V praxi to vypadá tak, že jim ukusuji, ujídám a ochutnávám různé dobroty, jablkem počínaje a švestkovou buchtou konče. „Tatí, nejez mi to“! snažil se synek odvrátit mou neúprosnou touhu ochutnat jeho kinder tyčku mnohokrát. Leč marně, jsem v tomto ohledu výkonný jako protřelý zaměstnanec berňáku a snahu ututlat pochutinu trestám zvýšením odvodu až na úroveň „co se mi vejde do pusy“. A kinder tyčky nebývají moc velké. Je to někdy kruté, ale synci už to berou sportovně a pro mou metodu našli i lichotivější označení „desáteček“.

Poněkud paradoxní je pak fakt, že i mně se banka rozhodla uštědřit lekci. Tentokrát nejen z matematiky, ale i angličtiny, pozornosti a novodobé formy pirátství. Pro ty co neslyšeli o službě DCC (Dynamic Currency Conversion) to může být prospěšná informace. Banka vám totiž při výběru hotovosti v zahraničí nabídne konverzi. Tedy možnost zaplatit o cca 8 – 16% více než je běžný kurz a k tomu vám ještě přičte poplatek za výběr v hotovosti. Jiný efekt tento „produkt“ totiž nemá. Že je to nemravnost, banky netrápí, nepozornost a nedostatky v angličtině totiž dobře vynáší. Výchovný „desáteček“ vám banka uštědří v okamžiku, kdy nestisknete without conversion, ale accept conversion. Výsledkem bylo, že jsem za výběr 1300 KUN v Chorvarsku zaplatil o 539 Kč víc, než bych musel. Má představa, že jako klienta České spořitelny, mě nic podobného u Erste Bank ve Splitu nepotká, byla naivní. Aby byla tahle sofistikovaná zlodějina maskovaná, na výpise se mi zobrazila jen odečtená částka a ekvivalent v EUR. Kolik KUN jsem dostal, výpis nesdělí.

Samozřejmě jsem si po letmém přepočítání rychle uvědomil, že kurz je značně nevýhodný, a že to tlačítko accept jsem mačkat neměl. Doma jsem raději před syny zamlčel, že vlastní blbostí jsem rodinu připravil o 54 kinder tyček.

František Teichmann