Výtvarnice Žanna Kadyrová shodou okolností aktuálně vystavuje v pražské galerii Rudolfinum, kde se ptá na aktuální a nečekané otázky vyvstalé v souvislosti s válkou v její rodné zemi. Jak může dál tvořit? Jaká je její úloha výtvarnice? Čím může pomoci v době války? Jako jedinou možnost vidí v tom, že bude výtvarným jazykem popisovat současný život a kulturu na Ukrajině. V tomto duchu vytvořila za pomoci Jirky Červenky i varhany pro Benátskou výstavu.
Jirko představ nám tyhle speciální varhany, které jsi vyráběl pro 60. ročník Výtvarného bienále v Benátkách.
Jsou to úplně obyčejné varhany cca z roku 1950 původem z Německa, kde je nabízeli k prodeji , protože si farníci nechali postavit nové. Žanna Kadyrová, přední ukrajinská výtvarnice je našla na internetu a tak jsme je během jednoho dne demontovali a dovezli sem do dílny ve Foree. Od patnáctého února na varhanách dělám tak, aby se to autorce návrhu líbilo. Oproti běžné velikosti jsou nepatrně zmenšené, protože by bylo velmi obtížné je do Benátek dovést.
Konce píšťal jsou ozdobené pokrouceným plechem, z dálky to působí jako květy, nebo nějaké abstraktní tvary, co to je?
Jsou to zbytky munice ruských dělostřeleckých šrapnelů, které dopadly na Ukrajinu. Autorkou návrhu je právě Žanna.
Jsou varhany funkční?
V Benátkách budou plně funkční a je v plánu na ně i hrát. Podle všeho by to měl být italský varhaník, který zahraje Čajkovského skladby upravené pro varhany.
Jak náročná byla práce s kovovými šrapnely, vzhledem k tomu, že všechny mají průměr 125 mm, ale píšťaly se tloušťkou liší?
Bylo to hodně náročné a složitější, než jsem si myslel. Jen v kovárně jsem strávil čtyři dny a každý použitý kousek se musel napasovat na průměr konkrétní píšťaly. Zjistil jsem u toho, jak moc je kovařina těžká a jak moc to pálí. Každopádně největší a nejsilnější z píšťal byla na úpravu nejsnazší, protože má stejný průměr, jako dělostřelecká munice, 125 mm.
Byla to pro tebe práce zajímavá, nebo jako každá jiná?
Byla to výzva. Samozřejmě to byla dílem obyčejná práce, ale montáž šrapnelů, tam jsem vůbec netušil, jak to půjde a jestli to vůbec půjde. Nakonec to dopadlo docela dobře, i když si to Žanna kolikrát nemyslela. Každý detail chtěla řešit velmi precizně, ale navazovat 4mm silný plech šrapnelu na 1mm silný plech píšťal nebylo vůbec snadné.
Bude nutné je nějak doladit?
To určitě nutné bude, ale neměl by to být velký problém, to určitě půjde.
Dubnová cesta do Benátek byla pro Jirku Červenku docela „dobrodrůžo“, protože varhany putovaly z Lanškrouna nákladním vozem a pak na člunech, kam je přeložil velký jeřáb. V místě instalace panoval „pověstný italský klid“, což v překladu znamená, že se dva a půl hodiny čekalo na přeložení varhan na přepravní lodě. Jak je ale vidět z fotografií, varhany se správným nasvícením působily skutečně impozantně a nás lanškrounské může těšit, že nesou i lanškrounskou stopu.
František Teichmann
