Vážení zastupitelé města Lanškrouna, jako vedoucí jednoho z lanškrounských divadelních souborů jsem se dne 3. 11. 2015 zúčastnil veřejného projednání objemové studie budoucího kulturního domu v Lanškrouně. V obou částech besedy zazněla řada drobnějších i naprosto zásadních připomínek k celé koncepci stavby. Tyto připomínky mají být předány projektantovi, který ale bude vycházet z původní objemové studie, ta je totiž součástí zadávací dokumentace. Je na projektantovi, jak připomínky zapracuje. Podle vyjádření místostarosty města v 1. čísle městských novin „nový kulturní dům bude mít na základě rozhodnutí rady města vnější podobu navrženou architektem Vlachynským“.
Domnívám se, že tím se dostal Lanškroun do nedobré situace, skoro bych řekl do pasti, protože řadu připomínek při zachování parametrů stávající objemové studie zapracovat nelze. Uvedu ty nejpodstatnější:
1. Parkování pro automobily a autobusy a dále technické zásobování objektu. V původní studii je navrhováno cca 40 míst pro auta a žádné pro autobusy, což je naprosto nedostatečné (už dnes je kolem objektu cca 100 míst pro auta a při plesech nestačila). Navrhovaná koncepce objektu, vstupů do něj a zásobovací rampy z ulice Krátké však předurčuje takové řešení celého prostoru, kdy jeho parkovací potenciál nebude optimálně využit. Místo toho chce město zajišťovat další parkovací plochy mimo areál – u nádraží a jinde, což budou nemalé náklady navíc.
2. Skladovací prostory v objektu jsou nedostatečné. Je třeba uskladnit nejméně 600 židlí, nejméně 150 stolů, potraviny a věci pro bar, osvětlovací a zvukovou techniku, různé kulisy, praktikábly a věci kulturního centra a v neposlední řadě věci a pomůcky souborů – ať už domácích, nebo těch, které přijedou na festivaly všeho druhu.
K tomu je v obou podlažích k dispozici cca 320 m2 plochy, co není ani dvojnásobek plochy jeviště.
3. S předchozím bodem souvisí šatna pro účinkující, která je sice na úrovni, ale jen pro jeden soubor, což neodpovídá ani bývalému stavu ve Společenském domě. Přijede-li více souborů, nebude je s jejich věcmi kam dát a navíc budou muset jejich autobusy objíždět areál zezadu, aby byly z ulice Krátké vyloženy. Chybí taky čekací prostor v zákulisí, což je důležité při výměnách souborů na scéně, ti, kdo jdou na řadu, se musí někde shromáždit a připravit. I v miniaturním sálku lanškrounské ZUŠ mají vedle pódia místnost k přípravě vystupujících.
4. Nyní cituji z dopisu Ing. Jindřicha Marka, který jste dostali už loni v listopadu. „Skutečně nešťastné je umístění vzduchotechniky se strojovnou v suterénu. Jedná se o porušení základních konstrukčních pravidel, které povedou k dodatečným nákladům na tuto technologii.“ Nejsem technik a nedokážu celou věc posoudit, ale protože Ing. Marek už nějaké haly stavěl, domnívám se, že ví, o čem mluví, a že by jeho názor měl být brán velmi vážně.
5. Jak vyplynulo z veřejného projednání, otázka restaurace v objektu není druhořadá, ale poměrně zásadní. Není mně známo, že by existovala jakákoli shoda v tom, co vlastně v objektu mít – zda regulérní restauraci s kuchyní, kavárnu, přípravnu pro catering, stavebně oddělenou pivnici apod. - možností je mnoho. Podotýkám, že u sousedů – jak v Žichlínku, tak v Sázavě - měli při výstavbě svých sálů v této věci předem jasno, a tomu taky odpovídalo zadání projektantovi. U nás se v objemové studii s regulérní restaurací nepočítá, ale architekt to prý může zkusit zapracovat. Podle mě vznikne něco, co bude vyžadovat dodatečné vícenáklady, až se konečně najde konsensus.
6. Zatravněnou střechu pokládám pro kulturní dům za časovanou bombu, minimálně však za řešení, které prodraží provoz budovy nekonečnou údržbou. Jsme v Lanškrouně, ne v Norsku, vzduch je plný semen náletových dřevin.
Připomínek byla ještě řada, zmínil jsem ty, které pokládám za nejdůležitější. Pronáším je veřejně a teď, protože se ještě neprojektuje a vím, jak je obtížné něco měnit, když už je věc rozjetá. Prosím zastupitele a především radní, aby tyto připomínky řešili s veškerou vážností - nejde jen o nějaké příčky uvnitř budovy, ale o zásadní věci. Přitom mnohé z těchto problémů jsou jak v MFC Hlinsko, tak ve Fabrice Svitavy uspokojivě vyřešeny, proč se tedy neinspirovat u těchto objektů?
A závěrem můj finanční odhad. Uváděných 120 milionů za stavbu je málo. Kulturní dům Na Rybníčku v Opavě stál 156 milionů, ale velikostí přitom neodpovídá našim plánovaným rozměrům (zato si už vysloužil označení „energetický žralok“). Podle slov architekta Vlachynského při veřejném projednání, kdy mluvil o navýšení až o 20 milionů podle vnitřního vybavení, odhaduji celou stavbu na nejméně 140 milionů, k tomu pak nezbytně přibude řešení parkovišť a křižovatky a trochu i parku, takže jsme na 160 milionech - a to nepočítám zamýšlenou výstavbu parkoviště u nádraží. Je pak otázkou, zda nezvolit jinou, méně okázalou, ale celkově praktičtější a levnější koncepci – zatím bez venkovní scény, s využitím maxima zpevněných ploch už v areálu existujících apod.
Jan Střecha