To označení jsem si půjčil od syna, kterého učí hrát v KC. Ano, ani já nepřestávám žasnout nad tím, co Jirka na kytaru dovede. Jenže piknik by byl smutný, pokud by se tam nesešlo muzikantů víc, a tak spolu s ním vystoupili i kytaristé Simona Oláhová, Miloš Vávra, hráč na basovou kytaru Pavel Sedláček a Tomáš Zedníček s kontrabasem. Lehkost, s jakou se dokáží sehrát a navzájem se doplňují, ukazuje, že pořekadlo „co Čech to muzikant“ má i dnes své pravdivé jádro. Piknik je dosti neformální záležitost, a tak pódium nejen že zpívalo, ale byly v něm i kytary a další hudební nástroje, které dotvořily mimořádnou atmosféru odpoledního setkání. V ohništi plápolal oheň, takže komu vyhládlo, mohl naplnit žaludek obligátním špekáčkem s hořčicí a chlebem. Až mě popadla výčitka, s jakou chutí jsem ho do sebe nasoukal.

Pódium nakonec doplnili další hráči, kteří s mimořádnou chutí i precizností zahráli své oblíbené písničky. Eva Šeflová předvedla nejen čisté tóny, ale i parádní zvládnutí dvanáctistrunné kytary. Později hlavní protagonisty doprovodila Lenka Navrátilová.

Zasloužený aplaus si vysloužil Jirka Hurych i za svou autorskou píseň ČEZ, která je už několik let stará, ale její aktuálnost je až mrazivá. Publikum si ji vyžádalo, tak jen doufám, že napřesrok už tak populární nebude!

František Teichmann,foto autor