Blbý je, že puberta dítěte vás skoro vždycky zasáhne ve chvíli, kdy ještě doznívá ta vaše, současně uvažujete o krizi středního věku a významně pozorujete příznaky vlastního stárnutí. Klasik by řekl: „Mládí v hajzlu a penze daleko“. U adolescenta se musíte smířit i s tím, že zatímco vám zrcadlo říká, abyste pečlivě zvážili každou kalorii, puberťák sežere prakticky cokoliv v neomezeném množství a na břiše má pekáč buchet.

Další do nebe volající schopnosti dospívajících jsou permanentně něco ztrácet, ničit, v lepším případě ze všeho vyrůst. Je tu pravda jistá paralela s přicházejícím stářím, které vám věci schovává, a po dovolené snadno vyrostete v pase z kalhot. Ale ani to nikomu soužití s „pubošem“ neusnadní, naopak jeho rozmařilý způsob života vás donutí k strategické taktice „zkus si na to vydělat“. Počáteční škodolibá radost z pobledlého brigádníka, který se za časného rána vydává poznat „zač je toho loket“ se rozplývá v obavách, aby se mu něco nestalo, aby ráno vstal a nedělal ostudu. Další rozčarování nastane, když pubescent po práci okamžitě zaléhá a jí už třikrát tolik co před tím. Vydřené peníze pak s největší pravděpodobností probendí s kámoši.

Doufám, že přežít se to dá, konečně puberta je jen obráceným a mnohem rychlejším procesem stárnutí s výrazně lepší prognózou než máme my dospělí před sebou.

František Teichmann