Plni entusiasmu jsme plánovali spoustu aktivit s tématem vody a všeho, co se jí týká. Cíl byl jasný – seznámit studenty s významem vody, její ochranou, využitím, s vodními systémy, jejich rozličností u nás a v zemích partnerů. Studenti měli před sebou mnoho úkolů – tvorba prezentací (koloběh vody a voda v atmosféře, vodní plochy, jezera a mokřady, vodní ekosystémy, transport vody, vodní katastrofy, vodní díla, využití vody v zemědělství, průmyslu, k rekreaci, zdravotním a léčivým účelům, k výrobě energie apod.). Ale nešlo jenom o stránku odbornou, ale dá se říci i uměleckou a tvořivou. Téma, Co pro mě znamená voda, se mělo objevit na plakátech, v esejích, básních, písničkách či legendách.
Naplánovali jsme setkání studentů i učitelů na celé dvouleté období. Příští se mělo konat na jaře následujícího roku (2020). Ale nekonalo. Po zakoupení letenek jsme se spolu se studenty těšili na Madeiru až do chvíle, kdy došlo ke covidovým opatřením a nebylo možné bezpečně vycestovat. Tři dny před odletem jsme rušili letenky a celý pobyt. Některé studentky to oplakaly. Vzhledem k neférovému jednání cestovní společnosti a navzdory možnosti letenky stornovat, jsme přišli o značný obnos finančních prostředků a zdálo se, že projekt nebude možno uskutečnit.
Díky naší Národní agentuře v Praze bylo možné projekt ještě o rok prodloužit a svitla naděje, že alespoň v omezeném množství někam vyjedeme. Bohužel se situace v dalším roce nezlepšila natolik, abychom mohli se studenty vyjet do zahraničí a nezbylo než čekat.
Ale dočkali jsme se. Aktivity, původně plánované na dva roky, jsme zvládli v rekordním čase za čtyři měsíce letošního jara (2022). Do zahraničí na Madeiru a Sicílii vyjelo celkem 22 studentů a 8 pedagogů. Navzdory finančním ztrátám a díky skromnosti našich žáků i učitelů jsme umožnili vycestovat i více studentům, než bylo plánováno. Navíc vznikly i velmi působivé produkty ve formě prezentací, písní, básniček, videí či slohových prací a plakátů vyjadřujících postoj studentů k vodě.
Závěrečné týdenní setkání se uskutečnilo v České republice v naší škole. Hlavním tématem byla, jak jinak, voda. Součástí pobytu byly workshopy a výjezdy po vodních stopách. Zahraniční hosté obdivovali působení vody i trochu netradičně v Sloupsko - šošůvských jeskyních, které nás okouzlily neskutečnou krásou a tvary krápníků. Na stezce v Rudickém propadání, v chráněné krajinné oblasti, mohli zahraniční hosté obdivovat nejmohutnější propadání v Moravském krasu a druhý nejdelší jeskynní systém u nás. Národní přírodní památkou bylo Rudické (Jedovnické) propadání o rozloze 4,4, hektaru vyhlášeno
v roce 1992. Spolu s Býčí skálou tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v České republice. Vody Jedovnického potoka postupně padají až do hloubky 90 metrů. V propadání se nalézá jeden z nejvyšších vodopádů a v jeskyni pak Rudická propast, která je nejhlubší českou suchou propastí v této oblasti.
Nám Čechům se program celého dopoledne jevil jako krásná procházka, ale pro jižany to byla namáhává túra. Oběd u jednoho z největších rybníků Olšovec v Jedovicích jsme však uvítali všichni. Nejstarší zmínka o tomto rybníku sahá do roku 1371, jeho rozloha je 42 hektarů, výška hráze 8 metrů a její délka neuvěřitelných 640 metrů
S léčivým využitím vody jsme se seznámili v lázních Karlova Studánka, kde nesměla chybět ochutnávka z minerálního pramene, a pokračovali do Lázní Jeseník. Světoznámým zakladatelem těchto vodoléčebných lázní byl Vincenc Priessnitz. Ty mají mimořádně příznivé klimatické podmínky, neboť jsou ze tří stran chráněny vysokými hřebeny hor, pouze na východ je údolí otevřeno do polských rovin. Tato poloha zajišťuje velmi vhodné mikroklima pro celoroční léčení především dýchacích cest, potíží krevního oběhu a nervové soustavy.
V národní přírodní rezervaci Rejvíz, nazývané též Perlou Jeseníků, jsme se prošli po lávkách přes rašeliniště až k mechovému jezírku. Vrstva rašeliny zde dosahuje mocnosti až 300 cm. Unikátnost
a nevyčíslitelnost hodnoty rezervace Rejvíz jsou podmíněny především geologickou minulostí, klimatem a přísnou ochranou území. Vyskytuje se zde vzácná flóra a fauna, např. masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá či borovice blatky, kterým nevadí zamokřené prostředí a jsou staré až 200 let.
Závěrečný výlet pak patřil návštěvě údolní přehradní nádrže Les Království z roku 1920, která je díky své poloze v zalesněném údolí řeky Labe a svým architektonickým ztvárněním jednou z nejkrásnějších v České republice. V roce 1964 byla prohlášena národní technickou památkou. Po krátké návštěvě ZOO ve Dvoře Králové jsme cestou zpátky do Lanškrouna nemohli opomenout zastávku u nádrže Rozkoš, která je osmou největší přehradou v ČR a pro svou rozlohu 800 hektarů s hloubkou 10 metrů je často nazývána Východočeským mořem. Dnes je velmi oblíbeným místem rekreantů a milovníků vodních sportů.
Mimo výše uvedené exkurze si žáci prohlédli naši školu, během workshopů pracovali na výstupech projektu. Určitě nezapomenutelným zážitkem byly tzv. Dny bez hranic, kde se mezinárodní týmy utkaly v netradičních disciplínách (jízda v kolečku, válení pneumatiky od traktoru, vodění oveček na místo určení či dojení za použití učební pomůcky umělého vemene). Poslední pověstnou třešničkou na dortu byla účast zahraničních hostů na maturitním plese 4. A, který se kvůli covidovým omezením konal v této netradiční době. O tom, že se jim tam líbilo, svědčí jejich pozdní návrat posledním autobusem. Ráno potom odjížděli do Prahy poněkud společensky unaveni, ale plní zážitků. A nám nezbývá než se těšit na další spolupráci.
Radmila Janoušková
Poznámka: Některé informace ohledně navštívených míst byly čerpány z Wikipedie.
O zážitky ze samotných pobytů na Madeiře a Sicílii se v následujících příspěvcích podělily moje kolegyně.