Od dětství mě baví zahrada, jahody, okurky, cibule, česnek salát, papriky, brambory… zasvěceným pěstitelům nemusím líčit. Čistě ekonomicky to smysl nedává, ale přináší to radost. Lehce přerostlé nakládačky se už tradičně stávaly oblíbeným dárkem pro přátele. Letos nic nedostali. Okurek jsme sklidili slovy sedm kusů. Všechno nám sežrala srnka a nejen okurky. Ožrala zralé i zelené jahody, papriky, zelí i saláty. Z letošní úrody od 20. června nezbylo nic až na cibuli a česnek.
Ota Pavel popisuje srnky jako divoká plachá zvířata dokreslující v dáli krásu české krajiny. Ta doba je už pryč. Proměna přicházela postupně, ale je denní realitou venkova. Z původně divokého a plachého tvora ladných křivek se během posledních desetiletí stalo drzé vykutálené zvíře, které neopouští vesnici a plení zahrádky všech nebožáků, kteří neoplotí a to dost vysoko. Někteří sousedé už to už loni vzdali, na jaře nezaseli a zahrádky zlikvidovali. Jiní provizorně nakoupili elektrické ohradníky. Na argument, že jde o dost drahý špás odpověděli: „Ale tohle je válka a to se na peníze nekouká“. Já zkusil chemické ohradníky. Bezmála čtyři stovky jsem, jak správně tušíte, vyhodil oknem, protože srnka odolala cca tři dny. Nicméně bez efektu se to neobešlo, razantně nám ubylo návštěv. V odéru rozkládající se mršiny vznikajícím odpařováním organických kyselin si na terase na podvečerní grilovačce nepochutnáte. To, že jsme možná i srnce poněkud zhoršili gastronomický zážitek z našeho salátu, byla jen slabá náplast.
Takže nezbývá nic jiného než oplotit, nebo se na zahradničení vykašlat. Tušíte správně, telefon na místní firmu Oplotímeto.cz mám uložený a zcela pozitivně vnímám i návrat vlků do české kotliny. Na podzim chci taky zavést novou tradici. Celou rodinu budu zvát na zvěřinové hody, menu je jasné, srnčí guláš s knedlíkem. Vím, je to dětinské, ale myslím, že alespoň dílem jde o nutnou satisfakci.
František Teichmann