Pole dance nebo-li tanec u tyče vypadá krásně a věřím, že to ve skrytu duše přiznají i puritánští odpůrci, kteří se na něj dívají skrz prsty. Spojení ženského těla, hudby a kovové tyče je smyslné a čistě opticky zbavuje pohyb bezprostředních účinků zemské přitažlivosti, nikoli však té ženské. Tanečnice se tak trochu okolo tyče vznáší, což jiné taneční styly neumožňují. Pole dance spojuje prvky gymnastiky, moderního tance, baletu a mně se zdá i tak trochu horolezectví. Každopádně je to však především veliká dřina, která hlavně ze začátku dost bolí.
Tanec u tyče má kořeny, stejně jako třeba i hedvábí nebo střelný prach, na východ od nás. Jeho současná sportovní podoba se začala formovat v čínských cirkusech zhruba před sto lety, ale do Čech se pole dance rozšířil o dost později. Pomineme-li pseudoverze ze striptýzových barů. První sportovní studia se začala otevírat až v roce 2010. Zhruba před pěti lety se pak začal moderní pole dance šířit z Prahy, Brna i Olomouce do menších měst. I proto dnes mohou poměřovat svalovou sílu s gravitací i ženy v Lanškrouně. I když pozor, téhle disciplíně se věnují i muži.
Lanškrounské studio otevřelo v roce 2016 ve Sportcentru Forea. Díky talentované trenérce a tanečnici Lence Huňkové už sbírá cenné vavříny na domácích soutěžích. Naposledy v sobotu 15. srpna získala mladá, teprve třináctiletá Veronika Burešová zlatou medaili v celorepublikové Czech Pole Championship v Praze v kategorii junior amatér 10 – 13 let. Dlužno podotknout, že i na minulé soutěži byla první, před oddílovou kamarádkou Bárou Duškovou.
Veronika se pole dance věnuje čtyři roky a jak sama říká, teprve poslední dva pořádně. Před tím se věnovala šest let tanci a dva roky gymnastice. Trénuje třikrát týdně, ale teď těsně před soutěží to bylo až pětkrát týdně. Klání mělo proběhnout už na jaře, ale díky epidemii covid-19 se odsunulo až na srpen. Veronika se na něj připravovala dva měsíce a uspěla v konkurenci 14 tanečnic. „Pražská soutěž ve sportovní hale Oáza byla sportovně zaměřená. To znamená, že jsou tam poměrně přísná pravidla a jasně dané povinné prvky. Nesměly být rozpuštěné vlasy nebo použité další nářadí a rekvizity“, představila soutěž Veronika a vysvětlila i to, jak vzniklo její vystoupení: „Součástí choreografie jsou povinné prvky, ty jsem si seskládala a trenérka Lenka Huňková mi pomohla s přechody, aby prvky ladili do sebe. Anička Faltusová mi zase asistovala s pohybem na zemi, taneční stránkou a návazností na hudbu. Poděkovat ji musím také za kostýmek, který mi ušila.“
Veronika s medailí z Prahy
K tréninku pole dance se doporučuje posilovat si doma, ale lanškrounské tanečnice mají jak posilování, tak i rozvoj flexibility jako součást pravidelných tréninků. Jako naprostého laika mě vždycky zajímalo, jak se dá na tyči udržet a i to mi Veronika vysvětlila: „Je to hodně individuální, protože každá kůže je jiná, jinak se potí a jinak k tyči přilne. Během tréninku se otírá ručníkem, stejně jako tělo. Používají se různá magnézia, ale ani ty nepomohou každému. Zásadní je zahřát sebe i tyč. Ale když se to přežene, bude to klouzat. Pokud by však kůže nebyla zahřátá a tyč byla studená, také to držet nebude“.
Každý, kdo se někdy spálil o tyč při šplhání, asi tuší, že pole dance musí i bolet. I na to jsem se Veroniky zeptal: „Ze začátku všechno bolí a dělají se modřiny. Dokud není kůže zvyklá na tření, tak to dost pálí, ale po čase si člověk zvykne. Teď už mám odřené všechny části těla a nebolí to, ani se mi nedělají modřiny.“
V příštím roce přechází Veronika do vyšší věkové kategorie 14 – 17 let a zároveň se posouvá díky úspěchům mezi profesionály. Trenérka Lenka Huňková mi na ni prozradila, v čem vidí to, že se jí v Praze dařilo: „Veronika celé prázdniny tvrdě makala a je vidět, že ji to hodně baví. Díky předchozím zkušenostem z gymnastiky snadněji zvládá prvky po fyzické stránce“. Veronika není jediná, kdo soutěží. Z Prahy si páté místo přivezla také Katrin Purkertová. Pěkné výsledky na závodech ale nejsou hlavním cílem Lenky Huňkové: „Mám z toho radost a je to veliký úspěch, ale není to to, kam ve své práci směřuji. Pro mě je důležité, aby to děvčata bavilo a dělala to s láskou. Ráda holky na soutěž připravím, ale primární cíl to určitě není!“
Pole dance v Lanškrouně se věnuje okolo třicítky žen a zhruba stejný počet dívek. Muži se sem tam objeví, ale je to spíš rarita.
František Teichmann, foto archiv V. Burešové, Polebattle league a FB Pole a Forea Lanškroun