Pavla Špryncová zpívá Kryla

Slovem provázel Pavel Studený

Pamatuji se, že v devadesátých letech velmi rychle přestal být populární. Jeho neústupně jízlivá povaha začala opět popisovat všechny nešvary mocných i nás samotných, co přivřeme oči příliš snadno hned záhy po sametové revoluci. A my se ještě chtěli vznášet na obláčku vlastní dokonalosti.

Bez roku čtvrt století od jeho smrti mu rozumíme možná o kus víc než tehdy. A rozumí mu, jak bylo vidět včera na koncertě, i generace, které ho dost dobře na živo zažít nemohly. Není v tom žádný paradox, jeho písničky jsou podmanivé a v podání Vojty Šprynce naléhavé, jak před padesáti lety. Jasně, usrkáváme u toho pivo z půllitrů a sedí se nám blahobytně a čím dál tím lépe. Jenže v povětří je cítit častěji než dřív síru i zatuchlost, o které zpíval Kryl už před srpnovou okupací.

Úterní koncert v Music Baru Forea přilákal přes dvě stovky lidí. Vytvořili skvělou atmosféru, jaký si podobný večer oprávněně zaslouží. Pavel Studený doprovodil písně místy vážnými, jindy i vtipnými poznámkami ze života Karla Kryla. Připomenu třeba tu v souvislosti s Lanškrounem. Tato minibásnička údajně zazněla někdy v roce 1990 na jeho koncertě ve Společenském domě: "Měl jsem děvče z Lanškrouna, koupil jsem jí melouna. Tupě okouněla, neboť v ruce měla krkovičku z okouna."

Sílu Krylovým písním dodaly nejen kytarové struny Vojty Šprynce, ale i ty Tomáše Krejči z houslí a Kuby Martince z basové kytary. Jaruška Havlíčková zasedla za piano a přidala se i s flétnou. Některé skladby zazpívala Vojtova manželka Pavla. Skvělá volba a promyšlené aranžmá skladeb dokládaly, kolik za tím bylo večerů práce a tréninku. Že si publikum s Vojtou Špryncem zazpívalo Anděla, nikoho asi nepřekvapuje. Jak zavzpomínal Pavel Studený, Anděla hráli v osmdesátých letech na pionýrských táborech i vedoucí, od kterých by se čekala větší "uvědomělost". Krylovy písně ale dokázaly bourat a bourají leckteré předsudky a nutí nás přemýšlet. A v tom je veliká síla takovýchto koncertů.

František Teichmann