Měření vzdálenosti. GPS jsem považoval za natolik sofistikovaný systém, že jsem mu dlouho věřil doslova každý metr. Když jsme se ale nedávno sešli na společné túře s dalšími majiteli digitálních strojků, lišil se výsledek o kilometry. Majitelé nejnovějších a dražších verzí mají v argumentaci mírně navrch, ale čemu věřit? Že bych na stejné trase umotal o kilák víc? Rozumné vysvětlení nemám.

Ještě větší příkoří mi způsobuje funkce body batery. Po vydařeném plese, kdy naskotačíte pěkných pár tisíc kroků, si určitě rádi přispíte do růžova jako já. Jenže ouha, funkce body batery se v deset dopoledne tváří, že jste ještě ani neslezli z parketu a ráno vám přes pocit svěžesti hodinky hlásí jen 18% životní energie. Brát to doslova, tak asi nedožiju večera. Měření tepovky s jistotou adiktologa Nešpora zkrátka rozpozná každou dvoudecku Frankovky a ráno je nekompromisní.

Jindy se před rozbřeskem za tmy hrabu z postele se zoufalým pocitem jezevce procitajícího ze zimního spánku a přitom body batery říká, že mám plně nabito na úspěšný i aktivní den. Zkusím po snídani kafe, třeba potom procitnu.

Na druhou stranu většinou body batery moc nekecá a pokud se dost hýbu, nepiju alkohol, jdu včas spát a nejím na noc, ukazuje přijatelné číselné hodnoty mých pocitů. Teď aktuálně mám osmdesát procent, tak nebude snadné to do večera spálit. Asi si pomůžu Donem Felderem.

Uvědomuji si, že má zkušenost s hodinkami vyznívá poněkud jednostranně, takže pozitivní informace na závěr. Zkrátka musím konstatovat, že systematičtěji a častěji sportuji. Počet kroků mě nejednou ještě po večeři vyžene na špacír. Psa nemáme, beru tedy manželku a máme tak čas probrat, jak dál s výchovou potomků, kterým na zvládnutí puberty chytré hodinky rozhodně nepomůžou.

František Teichmann