Tak často dnes slýcháváme obavy z toho, že je ztrácíme díky imigrantům a já nevím čemu všemu, až jsme se přestali zamýšlet nad tím, co vlastně ty tradice jsou a jak je my sami naplňujeme. Tak schválně, co jsme každý z nás v posledním měsíci udělali pro ostatní, pro přírodu, pro lidi bez domova, opuštěná zvířata nebo nejubožejší regiony světa?
Klíčové změny k lepšímu v našich životech politici stěží udělají. Žádný prezident nás nezbaví exekucí a žádná vláda ani Bůh nezlepší moje zdraví, práci ani osobní pohodu, pokud se o to nezasloužím já sám. Žijeme v době dobré a prosperující. Máme se jako nikdy před tím. Mé životní štěstí nezaručí ani 15% navíc na výplatní pásce či dovolená v Thajsku, ale pocit, že jsem užitečný, že má existence má smysl, že dokážu přinášet radost druhým. Zní to kýčovitě, ale je to přesně tak prosté. Lidé u nás v Lanškrouně jsou veskrze dobří, to je můj základní přístup k nim. Opakovaně se pak setkávám s lidskou dobrotou, kterou dokládá třeba každá pětikoruna darovaná při Tříkrálové sbírce. Dokážeme být štědří, laskaví i soucitní. To jsou velmi silné a obdivuhodné vlastnosti. Proč se jich ale více nedostává našim politikům, proč se raději smějeme jejich oplzlým vtipům, obdivujeme jejich vychytralost a bohatství, jako by právě to byly ty správné mety našich dnů?
Dočasnost je právě tou jedinou jistotou, kterou máme, jako biolog vím, že je to cena, kterou platíme za mnohobuněčnost. Jako chci, aby mým dětem zůstaly potoky, ve kterých se budou prohánět pstruzi a v Sázaváku kvetly z jara bledule, potřebuji zachovat i veřejné povědomí o tom, že správné je nelhat, že chlap má držet slovo a uznat chybu. Proto budu volit Jiřího Drahoše.
František Teichmann, foto: denik.cz