. Jirka Hurych přizval na pódium tři hudební formace. Večer otevřela dnes už legendární bluegrassová lanškrounská kapela FOFR. Ta se s blížícími třicátými narozeninami znovu oživuje z desetileté pauzy. Pomáhá jim v tom nový zpěvák Miloš Vávra. Ten sice hodně bojoval s nastydlými hlasivkami, ale nakonec se ctí uhájil svou roli. Zakládající člen kapely Petr Veselý, který stál mimo jiné i u počátků „Ve středu se nepeče, ve středu se hraje“, přiznal, že zkoušet začali teprve letos v červenci, a tak je stále dost co zlepšovat. V létě se každopádně plánuje velká oslava v Lanškrouně pod širým nebem. Tak se máme na co těšit.

Fofr

Hlasy ve tmě

Proč Ne band

Jirka Hurych nechtěl, aby byl večer hudebně stereotypní, a tak dal vědět holkám z formace HLASY VE TMĚ. To je více písničkářská až folková záležitost, která se opírá nejen o převzaté věci, ale i vlastní tvorbu. Rize ženská pěvecká skupina patří k tomu nejlepšímu, co dnes Lanškroun na hudebním poli reprezentuje. A myslím si, že poznámka Honzy Střechy, že snesou srovnání s celorepublikovou špičkou, je velmi výstižná. Opírá se nejen o vynikající pěvecké výkony, ale dnes i vtipné řečnické umění Jany Majetičové a kytaru Simony Oláhové. Ta se postupně stala požehnáním lanškrounských hudebníků, protože dokáže na šest strun doprovodit prakticky kohokoliv.

Povedený večer uzavřeli hosté z Moravské Třebové PROČ NE BAND. Nástrojově nejpestřejší a nejpočetnější kapela na sebe vzala úděl posledního vystupujícího statečně. Jejich country bylo hudebně velmi pestré a sem tam sáhla kapela i do jiných hudebních vod. Na konci hudebníci pozvala na pódium členy ostatních hudebních těles a společně si zazpívali. Lepší tečku si diváci přát nemohli.

Jirka Hurych mi popsal, že hudebníci si rádi před Vánoci zahrají, ale vysvětlil, s jakou eventuální překážkou se mohou potkat: „Potencionálně největší problém je právě středeční termín, protože mnozí druhý den vstávají do práce a někdy muzikanti přijíždí i docela zdaleka“. To ale musí občas i diváci, a tak je to alespoň trochu spravedlivé. Bohužel po vydařeném koncertě se hned tak na kutě nechce, a tak mohlo být čtvrteční vstávání trochu složitější. Dobrou zprávou je, že po dvou letech rušených akcí si můžete večer na veřejnosti zazpívat a na pódiu i zakašlat, aniž by to budilo příliš velkou pozornost. Zaplať Pánbůh!

František Teichmann