Na tuto výživnou trasu jsem se vrátil po cca 5 letech. Ale většinu míst si dobře pamatuji z předchozích ročníků. Dopředu jsem zvolil strategii pohodové jízdy a dřívější výzvy tipu: „Nikde neslezu z kola,“ jsem se vzdal. Dobře jsem udělal, protože letos bych kapituloval hned na prvním ostrém výšvihu pod Lázkem. Strkačka není ostuda, zvlášť když se kolem pohybuje velká část cyklistů na elektrokolech. Ještě výjezd na Bukovku jsem doplnil o cca deset metrů pěšky, ale to už bylo pro letošek všechno. Trasa se počtem kilometrů půlí na Sucháku, ale tam už máme my cyklisté Kopu, na rozdíl od pěších, de-facto v kapse, protože pokud se nesvalíte někde v terénním sjezdu k Orličkám, nic závažného vás už nečeká. Na Sucháku panuje vždy skvělá nálada, parta okolo Zdeňka Berana vám předá nejlepší párek roku, letos doplněný rajčetem a čerstvou paprikou. Hlad tady mám vždy strašlivý a dlouhodobě se shodujeme, že v žaludku se potrava doslova odpaří.

I následující gurmánský zážitek nelze minout, skvělá cukrárna pod náměstím v Jablonném nabízí bezchybnou kávu a výtečné zákusky. Po nich jsem chytil druhou cyklistickou mízu a pádil ve směru k Mariánské hoře. Tradiční lehké bloudění při hledání té „správné cesty“ mi tentokrát v Dolní Čermné připsalo jen cca 200 m. Dobytí Mariánky oslavím birelem a poplácáním se po zádech s ostatními podobně povadlými souputníky. Syn se tváří, jako by měl za sebou středověkou torturu. Dílem je jeho výraz zasloužený, hodinky v cíli hlásí 61,8 km a 2035m převýšení. Jen jsem zvědav, jestli napřesrok splním své obligátní předsevzetí o nutnosti vyšší dávky „předkopového“ tréninku.

František Teichmann