Závody v čínském Kantonu proběhly od 7. do 13. listopadu a oba lanškrounští lezci závodili v královské disciplíně lezení na obtížnost. Veronika si však přibrala ještě boulder. Lezení na rychlost i takzvaný bouldering představují kategorie, s odlišným systémem tréninku a tak většinou není možné zvládnout úspěšně dvě, natož všechny tři kategorie. Zasvěcení ale ví, že právě o to se snaží organizátoři olympijských her v roce 2020, kde bude sportovní lezení novinkou. Výsledky některých lezců v Číně však dávají naději, že i toto je možné.
Nejlepší z českých lezců byl dle očekávání Jakub Konečný, který skončil v konkurenci 60 lezců z celého světa na krásném 4. místě. „Nakonec byl Kuba z bramborové medaile docela zklamaný, protože byl jeden z těch, kdo mohl vyhrát. Je to ohromný dříč a ve svých sedmnácti letech jeden z největších talentů, mimochodem o tom svědčí i to, že je mistr ČR mezi muži,“ dodává Zbyšek a pokračuje: „já jsem byl zhruba v polovině, z 58 závodníků jsem skončil 33. Zalezl jsem zhruba to, na co jsem měl, ale mohlo to být i lepší. Tak je to vždycky. Sluší se poděkovat oddílu HK Lanškroun z.s., že nám finančně s cestou do Číny pomohl i trenérovi Davidu Urbáškovi, který mě vedl v prvních letech a pomáhá mi i dnes.“ Největší dojem na Zbyška udělala americká závodnice a vítězka své kategorie Ashima Shiraishi, od které ale ani nic jiného než skvělé lezení nečekal. Zmínil však také velký úspěch slovinské reprezentace. V kategorii A dívky vysbíral tento dvoumilionový stát všechny medaile. To Zbyšek vysvětluje takto: „Slovinsko je mnohem menší, ale členská základna mladých lezců je oproti České republice mnohem větší. To se pak jinak vybírají talenti!“
V nejbližším roce zůstává Zbyšek posledním rokem mezi juniory. Jeho cíle jsou zřejmé: nominovat se do reprezentace ČR, uspět v Českém poháru a zazávodit si na MS Juniorů v tentokrát mnohem bližším rakouském Innsbrucku. „Mou motivací nejsou pouze závody. Pokud se mi nebude dařit na překližce, neznamená to, že nemám motivaci k lezení. Pro mě je důležitý, abych lezl to, na co jsem natrénoval a bylo to vidět především venku na skalách. “
Ještě o kus lépe se dařilo Veronice. Ta dokonce postoupila do semifinále, kde skončila ve tvrdé konkurenci 34 závodnic na děleném 22. a 23. místě. „Byla jsem hodně ráda, že jsem se dostala do semifinále a byl to trošku i můj cíl,“ vysvětlila Veronika a popsala, jak velkým zážitkem pro ni bylo pozorovat naživo slovinskou závodnici Janju Garnbret, která vyhrála jak lezení na obtížnost, tak i boulder. „Tahle šestnáctiletá závodnice často startuje i mezi ženami a vyhrává. Je velmi dobrá.“ Na Čínu vzpomíná lanškrounská závodnice s mírným dojetím, protože ač organizace občas trošku vázla, všichni se chovali velmi přátelsky a mile. Připomínky měla ale k samotným cestám: „Myslím, že se stavěčům moc nepovedly, protože hodně holek vypadávalo na tom samém chytu. V jedné kategorii to bylo rovných 21 závodnic. To se mi zdálo nepovedené.“ Veronika si momentálně dopřála dvoutýdenní pauzu a od neděle se pustí znovu do tréninku. Příští rok pro ni bude mimořádně těžký, protože letos končí v juniorské kategorii a přestupuje mezi ženy. I tady by chtěla být členka reprezentace, tak ji držme palce, bude to mít těžké, protože ji čeká silná konkurence.
František Teichmann