Některé byly nové, jiné známé z předchozích let, ale jistý si jsem jen tím, že Tomáš do repertoáru přidal několik písní od Jarka Nohavici. Novinkou byly vysoké barové židle, na kterých oba interpreti po celou dobu seděli. Tomáš na začátku vtipně podotkl, že díky tomu by mohlo mít představení „vyšší úroveň“, ale to už patří k jeho stylu, ve kterém nechybí sebeironie i pokora. Během koncertu se mi na mysl opět vkradla věta, kterou kdysi napsala externí redaktorka Stáňa po koncertě tehdy ještě svobodné Hanky Švobové: „Nechápu, kde se v tak drobné a křehké dívce bere tak silný hlas!“ Na Hance se od té doby změnilo jen příjmení, hlas zůstal nebo je snad ještě sytější. Novinkou večera byly dvě skladby v podání jejich synka, který se zkušeně uvelebil na barové židličce a bez zjevné nervozity zazpíval.

Při focení jsem se chvíli zamýšlel nad tím, má-li smysl fotit koncert, který je především zážitkem sluchovým, ale po zběžné kontrole snímků jsem si uvědomil, jak důležitá je i vizuální chemie. A to nejen mezi Tomášem a Hankou, ale i publikem. Po třech přídavcích koncert skončil. Byl to úctyhodný výkon bezmála dvou hodin. Skvělý večer.

František Teichmann