Když bydlíte v Lanškrouně, relativně malém městě, s velkou pravděpodobností minimálně od pohledu budete znát velkou část jeho obyvatel. Někteří jsou naši sousedi, jiní bývalí spolužáci, kamarádi, příbuzní i lidé, které potkáte jednou za rok v Lidlu. Věřím, že sdílíme řadu stejných hodnot a jednou z nich je i zájem o prostor, který sdílíme a určitou míru patriotismu k městu a jeho okolí.

Demokracie je nedokonalý systém, jak věci veřejné spravovat, zároveň ale nejlepší možný. Stejně jako manželství ho naplňují neshody, kompromisy i společné cíle a plány. Respekt si zaslouží každý, kdo dokáže věci posouvat kupředu, vysvětlovat, argumentovat a lidi spojovat. V dávných středověkých dobách byli nejvyššími mistry oboru stavitelství ti, co dokázali překlenout strže nebo propojit břehy řeky pomocí mostů. Když je vaším cílem spokojené manželství stavíte mosty. Společně. Někdy úzkou lávku, jiny most, po kterém přejede vlak.

Andrej Babiš se podepisuje svým příznivcům

Falešní rádcové a proroci vám se svou ohnivou show radí mosty rozebrat, staví vás proti blízkým, rozdělují na přátele a protivníky. Posilují zlobu a slibují lepší zítřky, které oni za vás a pro vás postaví. Když Andrej Babiš na mítinku v Lanškrouně řekl, že jeho odpůrci nejsou Lanškrounští, lhal, protože to byli především místní. Využili demokratického práva nesouhlasit s ním a jeho cestou po republice, která žádné mosty nestaví a přináší nesváry mezi sousedy. Přál bych si, aby bylo líp, ale Andrej Babiš na to recept nepřináší.

Lépe se budeme mít, až dokážeme efektivněji spolupracovat, více se respektovat a přebírat spoluzodpovědnost nejen za svůj život, ale i za to, co ho obklopuje. To za nás nikdo neudělá. Je to složitá, ale jediná cesta.

František Teichmann