Za všechno může její tatínek Ljuban Kovačevič, který Evu do světa přesných hodů a pevných nervů přivedl. V České republice je několik šipkařských organizací, které rozlišuje mimo jiné i to, na jaké terče se hází. Softy se hrají na elektronických automatech a steely na sisalových terčích. Rozdíl je také v hrotech. Na softy se používají plastové a na steely železné, proto se také steelům říká ostré.
Ligové soutěže nebo turnaje se hrají výhradně na schválených terčích od provozovatelů terčů, které zaštiťuje šipkařská organizace UŠO – Unie šipkových organizací.
Základní šipkařská hra se označuje 501 DO, kde se hráči snaží co nejmenším počtem hodů smazat skóre 501 na nulu. Současně hru musí uzavřít doublem, tedy hodem o dvojnásobné hodnotě čísla potřebného pro uzavření. Žáci hrají hru 301 SO. To znamená, že ukončují hru hodem o hodnotě, kterým dosáhnou nuly. Junioři soutěží 301 MO. Uzavírají buď dvojnásobkem nebo trojnásobkem potřebné hodnoty.
Eva nějakou dobu hrála volejbal, ale nakonec skončila u šipek. Její nespornou výhodou je výška, i když i hráči menších postav mohou být skvělí. U šipek totiž nerozhoduje výška, ale především hlava a trénink. Eva si myslí, že velmi důležité pro její výkonnostní vzestup, bylo ježdění na turnaje, kde jí zápasy s jinými hráči přinesly důležité zkušenosti. A také se naučila, jak zvládnout stres spojený s hrou se zcela cizími hráči. Šipky jsou individuální sport, ale současně okolo nich funguje parta kamarádů a kamarádek, kteří se navzájem podporují. Rivalita mezi závodníky je pochopitelná, ale i při turnajích panuje především dobrá nálada.
Eva hraje skupinu C svitavské oblasti Pardubického kraje za třetiligový tým Klikaři Damníkov. K tomu je i členkou nově vzniklého ženského týmu Klikařky Damníkov. V týmu je i se svou nejlepší kamarádkou Bárou Jebouskovou, která je pro ni velkou podporou.
Domácí sedmiboje hrají mladí šipkaři prakticky každý čtvrtek a přes víkendy jezdí na zápasy. Zároveň se zúčastňují i turnajů dospělých, kde sbírají dobré výsledky, ale i cenné zkušenosti.
V obýváku u Kovačevičů dominuje na zdi tréninkový terč, ten ale Eva moc často neprovětrá, protože hrát sama doma není právě velká zábava. Ač se to nezdá, podobných týmů jako je ten damníkovský, bude v Čechách okolo tisícovky. Jen svitavská oblast jich má 31 a v celém Pardubickém kraji existuje určitě kolem 100 aktivních družstev. Podobně jako v jiných sportech, jsou i zde výkonnostní ligy, na které navazuje nejvyšší celostátní superliga. Každý kraj má různý počet družstev a tím pádem i odlišný počet skupin v ligách.
Evě se letos podařilo dosáhnout skvělého mezinárodního úspěchu. Ve svých dvanácti letech uspěla v kvalifikaci U16, a tím pádem se mohla v červnu zúčastnit ME ve španělském Benidormu. Tam Českou republiku reprezentovalo celkem 24 šipkařů. Z toho tři sportovci v kategorii U16. Našim šipkařům se tradičně dařilo a dovezli si i cenné úspěchy, včetně zlata. Skvělý úspěch zvládla v kategorii U16 právě Eva, když získala i mezi výrazně staršími dětmi cenný bronz a spoustu nových zážitků. Nejtěžší soupeřkou pro ni byla Turkyně, která ji obrala o finále. Hráčka ze země vycházejícího půlměsíce hrála dobře nejen technicky, ale i takticky a Evu znervózňovala velmi těsnými postoji. „Neustále se na mě lepila a to mě dost znervózňovalo“, komentovala Eva svou úspěšnou zahraniční zkušenost. Že bronzová pozice na ME nebyla náhoda, potvrdila Eva hned v září 1. místem na republikovém Grand Prix ve Žďáře nad Sázavou v kategorii žákyň. Snad jí tento úspěch správně povzbudil a nakopnul k dalším turnajům, které jsou velmi náročné na čas, neboť závody jsou několikrát do měsíce po celé České republice.
Za zmínku stojí, že se 29. října 2022 bude v Damníkově konat regionální master mládeže a dospělých.
František Teichmann, foto autor a archiv L. Kovačeviče
