kousek před cílem, kdy viděl lidi a tak zase zabral. Na závodech jsem tady na Bukovce poprvé, protože jsem loni nemohla. Jsem za to moc ráda, protože se mi závod i jeho organizace velmi líbí.“
Nejstarším účastníkem závodů se stal devadesátiletý František Bartoň, který se v okolí bukovky většinou prohání na běžkách. Tentokrát se ale pustil do pětikilometrové trati, kterou zdolal bez psa v náročném terénu a stoupání za rovnou hodinu.
Text a foto: František Teichmann
